— Čís. 6135 —1019Čís. 6135.Příslušnost podle §u 49 čís. 8 j, n. nevztahuje se na spor, jímž se domáhá kupitel na prodateli náhrady škody, zaviněné trestným činem prodatelovým proti zákonu o dobytčím moru a odevzdáním nesprávného dobytčího pasu.(Rozh. ze dne 22. června 1926, R I 516/26.)V žalobě o 9330 Kč tvrdil žalobce, že koupil od žalovaného vola, že za několik dní zpozoroval, že koupený vůl jest nemocný, že onemocněl slintavkou a kulhavkou, že od koupeného vola nakazila se jeho kráva a dále veškerý jiný dobytek, celkem 7 kusů, že konečně dne 30. ledna 1926 nemocná kráva zdechla a musila býti zakopána. Tím vznikly žalobci výdaje, pokud se týče utrpěl škodu, jejíž náhrady domáhal se na žalovaném a odůvodňoval žalobní nárok tím, že vůl od žalovaného koupený byl již dne 14. ledna 1926 v době odevzdání onemocněn slintavkou a kulhavkou, že žalovaný ručí za veškerou škodu z toho vzniklou, poněvadž mu vola odevzdal na základě nesprávného dobytčího pasu a přes to, že obec V. byla tenkráte uzavřena pro převádění dobytka pro slintavku a kulhavku. Žalobu zadanou na okresním soudě (§ 49 čís. 8 j. n.) soud prvé stolice k námitce věcné nepříslušnosti odmítl. Rekursní soud zamítl námitku věcné nepříslušnosti. Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.Důvody:Soud prvé stolice nepochybil, uznav podle údajů žaloby, které podle §u 41 druhý odstavec j. n. při zkoumání příslušnosti, leda by už bylo soudu známo, že jsou nesprávné, jedině přicházejí v úvahu, že žalobce neuplatňuje žalobou nároky ze správy, nýbrž z důvodu náhrady škody zaviněné trestným činem žalovaného podle zákona o dobytčím moru, ježto žalobci odevzdal z V. vola přes to, že V. bylo pro slintavku a kulhavku uzavřeno pro převáděni dobytka, a poněvadž odevzdal žalobci k dopravě vola nesprávný dobytčí pas, tedy že je žalováno o náhradu škody z trestného činu žalovaného, což dle právního názoru dovolacího soudu platí i ohledně krmení a obsluhy onemocnělého vola po 22 dnů denně po 20 Kč, tedy úhrnem 440 Kč a ohledně ztráty na váze vola nemocí nejméně 30 kg po 7 Kč, tedy úhrnem 210 Kč, neboť i tyto dva nároky nejsou v žalobě uplatňovány žalobcem jako nároky ze správy, jak se prvý soud mylně domníval, nýbrž uplatňovány jsou jako nároky na náhradu škody z trestného činu žalovaného. Stěžovatel právem poukazuje k tomu, že, když jest prodateii přičítati zavinění, ručí nabyvateli podle §u 932 druhé věty obč. zák. a to »ve všech případech« za zaviněnou škodu, že tedy nárok na náhradu škody není vyloučen nárokem ze správy, ale že právě tento nárok nemůže býti zaměňován s nárokem na náhradu škody, jenž jest nárokem samostatným, nikoli, jak se rekursní soud domnívá, »součástí nároku ze správy v důsledku tvrzené fysické vady volovy«, jenž byl žalovaným úplatně převeden do žalobcových rukou. Poněvadž uplatněn jest žalobou výhradně nárok na náhradu škody žalovaným zaviněné, nemá místa předpis §u 49 čís. 8 j. n., nýbrž jest podle §u 50 prvý odstavec j. n. příslušným pro tuto rozepři sborový soud prvé stolice, an předmět sporu činí více než 5000 Kč (čl. II. zákona ze dne 8. června 1923, č. 123 sb. z. a n.).