— Čís. 5712 —
Čís. 5712.
Byla-li v pozůstalostním řízení pohledávka popřena pouze některým (některými) z dědiců, stačí, byla-li žaloba o pohledávku podána na pozůstalost zastoupenou popřevším (popřevšími) dědici.
Byla-li za sporu žalovaná pozůstalost odevzdána, nelze spatřovati zmatečnost v tom, že bylo i nadále v řízení pokračováno proti pozůstalosti, leč že by pozůstalost nebyla zastoupena ani advokátem ani jinou osobou opatřenou plnou mocí procesní.
(Rozh. ze dne 2. února 1926, Rv I 1616/25.)
Žalobu, jíž domáhala se na pozůstalosti po svém otci vyplacení věna, podala žalobkyně na pozůstalost zastoupenou zůstavitelovou vdovou, jež jediná z dědiců popírala zažalovanou pohledávku v pozůstalostním řízení. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolání především vytýká napadenému rozsudku zmatečnost, proto že jednak v prvé stolici rozhodl soud, který ani výslovnou dohodou stran nemohl se státi příslušným pro tuto právní rozepři, jednak že žalovaná strana v řízení nebyla zastoupena. Tím uplatňuje dovolání dovolací důvod ve smyslu §u 503 čís. 1 c. ř. s. a §u 477 čís. 3 a 5 c. ř. s., než neprávem. Otázka příslušnosti dovolaného soudu byla srovnalými usneseními nižších soudů již právoplatně vyřízena v ten rozum, že dovolaný soud příslušným jest, a pokud se týče dále uplatňované zmatečnosti, jest pozůstalost řádně zastoupena oněmi pokud se týče oním dědicem, jenž žalobní nárok popírá, což v tomto případě činí právě jen pozůstalá vdova, opět provdaná F-ová, neboť jen od dědice, žalobní nárok popírajícího lze očekávati účinnou procesuální činnost ve prospěch pozůstalosti (sb. n. s. vid. čís. 1771 sb. n. s. čís. 566, 2758). Pokud dovolání poukazuje k tomu, že pozůstalost již odevzdanou žádný z přihlásivších se dědiců nemůže zastupovati, protože jí tu není, a že proto »zmatečnost tu byla v době nastalého odevzdání,« čímž asi míní, že zmatečným jest řízení, pokud v něm bylo pokračováno po právoplatném odevzdání pozůstalosti, má dovolání pravdu pouze v tom, že pozůstalost jako právní podmět zaniká právoplatným odevzdáním a že tím pozbývá procesní způsobilosti. Ale jinak nelze přisvědčiti dovolání, jelikož v době, kdy žaloba byla podána, žalovaná procesně způsobilou byla a podle §u 158 c. ř. s. V případě, že strana za sporu pozbyla procesní způsobilosti, řízení toliko tenkráte se přeruší, když tato strana, zde žalovaná pozůstalost, není zastoupena ani advokátem ani jinou osobou opatřenou plnou mocí procesní. Pokud však zákon dopouští pokračování v řízení, nemůže toto řízení bytí zmatečným proto, že bylo v něm pokračováno. Z toho plyne, že ani rozsudek vydaný na základě tohoto řízení proti pozůstalosti za sporu právoplatně odevzdané není zmatečným, jak mylně za to má dovolání, nýbrž, že proti pozůstalosti toliko není vykonatelným proto, že jí tu již není. Věc má se v tomto případě právě tak, jako kdyby věřitel exekučního titulu byl nabyl ještě proti zůstaviteli, ale návrh na povolení exekuce byl by učinil teprve po odevzdání dlužníkovy pozůstalosti, v kterémžto případě by mu na základě tohoto exekučního titulu a odevzdací listiny (§ 9 ex. ř.), povolena byla exekuce proti dědicům podle jejich dědických podílů. Jinak uplatňuje dovolání jen dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Jen na konci vytýká i vadu odvolacího řízení, kterou spatřuje v tom, že napadený rozsudek se prý nezmínil ani slovem o námitce, že zažalována pohledávka čtvrtinou zanikla sloučením, čehož rozhodující soud prý si má povšimnouti, pakli původně pozůstalost jako taková byla žalována. Jest zřejmo, že těmito vývody neprovádí dovolání dovolací důvod vadnosti odvolacího řízení, nýbrž že vytýká vadu: rozsudku, jenže výtka tato jest lichou, jelikož, nehledíc k tomu, že žalobkyně a žalovaná pozůstalost jsou různé právní podměty a že tedy sloučení pro tuto různost osoby věřitele a dlužníka nastati nemohlo, odvolací soud na jiném místě se s touto námitkou vypořádal a to správně, zdůrazniv v důvodech svého rozsudku, že okolnost, že za sporu následkem odevzdání pozůstalosti nastoupili na místo pozůstalosti dědicové, projeví svůj účinek teprve při uplatňování rozsudku vydaného proti pozůstalosti a pozůstalost zasahujícího, na kterýžto případ pamatuje § 9 ex. ř. Ve směru tom odkazuje se i k tomu, co o domnělé zmatečnosti rozsudku vydaného proti pozůstalosti za sporu právoplatně odevzdané nahoře již bylo uvedeno.