— Čís. 5985 —
Čís. 5985.
Žalobní nárok na zaplacení peněžité částky není skutkově opodstatněn (§ 396 c. ř. s.) tvrzením žaloby, že žalobce »byl po delší dobu se žalovaným v obchodním spojení.«
Další tvrzení žaloby, že žalovaný dluží z tohoto spojení zažalovaný peníz, není již skutkovým přednesem, nýbrž právním závěrem.
(Rozh. ze dne 28. dubna 1926, Rv I 148/26.)
Žalobě o 57841 Kč procesní soud prvé stolice vyhověl rozsudkem pro zmeškání (§ 396 c. ř. s.). Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Odvolání vytýká, že žaloba obmezuje se na pouhý přednes, že strany byly v obchodním spojení, že neobsahuje vlastně udání právního důvodu, že nevyhovuje ustanovení §u 226 c. ř. s. a že nečiní možným závěr procesního soudu, zda nárok žalobní jest odůvodněn. Zároveň dovozuje, že procesní soud uznav nárok žalobní po právu, nesprávně posoudil věc po stránce právní, po případě že se bylo dopuštěno podstatné vady v řízení tím, že nebylo uloženo žalobci, by žalobní přednes doplnil. Odvolací soud neuznává správnost těchto vývodů a jest toho právního přesvědčení, že v žalobě obsaženým tvrzením skutečnosti, že strany po delší dobu byly v obchodním spojení a že z něho vzešla ve prospěch žalující strany pohledávka, jak jest číselně v žalobě uvedena, bylo předpisu §u 226 c. ř. s. dostatečně vyhověno a že, nebylo-li toto tvrzení popřeno, umožňuje závěr, že žalobní nárok — Čís. 5985 —
727
jest oprávněn. Tvrzení žaloby nemá jiného smyslu, než že obě strany si poskytovaly vzájemná plnění, která v určitém časovém období se porovnala a že po porovnání, které se stalo ku dni 1. ledna 1925, ukázal se ve prospěch žalující strany přebytek 57841 Kč, k čemuž žaloba ještě dodává, že žalovaná strana byla o zaplacení této částky upomínana. V § 396 c. ř. s. se stanoví, že, zmešká-li strana prvý rok, platí skutkové okolnosti přednesené stranou přítomnou za pravdivé. Ježto žalovaný k roku se nedostavil a žalobce žádal za vydání rozsudku pro zmeškání, jest právní posouzení prvého soudu správné a nebylo třeba řízení doplňovati. V tomto směru odkazuje se ještě na § 402 c. ř. s., kde se výslovně uvádějí případy, kdy má návrh na vydání rozsudku pro zmeškání býti zamítnut, kdežto o případu tom, kde by okolnosti v žalobě uvedené k odůvodnění žalobního nároku nestačily a bylo přípustným doplnění řízení, nečiní se zmínky.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Dovolání napadá rozsudek odvolacího soudu z důvodů čís. 2, 3 a 4 §u 503 c. ř. s. Dle § 396 c. ř. s. dlužno, byl-li stranou zmeškán prvý rok, vydati k návrhu přítomné strany rozsudek pro zmeškání. Soud musí v tomto případě vzíti za základ svého rozhodnuti skutková přednesení strany přítomné, vztahující se na předmět sporu, pokud nejsou vyvrácena důkazy, které má soud po ruce. Dospěje-li soud k názoru, že nelze z těchto skutečností vyvozovati právně nárok, jejž činí strana přítomná, může rozsudkem pro zmeškání žalobu zamítnouti a to i tehdy, když žalovaný zmeškal rok (Hora, čs. civilní právo procesní díl II. str. 397). Názor dovolání, že odvolací soud měl naříditi doplnění řízení, správně doplnění žaloby pro neúplnost (§ 503 čís. 2 c. ř. s.), jest v rozporu s povahou rozsudku pro zmeškání, jehož skutkový podklad jest omezen na skutkový přednes přítomné strany. Není proto výtka neúplnosti řízení dle §u 503 čís. 2 c. ř. s. odůvodněna. Jako skutkový přednes obsahuje žaloba pouze tvrzení, že žalující strana »byla po delší dobu v obchodním spojení« se žalovaným. Další tvrzení žalobkyně, že žalovaný jí z toho dluží 3531,23 belgických franků a 7126,25 belg. franků valutou od 16. září 1920 (od 1. ledna 1921) není již skutkovým přednesem, nýbrž právním závěrem. Z jediné tvrzené skutečnosti, »z obchodního spojeni« o sobě nárok žalobní nevyplývá, neboť obchodní spojení může zakládati různá práva i různé závazky. Můžeť sloužiti obchodní spojení i k účelům nedovoleným, mohou v něm býti skryty i pohledávky příčící se dobrým mravům a zákonům, jimž zákon žalovatelnost odpírá. Smysl, který odvolací soud podkládá tvrzenému obchodnímu spojení, totiž, že »obě strany si poskytovaly vzájemná plnění, která v určitém časovém období se porovnala a že po porovnání, které se stalo ke dni 1. ledna 1925 ukázal se ve prospěch žalující strany přebytek 57341 Kč 49 h, správně 57841 Kč 49 h, nelze z žaloby vyčisti. Takto vkládá odvolací soud něco do obsahu žaloby, co v něm obsaženo není, co nelze z moci úřední do ni vinterpretovati. Že byl mezi stranami poměr kontokorrentní, nebylo žalobkyní tvrzeno. Dle §u 226 c. ř. s. má žaloba obsahovati skutkové okolnosti, na kterých žalobcův nárok ve věci hlavní i vedlejší se zakládá a to jednotlivě, krátce a úplně, tak aby bylo zjevno, o jaký zavazující právní druh jednání a o jaký důvod závazku se jedná. Tomuto požadavku žaloba neučinila zadost. Ze žaloby nezjevno, jakého druhu bylo obchodní spojení, jak povstala žalobní pohledávka, jaké druhy smluv byly mezi stranami uzavřeny, jak a kdy byly splněny atd. Není tedy tvrzeními žaloby o skutkových okolnostech odůvodněn právní závěr žaloby, žalobní prosba její; podle zákona nedá se nárok žalobní z přednesených skutečností vyvozovati. Bylo proto návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro zmeškání vyříditi zamítnutím žalobního nároku. Opak nedá se vyvozovati z ustanovení §u 402 c. ř. s., jak odvolací soud činí, neboť § 402 c. ř. s. jedná o případech, ve kterých zmeškání nenastalo, kde nejsou formelně dány podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání a tudíž dlužno návrh na jeho vydání odmítnouti. V tomto případě však zmeškání roku žalovaným nastalo a jedná se pouze o to, zda jsou dány materielní podmínky žalobního nároku.