— Čís. 5987 —
731
Čís. 5987.
U domů státních a železničních (§31 čís. 3 zákona ze dne 31. března 1925, čís. 48 sb. z. a n.) nezáleží na tom, zda k nabytí jich vlastnictví došlo před, či po prvním listopadu 1918.
Nájemní smlouva na určitý čas proměňuje se zcizením nájemního předmětu (§ 1120 obč. zák.) a pokračováním v nájmu v nájemní smlouvu na neurčitý čas s výpovědním právem oběma smluvním stranám stejnoměrně příslušejícím a to ve lhůtě zákonné.
(Rozh. ze dne 28. dubna 1926, Rv I 701/26.)
Výpověď, daná Československým erárem žalovanému z místností, najatých v domě Čs. eráru, byla ponechána procesním soudem prvé stolice v platnosti. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Odvolací důvod nesprávného právního posouzení spatřuje odvolatel především v tom, že prvý soud uznal, že žalovaný není chráněn zákonem o ochraně nájemníků, ježto vyloučení této ochrany dle §u 31 čís. 3 zákona ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n. nenastává u domů, jichž nabyl stát po 1. listopadu 1918, poněvadž prý by bylo jinak ustanovení §u 31 čís. 4 téhož zákona nadbytečným. Že tímto odůvodněním nelze pro náhled odvolatelův ničeho získati, plyne zřejmě z toho, že i v tom případě, že by se odvolatelův výklad §u 31 čís. 3 cit. zák. — Čís. 5987 —
732
uznal správným, byl by odstavec čís. 4 téhož §u 31 stejně nadbytečným, poněvadž dle §u 1 čís. 1 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 354 sb. z. a n. platí za den nabytí majetku býv. státu rakouského a bývalé panovnické rodiny den 28. října 1918. Naproti tomu však srovnání citovaného odstavce čís. 3 s dřívějším §em 31, čís. 3 zákona ze dne 25. dubna 1924 čís. 85 sb. z. a n., v němž byly vyňaty z ochrany veškeré domy a objekty, které jsou ve vlastnictví nebo správě železnic nebo železničních fondu, beze všeho omezení, a srovnání úplně shodného ustanovení těchto domů a objektů s domy a objekty jsoucími ve vlastnictví neb správě státu, jak stylisováno jest v §u 31 čís. 3 zákona čís. 48 z roku 1925, zřejmě ukazuje, že stejně u domů a objektů státních jako železničních nezáleží na tom, došlo-li k nabytí vlastnictví před či po prvním listopadu 1918. Poněvadž tedy na nájemní poměr, o nějž tu jde, nepůsobí nyní platný zákon o ochraně nájemníků, nelze uznati, že by zde byla nepřípustnost pořadu práva, pokud se týče nepřípustnost výpovědi bez vyžádání svolení soudu k výpovědi v řízení nesporném. Rovněž nelze uznati další názor odvolatelův, že dle §u 1120 obč. zák. ten, kdo při změně vlastnictví domu nedal ihned výpovědi, jakmile ji dáti mohl, pozbývá práva dáti výpověď později, ježto prý se obnovuje dřívější závazek pronajímatelův. Tento výklad se ze znění §u 1120 obč. zák. nijak nepodává. Avšak i kdyby se výklad ten podával, nebylo by tím pro spor ničeho získáno, ježto dřívější vlastník měl ujednánu půíletní výpověď, kterou nynější vlastník, jenž není vázán zákazy obsaženými v zákoně o ochraně nájemníků, skutečně také dodržel.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatel vytýká odvolacímu rozsudku nesprávné posouzení právní. Tento dovolací důvod není opodstatněn potud, pokud je dovolatelem spatřován ve právním závěru napadeného rozsudku, že se podle §u 31 čís. 3 zákona ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n. nevztahuje na dům, o který běží, ochrana řečeného zákona. Postačí, bude-li v tomto směru poukázáno ku správným důvodům napadeného rozsudku. Leč i v druhém směru, pokud je totiž řečený důvod dovolací spatřován ve výkladu předpisu §u 1120 obč. zák., není dovolání důvodným. Smyslem §u 1120 obč. zák. jest, že se nájemní smlouva uzavřená na určitý čas zcizením nájemního předmětu a pokračováním v nájmu po zcizení proměňuje v nájemní smlouvu na neurčitý čas uzavřenou s výpovědním právem oběma smluvním stranám stejnoměrně příslušejícím a že jako nabyvatel nájemního předmětu má i nájemník právo, po zcizení nájemního předmětu bez ohledu, zdali bylo smluveno delší trvání nájemního poměru, dáti výpověď v zákonité lhůtě výpovědní. Z toho plyne, že se zcizením nájemního předmětu proměňuje nájemní smlouva podle §u 1120 obč. zák. ve smlouvu od obou smluvních stran v zákonité době vypověditelnou. Třebas by při zcizení nájemního předmětu obě smluvní strany neužily svého výpovědního práva a pokračovaly v nájemní smlouvě, po zcizení nájemního předmětu podle §u 1120 obč. zák. přetvořené a proměněné, tedy nikoliv v původní smlouvě nájemní s půlletní lhůtou výpovědní, přece platí pro tuto na neurčitou dobu mlčky uzavřenou smlouvu zákonitá, proto čtvrtletní lhůta výpovědní, leda že by bylo dokázáno, že při nové úpravě nájemního poměru byla smluvena delší nebo kratší, než zákonitá lhůta výpovědní. Odvolací soud, vyšedší z tohoto správného názoru právního, odvodil z něho pro tuto věc zákonité důsledky. Podle čís. 4 §u 503 c. ř. s. uplatněný důvod dovolací není opodstatněn, dovolání je bezdůvodné (srovnej k tomu rozhodnutí čís. 4285 sb. n. s.).