— Čís. 5929 —
Čís. 5929.
O odškodném za vyvlastněné pozemky podle §u 49 vodního zákona pro Čechy jest jednati v řízení mimosporném. — Čís. 5929 —
623
Vyšetřenou obecnou cenu při vyvlastnění nemovitostí nelze zvyšovati o dávku z přírůstku hodnoty a dávku z majetku (přírůstku na majetku).
(Rozh. ze dne 13. dubna 1926, R I 275/26.)
Odškodné za pozemky, vyvlastněné ku vodním stavbám, stanovil soud prvé stolice 23 Kč za 1 m2. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Dle §u 87, druhý odstavec zems. zák. pro Čechy ze dne 28. srpna 1870, čís. 71 z. zák. má soud stanoviti odškodné za vyvlastněné pozemky, nespokojí-li se strany s rozhodnutím správního úřadu. Zákon nestanoví, jak má se odškodné Zjistiti. Jest proto použiti obdobné ustanovení §u 22 a násl. zákona ze dne 18. února 1878, čís. 30 ř. zák., týkajícího se pozemků potřebných pro stavbu železnice. Odškodným, jehož se má dostati vyvlastněnému, má mu býti nahrazena obecná cena pozemku, po případě i jiné újmy majetkové, které mu byly způsobeny vyvlastněním (rozh. sb. n. s. čís. 1362). Obecnou cenou rozumí se dle §u 305 obč. zák. cena prodejní, které by se bylo bývalo docílilo vzhledem k době, kdy byly pozemky, vyvlastněný, а k tehdejším poměrům (sb. n. s. čís. 706). Znalec podal posudek, že, rozeznávaje mezi cenou obecnou, kterou jest cena pro každého bez úmyslů spekulativních, a cenou prodejní, která se řídí nabídkou koupěchtivých, odhaduje pozemky ty penízem 20 Kč za 1 m2, jenž jest cenou obecnou; při roku ku slyšení stran prohlásil znalec, že při tom nepřihlížel ani ke státní dávce z majetku a přírůstku na majetku, ani k zemské dávce z přírůstku hodnoty a opravil svůj odhad na 23 Kč, poukazuje k tomu, že'dávky ty dosahují asi 25% ceny docílené, a dodatečně slyšen prohlásil, že prodejní cena pozemků, jíž bylo by lze bývalo docíliti, činí 23 Kč (rozh. sb. n. s. čís. 1456), nesl-li by vyvlastněný sám všechny ty dávky. Nejvyšší soud stanovil odškodné 20 Kč za 1 m2.
Důvody:
Nejdříve dlužno zkoumati přípustnost nesporného řízení, ježto § 87 vod. zak. pro Čechy dle doslovu svého dán jest jen pro případy §u 38 téhož zák., tedy pro případy §§ 28 a 37 téhož zák., nikoli ale pro případ §u 49 tamže, o nějž se právě jedná. Přes to, že Pražák, Enteignung, 1877, str. 305 odkazuje věc na pořad práva, jak výslovně praví napořád žaloby neboli práva procesního, nelze se k náhledu tomu přikloniti neboť všecky novější předpisy o odškodnění za vyvlastněné neb odstoupené pozemky odkazují na řízení nesporné*· aspoň je patrně na mysli mají, byť je výslovně technickým termínem »řízení nesporné« nejmenovaly. Tak se myslí zejména řízení nesporné v §u 30 zák. že dne 18. února 1878, čís. 30 ř. zák. o vyměření odškodného za pozemky Vyvlastněné k účelům železničním; kde se řádný pořad práva výslovně za nepřípustný prohlašuje, dále v zákoně ze dne 30. června 1884, čís. 117· ř. zák. jenž v §u 15 na tento železniční vyvlastňovací zákon odkazuje, a dále právě i v §u 87 vod. zák. pro Čechy, dále v § 9 zák. ze dne 16. dubna 1873, čís. 77 ř. zák. a m. j. Jestliže tedy dvorské dekrety u Pražáka n. u. m. pozn. 9 citované odkazují na »pořad práva« (Rechtsweg), tedy to sluší, jak se z protivy, ve které toho výrazu tam užito jest, totiž z protivy administrativní (politický) pořad a právní pořad, jasné podává, rozuměti ve smyslu ne pořadu právního co pořadu řízení sporného, nýbrž pořadu soudního, který v sobě zavírá i řízení nesporné. A to platí zvláště také o dekretu dvoř. kanceláře ze dne 13. května 1832, čís. 2563 sb. z. s., jehož se i Žalud ve svém Wasserrechtsgesetz 1911 str. 473 dovolává, a který tam vůbec neprávem citován jest, ježto nemá, jak Žalud mylně se domnívá, platnosti všeobecné, nýbrž platí jen pro škody způsobené »postavením zdravotních kordonů.« Není tedy pražádné závady, aby se §u 87 vod. zák. pro Čechy neužilo obdobně i pro případ §u 39 téhož zák., takže i odst. 2 tohoto §u zde místo má. To bylo zkoumati z úřední povinnosti. Ve věci samé dlužno stěžovatelce dáti za pravdu. Neboť jak ze znalcova posudku několikrát právě v tom kuse doplňovaného plyne, činí obecná cena 1 m2 u odstoupených pozemků 20 Kč, a jen proto, že odstupující vlastníci budou musit platit dávku z přírůstku hodnoty a dávku z majetku a přírůstku jeho, o nichž myslí, že by, ježto v kupních smlouvách se pravidelně přesunují na nabyvatele, měla je vyvlastněncům aspoň s polovice hradit strana vyvlastňující, zvýšil cenu tu na 23 Kč za 1 m2. Zřejmě to tedy učinil z právního omylu, nevěda, že dávky ty stíhají převodce a nemohou míti právně na odhad žádného vlivu. Stává-li se, že převodce přesune je ve smlouvě na nabyvatele, je vlastně převodní (kupní) cena o to větší a je jen dvojím způsobem vyjádřena, činiť smluvenou kupní cenu plus přesunuté dávky. Tak to znalec ale nemyslí, nýbrž tvrdí a setrvává při tom, že odhadoval pozemky bez ohledu na dávky a jen myslí, že by majitelé byli poškozeni tím, že nuceni jsouce platiti dávky neobdržely by cenu odhadní v plné hodnotě a proto, jak praví »rektifikoval« cenu tak, aby tuto újmu napravil. Ta újma ale stíhá převodce dle zákona z převodní ceny právem. Jestliže tedy na konec řekl, že v obecné ceně 20 Kč nezakalkuloval hořejší dávky, bylo to v pořádku, oproti čemuž není v pořádku, když dodal, že právě vzhledem k tomu zvýšil prodejní cenu na 23 Kč.