— Čís. 5852 —
Čís. 5852.
Ustanovení čl. 325 obch. zák. platí pouze pro zákonné splniště, nikoliv i pro splniště smluvní. Splniště smluvní předpokládá, že má býti plněno na místě od zákonného splniště rozdílné m. Tím, že zvláště bylo umluveno, by plněno bylo na místě, jež samo o sobě bylo již plništěm zákonným, nebyla vyloučena platnost čl. 325 obch. zák. a nebyl změněn dluh přínosný v dluh odnosný, leč že byl opak výslovně dojednán.
(Rozh. ze dne 16. března 1926, Rv II 826/25.)
Žalobce domáhal se na žalované firmě zaplacení celé pohledávky, jež byla pojata do vyrovnání žalované, tvrdě, že žalovaná zaslala žalobci, bydlícímu v Krnově, splátku, dospělou dne 3. dubna 1925, teprve dne 4. dubna 1925 z Frývaldova. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Dle vývodů odvolání jest prý mylným názor prvého soudu, že ustanovením vyrovnání, že vyrovnací splátky jsou splatný ve Frývaldově, dluh žalovaného, jenž byl dle faktury splatným v bydlišti žalobcově, tudíž v Krnově, byl změněn z dluhu přínosného v dluh odnosný. Tato doložka prý nezměnila platiště, nýbrž znamená pouze, že žalovaná jest oprávněna, zasiati jednotlivé splátky do Krnova na náklad žalobcův a odečísti si poštovné Frývaldov-Krňov. Tak na věc nazírala i žalovaná, ježto skutečně poštovné odečetla od obou splátek, jež zaslala žalobci poštou. Odevzdala-li žalovaná firma, jak jest nesporno, splátku, splatnou podle vyrovnání dne 3. dubna 1925, ve Frývaldově na poštu teprve dne 4. dubna 1925, jest toto placení opožděným a má v zápětí ztrátu lhůt a obživnutí celé pohledávky. S tímto názorem nelze souhlasiti, ježto ustanovením vyrovnání, že vyrovnací splátky jsou splatný ve Frývaldově, byl nepochybně pro dlužníka stanoven splništěm Frývaldov, takže jednotlivé splátky měly se státi v jejím bydlišti (v místě jejího obchodního závodu). Tímto výslovným smluvním ustanovením splniště byla zrušena i povinnost ku zasílání peněz ve smyslu čl. 325 obch. zák., jenž vztahuje se pouze na zákonné splniště podle čl. 324 obch. zák. a i tu jen, není-li ze smlouvy nic jiného zřejmo. Ona doložka má tudíž vskutku, jak první soudce za to má, v zápětí, že dluh žalovaného stal se z dluhu přínosného dluhem odnosným a nelze proto spatřovati prodlení v tom, že žalovaná zaslala splátku, splatnou dne 3. dubna 1924, teprve příštího dne žalobci z Frývaldova.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby. Důvody:
Dovolání, uplatňující dovolací důvody §u 503 čís. 2 a 4 c. ř. s., právem vytýká napadenému rozsudku, že nesprávné posoudí) věc po stránce právní. Jest pravda, že ustanovení článku 325 obch. zák., podle něhož při peněžních závazcích, vyjma proplacení papírů indosovatelných a papírů znějících na majitele, dlužník, neplyne-li nic jiného ze smlouvy nebo z povahy jednání aneb z úmyslu stran, jest povinen, dodati peníze věřiteli až do místa jeho bydliště (sídla, pokud se týče závodu) na vlastní nebezpečí a útraty, platí jen pro zákonné splniště a nikoliv také pro splniště smluvní. Než mylným jest mínění odvolacího soudu, že tím, že soudním vyrovnáním, potvrzeným usnesením zemského soudu v Opavě ze dne 9. června 1924 bylo ustanoveno, že vyrovnávací kvóta jest splatna ve Frývaldově, bylo stanoveno splniště smluvní, neboť Frývaldov jest sídlem žalované firmy, tedy zákonným splništěm ve smyslu čl. 324 druhý odstavec obch. zák., kdežto smluvní splniště předpokládá, že podle úmyslu stran splněno býti má na místě od zákonného splniště odlišném. Má tedy žalovaná strana podle soudního vyrovnání plniti ve splništi zákonném a nemění na tom ničeho okolnost, že to bylo v soudním vyrovnání zvlášť ustanoveno, snad proto, by se předešlo možným sporům v případech, kde, jako zde, původně bylo splniště smluveno na místě jiném. V důsledku toho jest mylným i další právní názor odvolacího soudu, že oním ustanovením soudního vyrovnání doznal závazek, o který jde, změny v ten způsob, že místo, aby dlužník zaslal peníze do Krnova, jest nyní na žalobci, by si pro ně došel k žalované straně do Frývaldova. Není pochyby, že takový, při obyčejných peněžních závazcích v obchodním životě zcela neobvyklý způsob placení byl by musel býti zvláště dojednán, což se v tomto případě nestalo, a najmě neplyne ani ze smlouvy, ani z povahy jednání, ani z úmyslu stran, že stanovením splniště ve Frývaldově chtěly strany vyloučiti platnost předpisu čl. 325 obch. zák. Ostatně to ani sama žalovaná z dojednaného soudního vyrovnání nevyvozovala a naopak zaslala jak prvou, druhou a třetí, tak i čtvrtou splátku, o niž právě jde, žalobci poštou do Krnova, jenže čtvrtou splátku odeslala teprve dne 4. dubna 1925, ačkoliv podle soudního vyrovnání splatnou byla již dne 3. dubna 1925. Jelikož splniště bylo ve Frývaldově, mohla žalovaná plniti v tomto zákonném svém splništi. Žalovaná byla by podle toho bývala splnila zavčas, kdyby byla čtvrtou splátku dne 3. dubna 1925 ve Frývaldově dala na poštu, a nebylo by na tom záleželo, kdyby peníz byl došel opožděně. Ale žalovaná peníz odeslala z Frývaldova teprve dne 4. dubna 1925, tedy po lhůtě soudním vyrovnáním stanovené, což podle nesporného obsahu soudního vyrovnání mělo v zápětí, že nastala ztráta lhůt a obživla původní pohledávka. Domáhá se tudíž žalobce právem zaplacení zbytku této pohledávky, pročež bylo vyhověno dovolání a rozhodnuto, jak uvedeno.