— Čís. 5854 —
471
Čís. 5854.
Do jednoroční lhůty §u 256, druhý odstavec, ex. ř. jest započítati šestiměsíční lhůtu §u 200 čís. 3 (§ 282 ex. ř.), běh lhůty oné však staví lhůta, na niž byl úpadkovým komisařem nařízen odklad prodejového řízení podle §u 11 (2) konk. ř.
V prodejovém řízení, odloženém podle §u 11 (2) konk. ř., není soud po uplynutí lhůty povinen pokračovati sám od sebe. Vzhledem k §u 256 ex. ř. jest lhostejno, že vymáhající věřitel spoléhal na to, že se tak stane.
(Rozh. ze dne 17. března 1926, R I 154/26.)
K návrhu vymáhajícího věřitele bylo zastaveno prodejové řízení usnesením ze dne 16. července 1924. Usnesením úpadkového komisaře byla exekuce odložena v době od 16. ledna clo 28. února 1925 a v době od 29. dubna 1925 do 28. května 1925. Návrhu vymáhajícího věřitele ze dne 4. prosince 1925, by bylo v prodejovém řízení pokračováno, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Do jednoroční lhůty §u 256, druhý odstavec, ex. ř. jest započítati šestiměsíční lhůtu, za níž v prodejovém řízení vzhledem k zastavení jeho podle §u 200 čís. 3 a 282 ex. ř. nemohlo býti pokračováno. Naproti tomu jest běh lhůty §u 256, druhý odstavec, ex. ř. tak dlouho staven, dokud vymáhající věřitel nemohl v exekuci pokračovati, pro odklad exekuce úpadkovým komisařem (celkem 74 dní). Lhůta §u 256, druhý odstavec, ex. ř. uplynula tudíž, ježto zástavního práva bylo nabyto dne 17. června 1924, dnem 31. srpna 1925. Zástavní právo proto v tomto případě zaniklo.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Dovolací rekurs není opodstatněn. Nejvyšší soud sdílí právní názor rekursního soudu a poukazuje stěžovatelku na důvody napadeného usnesení s dodatkem, že ani z §u 11 (2) konk. ř. ani z §u 42 a násl. ex. ř. nelze dovozovati, že v prodejovém řízení, odloženém dle §u 11 (2) konk. ř. po uplynutí stanovené lhůty dlužno pokračovati z úřední moci. Naopak z ustanovení §u 44 (4) ex. ř., který také zde přichází v úvahu, jest zřejmo, že exekuční soud v tomto případě nemusil postupovati z úřední moci (viz Dr. Bartsch a Pollak, koment. ke konk., odp. a vyrovn, ř. str. 118 a Dr. Arnold Lehmann, koment. k týmže řádům, str. 99). Nehledíc k tomu, nemohla by stčžovatelka vlastní liknavost, jíž se dopustila tím, že v prodejovém řízení řádně nepokračovala, omlouvati případnou liknavostí exekučního soudu, jelikož dle §u 256 ex. ř. jest lhostejno, z jaké příčiny a pohnutky vymáhající věřitel v prodejovém řízení řádně nepokračoval a že spoléhal na to, že v řízení bude pokračováno z úřední moci. Jednoroční lhůta §u 256 ex. ř. nebyla tedy stavěna dobou od 28. května 1925, kdy skončil odklad prodejového řízení, až do 4. prosince 1925, t. j. do podání návrhu vymáhající věřitelky, by bylo pokračováno v tomto řízení.