— Čís. 5709 —166Čís. 5709.Společenstva podle zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. Pokud nelze vzhledem ku stanovám družstva v tom, že člen družstva z usnesení představenstva, měnícího původní příděl bytu, neodvolal se — Čís. 5709 —167k valné hromadě, nýbrž podal žalobu na odevzdání bytu, spatřovati důvod k vyloučení člena z družstva.Usnesení valné hromady společenstva o vyloučení člena mohou soudy přezkoumávati i po stránce věcné.(Rozh. ze dne 28. ledna 1926, Rv II 785/25.)Žalobce byl členem žalovaného bytového družstva. Na mimořádné valné hromadě dne 25. července 1924 žalované družstvo žalobce z družstva vyloučilo, ježto se neodvolal proti změně přídělu bytů k valné hromadě družstva, nýbrž přímo podal na družstvo žalobu (děj této žaloby jest vylíčen v rozhodnutí čís. sb. 4584). Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalovaném družstvu, by bylo zjištěno, že usnesení mimořádné valné hromady žalovaného družstva ze dne 25. července 1924, kterým byl žalobce z členství žalovaného družstva vyloučen, se zrušuje jako neplatné a žalované družstvo jest povinno to uznati. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchtodůvodů:Dovolatel shledává nesprávné posouzení věci po právní stránce v tom, že prý usnesení valné hromady o vyloučení člena může býti soudem přezkoumáváno jen po stránce formální nikoli však věcné, a že opačný názor příčí se myšlence samosprávy družstva, jehož nejvyšším orgánem jest valná hromada. Dle §u 1 zákona o společenstvech ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. řídí se poměry členstva především dle smlouvy společenstevní. Tudíž i valná hromada musí se říditi touto smlouvou (stanovami), a, porušila-li svým usnesením tuto smlouvu, nemůže býti tomu, kdo tím jest dotčen, bráněno, by se domáhal ochrany soudní (§ 19 obč. zák.). Neporuší-li valná hromada usnesením svým smlouvu společenstevní a práva jednotlivým členům z ní plynoucí, nemůže se člen usnesení tomuto vzpírati, neboť tím by si osoboval právo dle stanov mu nepříslušející, totiž říditi svémocně počiny společenstva. V tomto případě jde o to, zda valná hromada ze dne 25. července 1924, usnesši se na vyloučení žalobce ze členství, jednala dle stanov, čí zda porušila individuelní práva žalobcova. Proto právem soudové nižších stolic ono usnesení valné hromady přezkoumávali po stránce věcné. Opak nelze dovozovati z §u 15 čís. 13 stanov, dle něhož rozhodnutí o stížnostech na vedení správy a na usnesení představenstva a dozorčí rady a o sporech z poměru společenstevního náleží do oboru působnosti valné hromady. Tímto odstavcem stanov není členům závazně uloženo, aby své spory vznášeli na valnou hromadu. Dle §u 5 čís. 4 zákona o společenstvech jest stanovám družstva vyhraženo stanoviti podmínky, za nichž může býti člen ze společenstva vyloučen. Předpisů, jaké na příklad má čl. 125 a 128 obch. zák., zákon o společenstvech nemá. Ve stanovách žalovaného družstva jest především ustanovení §u 15 čís. 8, dle něhož vylučovati členy náleží do oboru působnosti valné hromady. V §u 18 druhý odstavec stanov v novém znění jest stanoveno, že valná hromada musí vyloučiti člena, dopustil-li se nepoctivého skutku vůči družstvu, neplní-li povinnosti uložené mu stanovami atd. Dovolatel snaží se dovoditi, že z volby výrazu »musí« oproti původnímu znění »může« jest nutno dovozovati, že valná hromada může také z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v §u 18 stanov, členy vylučovati, že však v případech §u 18 tak učiniti musí. Nehledíc ani k tomu, jak lze členy k valné hromadě se dostavivší nutiti, by hlasovali v určitém směru, nelze tomuto doslovu stanov přikládati ten smysl, jak činí dovolatel, naopak jest dle §§ 914 a 915 obč. zák. tento článek stanov vykládati tak, že i nadále zůstávají v platnosti důvody §u 18, pro které může býti člen zbaven členství, že však se prohlašuje za nesrovnatelno s účelem družstevním, by valná hromada shovívavě důvody vylučovací přehlížela. Proto předpis §u 15 čís. 8 stanov zůstává i nadále pouhým předpisem upravujícím jen příslušnost valné hromady v určitých případech, v stanovách na jiném místě upravených. Dle dovolatele nesplnil žalobce povinností, uložených mu stanovami, tím, že se po rozumu §u 15 odst. 13 z rozhodnutí představenstva, jímž změněn byl příděl bytu žalobci, neodvolal k valné hromadě. Ale, jak již řečeno, není v tomto článku stanov závazně uloženo členům, že stížnosti a spory své na valnou hromadu musí vznášeti, a nelze proto mluviti o porušení povinností, stanovami uložených. Již ve sporu čís. sb. 4584 týchž stran, jest právoplatně rozhodnuto o platnosti smlouvy ohledně sporného bytu. Touto smlouvou založeno bylo individuelní právo žalobce, a žalobce nebyl ani dle zákona ani dle stanov, které nic takového neobsahují, povinen, aby se vzdal svých práv již nabytých; proto žalobce neporušil povinnosti k poslušnosti vůči představenstvu po rozumu §u 18 stanov tím, že nevyhověl příkazu představenstva ze dne 2. července 1924.