— Čís. 6028 —
802
Čís. 6028.
K založení sudiště podle §u 99 j. n. stačí sice i nárok žalovaného vůči žalobci na vydání hmotných věcí (§§ 325—329 ex. ř.), avšak, je-li sporno, zda přísluší nárok právě vůči žalobci či vůči osobě třetí, nelze tuto otázku řešiti ve sporu o příslušnost. § 99 j. n. předpokládá jmění, které není závislým na osudu žalobního nároku.
(Rozh. ze dne 14. května 1926, R I 394/26.)
Žalobu tuzemské banky proti cizozemci (příslušníku říšskoněmeckétnu), opřenou co do místní příslušnosti o § 99 j. n., soud prvé stolice k námitce místní nepříslušnosti odmítl. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Žalující banka domáhá se na žalovaném — bytem v Haagenu ve Vestfálsku — zaplacení 14945 Kč, jakožto zápůjčky, kterou prý mu poskytla roku 1918 na upsané pokladniční poukázky VIII. rak. válečné půjčky 10000 K nom. K odůvodnění příslušnosti dovolaného obchodního soudu v Praze tvrdila žalobkyně v žalobě, že pokladniční poukázky jsou u ní v uschování, že tedy má žalovaný u ní v Praze majetek po rozumu §u 99 j. n. Když však se zjistilo, že pokladniční poukázky jsou uloženy u Rakouského úvěrního ústavu pro obchod a živnosti ve Vídni, že tam byly přihlášeny k soupisu a že jsou opatřeny kontrolní značkou rakouskou, jala se žalobkyně odůvodňovati sudiště podle §u 99 j. n. tím, že prý má žalovaný proti ní nárok na vydání pokladničních poukázek a že ona zase má nárok na jich vydání proti Rakouskému úvěrnímu ústavu ve Vídni, jehož jest právní nástupkyní. Rekursní soud z tohoto důvodu skutečně námitku místní nepříslušnosti žalovaného zamítl, ač žalovaný popíral, že by měl nárok na vydání papírů vůči žalobkyni a namítal, že takového nároku neuplatňoval a neuplatňuje a kdyby takový nárok měl, že by jej měl jen proti vídeňskému ústavu, kde jsou papíry v uschování. Dovolacímu rekursu jest přiznati oprávnění. Předpis §u 99 j. n. vyžaduje, by v době žaloby byl v obvodu dovolaného soudu nějaký majetek žalovaného. Takovým majetkem může býti ovšem také nárok příslušející žalovanému proti žalobci na vydání věcí hmotných, zejména i nárok na vydání ruční zástavy, což jde na jevo z §§ 18 čís. 3, 325—329 ex. ř. a §u 1369 obč. zák. Vždy však jest nutno, by nárok žalovanému skutečně příslušel, a v tomto případě jest nutno, aby mu příslušel proti žalobkyni. Je-li to sporno, jako v tomto případě, jde tato spornost majetku na vrub žalobkyně, která se takového nejistého nároku žalovaného jako jeho majetku k odůvodnění sudiště podle §u 99 j. n. dovolává. Žalovaný dosud nároku neuplatňoval a neuplatňuje, žalobkyně sama přivádí nárok ten na povrch a takto si vlastně sama sudiště pro svou žalobu zakládá. Rozhodováním o tomto sporném nároku bylo by do jisté míry předbíháno rozhodnutí o tom, vůči komu přísluší žalovanému nárok na vydání cenných papírů а k tomu spor o příslušnost určen není. Jest tu však ještě jiný důvod pro odepření sudiště podle onoho zákonného předpisu. Každý zákonný předpis musí býti vykládán v duchu a úmyslu zákonodárcově tak, by k platnosti přišla pravá vůle zákonodárce a by dotyčný předpis nebyl rozšiřován přes meze, jež zákonodárce překročiti nemínil. Předpis §u 99 j. n. má na mysli jmění, které není závislé na osudu zažalovaného nároku a které by tu teprve bylo, kdyby bylo žalobnímu nároku vyhověno. Žalobkyně prohlásila v žalobě ochotu vydati žalovanému cenné papíry, ale jen proti zaplacení zažalované pohledávky. Byl by tedy nárok žalovaného na vydání cenných papírů závislý na zaplacení pohledávky, která však jest sporna a o níž právě v tomto sporu má býti rozhodováno (srv. také rozhodnutí čís. 2842 sb. n. s.).