— Čís. 6021 —
Čís. 6021.
Dovolací rekurs jest podle §u 527, druhý odstavec, c. ř. s. a §u 73 ex. ř. nepřípustným nejen tehdy, bylo-li ve zrušovacím usnesení, jemuž nebyla vyhražena pravomoc, výslovně řečeno, že první soud má nové rozhodnutí vydati po výslechu stran (v exekučním řízení účastníků), nýbrž i tenkráte, jestliže z povahy věcí najmě z nařízeného doplnění vyplývá, že se nové rozhodnutí bez výslechu stran (bez jejich účasti) neobejde. Tak jest tomu, bylo-li rekursním soudem zrušeno usnesení prvého soudu o návrhu na zrušení exekuce podle §u 200 čís. 2 ex. ř.
(Rozh. ze dne 12. května 1926, R I 376/26.)
Exekuční soud k návrhu záložny N. zrušil podle §u 200 čís. 2 ex. ř. exekuci vnucenou dražbou nemovitosti. Rekursní soud k rekursu dlužníka zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by o návrhu záložny N. na zrušení exekuce podle §u 200 čís. 2 ex. ř. znovu jednal a rozhodl. Dovolací rekurs do tohoto usnesení rekursní soud odmítl. Důvody: Rekurs bylo jako nepřípustný odmítnouti. Podle ustanovení §u 527 druhý odstavec c. ř. s. může v případě, bylo-li usnesení prvé stolice ve druhé stolici zrušeno a soudu prvé stolice uloženo, by, vyslechna strany, učinil nové rozhodnutí, rozhodnutí rekursního soudu toliko tenkráte býti napadeno, když jest v něm ustanoveno, že má výkon příkazu první stolici uděleného býti předsevzat teprve, až by nabylo právní moci. Tohoto případu zde není, poněvadž vyčkání právní moci v usnesení rekursního soudu nebylo vyhrazeno. Stěžovatelka uplatňuje v dovolacím rekursu, že jest zde přípustným, poněvadž napadeným usnesením prý nebylo soudu prvému nařízeno, by vyslechl strany, jak to předpis §u 527 c. ř. s. nařizuje, než přehlíží při tom, že rekursním usnesením bylo soudu prvé stolice uloženo, by o návrhu záložny N. znovu jednal a rozhodl. Ježto jde o rozhodnutí o návrhu na zrušení exekuce dle §u 200 čís. 2 ex. ř., musí soud prvé stolice k novému ústnímu jednání dle §u 205 ex. ř. předvolati kromě navrhovatele též dlužníka , a vymáhající věřitele, tudíž strany, a, poněvadž při ústním jednání jest s osobami těmi jednati, jest samozřejmé, že soud prvé stolice může nové rozhodnutí vydatí jen po slyšení stran. Nebylo proto třeba, by do usnesení soudu rekursního bylo výslovně ještě pojímáno rčení »vyslechna strany«, poněvadž tento zákonný požadavek jest splněn již předpisem §u 203 ex. ř.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu do odmítacího usnesení.
Důvody:
Napadené usnesení, kterým byl jako nepřípustný (§§ 78 ex. ř. a 527 druhý odstavec c. ř. s.) odmítnut dovolací rekurs podaný rekurentkou do zrušovacího usnesení soudu druhé stolice, jímž bez výhrady pravomoci bylo prvnímu soudu uloženo, by o návrhu rekurentky na zastavení dražebního řízení po rozumu §u 200 čís. 2 ex. ř. znovu jednal a rozhodl, odpovídá stavu věci a zákonu, shoduje se s ustálenou judikaturou tohoto Nejvyššího soudu a vývody rekursu není nijak vyvráceno. Jest mylným názor rekurentčin, že, nebylo-li ve zrušovacím usnesení druhého soudu přímo vysloveno, aby první soud »vyslechna strany« vydal nové rozhodnutí, jest dovolací rekurs do dotčeného usnesení přípustný. Jak správně rekursní soud v napadeném usnesení uvádí, není třeba, by ve zrušovacím usnesení bylo výslovně řečeno, že první soud má nové rozhodnutí vydati po výslechu stran, jimiž v exekučním řízení jest rozuměti účastníky, stačí, jestliže z povahy věci najmě nařízeného doplnění vyplývá, že nové rozhodnutí se bez výslechu stran, pokud se týče bez jejich účasti neobejde. Nařízené doplnění jest pak toho způsobu, že se bez účasti stran neobejde. Mimo to k účasti stran poukazuje i zákon, neboť v §u 203 ex. ř. stanoví, že o návrhu na zastavení dražebního řízení podle §u 200 čís. 2 ex. ř. jest ústně jednati а k tomuto jednání obeslati jak navrhovatele tak i dlužníka a vymáhajícího věřitele jakož i jiné dotčené oprávněné.