— Čís. 6084 —
917
Čís. 6084.
Společenstva výrobní a hospodářská (zákon ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák.).
Společenstvo jest oprávněno vyloučiti člena, odepřel-li plat uložený mu společenstvem. Spor o to, zda byl člen právem vyloučen, jest rozhodnouti podle stavu, jenž tu byl v čase vyloučení, člen není oprávněn započísti si na plat své vzájemné pohledávky, tehdy ještě nesplatné a nelikvidní. Společenstvo není povinno, by zjistilo předem sporem podmínky pro vyloučení člena a poskytlo mu takto příležitost k provedení likvidity jeho pohledávek.
(Rozh. ze dne 1. června 1926, Rv I 159/26.)
Žalované stavcbní družstvo vyloučilo v mimořádné valné hromadě žalobkyni z družstva proto, že nedodržela platební povinnosti oproti družstvu, odepřevši zapraviti družstvu příplatek 1565 Kč na zvýšeném stavebním nákladu, pak doplatek 1115 Kč 60 h, vypadající na ni za zvýšení zdiva a za vazné trámy na domku, jehož byla čekatelkou vzhledem k usnesením družstva ze dne 19. záři 1921, ze dne 3. května a ze — Čís. 6084 —
dne 21. září 1922. V žalobě o neplatnost usneseni valné hromady a o uznání, že smlouva mezi žalobkyni a žalovaným družstvem, o přistoupení žalobkyně do družstva trvá nadále po právu, tvrdila žalobkyně, že neodepřela žalovanému družstvu zaplacení částky 1565 Kč, které družstvo na ní požadovalo jménem zvýšení stavebních nákladu na domek, jehož jest žalující čekatelkou, nýbrž že žádala pouze, by družstvo provedlo s ní s účtování a by odečetlo od svého požadavku vzájemné pohledávky žalobkyně a hodnotu jejich vzájemných nároků. Vzájemné své pohledávky vypočetla pak žalobkyně penízem přesahujícím peníz, pro jehož nezaplacení byla z družstva vyloučena. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří sto1ic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolatelka míní, že družstvo, než se usneslo na jejím vyloučení, mělo dříve řádnou cestou soudní domáhati se zaplacení svých domnělých pohledávek, by žalobkyně měla příležitost uplatniti své vzájemné pohledávky. Ale k tomu žalované družstvo nebylo povinno. Dovolatelka zapomíná, že žalované družstvo je společenstvem dle zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. Účelem družstevního podnikání (§ 1 téhož zákona) jest, by společným postupem stanovami vytčeným byl sledován, účel společenstva, a již svým vstupem do společenstva podrobuje se každý člen usnesením orgánů společenstva, stanovám odpovídajícím, a vzdává se práva svémocně říditi kroky společenstva. Měla se tedy dovolatelka usnesením společenstevním podříditi a zaplatiti zmíněných 1565 Kč. Částka tato, jak patrno z výnosu zemské politické správy, rovná se desíti procentům zvýšeného stavebního nákladu, a těchto 10% měla hraditi žalobkyně, kdežto dalších 10% krylo se hypotékou v I. pořadí a za ostatních 80% převzal stát po rozumu §u 27 zákona o stavebním ruchu ze dne 27. ledna 1922, čís. 45 sb. z. a n. záruku. Ježto pak dle §u 1439 obč. zák. není započtení sporných a nesplatných pohledávek přípustno, nebyla dovolatelka oprávněna k tomu, by třebas jen po dobu až do kvantitativního převzetí staveb odpírala onen plat družstvem dle stanov jí uložený. Počínala-li si tak, mařila účel společenstevního podnikání a porušila tím základní zásadu družstevnictví, chtějíc v tomto směru říditi jeho kroky, i nese si důsledky toho sama. Jest pravda, že předpisem §u 411 c. ř. s. jest dovoleno, by v témž sporu, v němž uplatňován jest určitý nárok, provedena byla i likvidita vzájemné pohledávky k započtení jinak způsobilé a po té v rozsudku provedeno bylo započtení této vzájemné pohledávky, ale tím nelze odčiniti hmotněprávní stránku vzájemného poměru, že totiž žalobkyně včas vůči společenstvu nedostála svým závazkům. S druhé strany jest patrno, že družstvo, chtějíc vyloučiti člena, není nuceno, by předem zjistilo sporem podmínky pro toto vyloučení a při tom poskytlo příležitost k provedení likvidity jeho pohledávek. Spor o to, zda člen právem byl vyloučen, rozhodnouti jest tedy na základě toho stavu, který tu byl v den, kdy se vyloučení stalo, a v tento den, jak již dolíčeno, nebyla žalobkyně oprávněna odpírati zaplacení 1565 Kč pro nelikvidní své protipohledávky.