— ČÍS'. 5747 —
245
Čís. 5747.
Ochrana nájemců (zákon ze dne 26. března 1925, čís. 43 sb. z. a n.).
Pensijní ústav I. moravské spořitelny a jejího ústavu zástavních listů jest sociálně pojišťovacím ústavem ve smyslu §u 31 čís. 3 zák.
Pro otázku, zda pojišťovací ústav má býti považován za sociálně pojišťovací ústav, nerozhoduje větší nebo menší počet jeho členů, nýbrž obsah stanov a účel, jakému dle nich slouží.

(Rozh. ze dne 9. února 1926, Rv II 54/26.)
Pensijní ústav I. moravské spořitelny a jejího ústavu zástavních listů dal jakožto majitel domu žalovanému výpověď z bytu. K námitkám žalovaného ponechal procesní soud prvé stolice výpověď v platnosti, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatel míní, že § 31 čís. 3 zákona o ochraně nájemníků mluví sice povšechně o sociálně pojišťovacích ústavech, že však nicméně musí býti vykládán způsobem obmezujícím a, poněvadž měl patrně na mysli jen takové sociálně pojišťovací ústavy, jichž činnost se vztahuje na skoro neobmezený počet osob a jež proto působí ku všeobecnému blahu, nelze z ochrany zákona vyjímati nájemce domu žalujícího pensijního ústavu, jehož obor působnosti se vztahuje toliko na malý počet osob, totiž zaměstnanců první moravské spořitelny a jejího ústavu zástavních listů a osob po nich pozůstalých. Avšak nesprávnost tohoto náhledu prokázaly již případným způsobem oba nižší soudy. Pro otázku, zda pojišťovací ústav má býti považován za sociálně pojišťovací ústav, nerozhoduje větší nebo menší počet jeho členů, nýbrž obsah stanov a účel, jakému dle svých stanov slouží. Dle §u 1 stanov jest účelem žalujícího pensijního ústavu pojištění jeho členů a jejich pozůstalých a slouží pro členy, pojištění podléhající, za náhradní ústav ve smyslu §u 64 až 67 zákona ze dne 16. prosince 1906, čís. 1 ř. zák. z roku 1907 dle změn provedených zákony ze dne 25. června 1914, čís. 138 ř. zák. a ze dne 5. února 1920, čís. 89 sb. z. a n. Proto byly tyto stanovy výnosem zemské politické správy v Brně ze dne 25. února 1924, čís. 17612 ve smyslu těchto zákonů schváleny a důsledkem toho uznán pensijní ústav za ústav náhradní. Tímto svojím sociálním účelem liší se žalující pensijní ústav podstatně od jiných pojišťovacích ústavů založených na zisk, protože, plně pouze sociální podporu oněmi zákony stanovenou, poskytuje svým členům ony výhody, jež zákony v různých oborech sociální ochrany nucené zavedly. Pojištění u tohoto pensijního ústavu, jenž na základě těchto zákonných předpisů byl organisován, jest tedy plně platnou náhradou za pojištění u veřejných ústavů zavedených pro sociální pojištění a byl, jak již uvedeno, jako takový úředně uznán. Nevztahují se tedy dle §u 31 čís. 3 zákona o ochr. náj. jeho ostatní předpisy na dům vypovídající strany a není opodstatněn názor, že výpověď jest nepřípustná.
Citace:
č. 5747. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 269-270.