— Čís. 5931 —
Čís. 5931.
Vrácení omylem prý zaplacených vývozních poplatku z rozdílu mezí vyvezeným a skutečně k vývozu povoleným množstvím dřeva nelze se domáhati na státu pořadem práva a to ani žalobou na zemském soudě v Praze podle zákona ze dne 2. listopadu 1918, čís. 4 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 13. dubna 1926, R I 283/26).
Žalobce domáhal se na Československém eráru vrácení poplatků, jež prý bezdůvodně zaplatil z rozdílu mezi množstvím dříví k vývozu povoleným a skutečně vyvezeným. Námitku nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice (zemský soud v Praze) usnesením pojatým do rozsudku zamítl, odvolací soud námitce vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Žalobce domáhá se na žalovaném eráru zaplacení 2281 Kč 30 h z toho důvodu, že omylem zaplatil mu dodatečně předepsané poplatky vývozní z rozdílu mezi vyvezeným a skutečně k vývozu povoleným množstvím dřeva. Jde tu tedy o poplatek manipulační dle §u 7 nař. min. ze dne 22. listopadu 1918, čís. 43 sb. z. a n., vybíraný vládou za veřejnou činnost správních orgánů, tedy o poplatky správní povahy veřejnoprávní. Žalobce žádá, by tyto poplatky byly mu vráceny, poněvadž ministerstvo průmyslu a živnosti nebylo oprávněno mu je dodatečně předpisovati, kdyžtě jest dle §u 9 předpisů o úpravě zahraničního obchodu, vydaných ministerstvem obchodu v roce 1922, na základě; vývozních povolení přípustným vývoz o 5%—10% většího množství zboží než bylo povoleno, a on jen omylem poplatky tyto zaplatil, čímž by Čsl. erár byl bezdůvodně obohacen. Z toho plyne, že soud má pořadem práva přezkoumati platební rozkazy ministerstva obchodu v moc práva vešlé co do jich správnosti. k tomu však soudy oprávněny nejsou, ježto jedná se tu o dávky odvedené z důvodů veřejnoprávních a nikoli soukromoprávních a působnost soudu dle §u 1 j. n. omezena jest jen na rozhodování o nárocích soukromoprávních. Spadá proto posouzení této otázky do příslušnosti úřadů správních a pořad práva jest vyloučen.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Po věcné stránce bylo rozhodnuto správně, neboť nejde o nárok soukromoprávní, třebaže žalobce domáhá se sporné částky z důvodu obohacení žalované strany. Ve skutečnosti žádá i tím jen vrácení manípulačního poplatku, t. j. dávky odvedené z důvodu veřejnoprávního, ne však částky vyplacené žalované straně z důvodu soukromoprávního. Stěžovatel poukazuje se proto na důvody napadeného rozhodnutí, mimo to pak i na rozhodnutí čís. 1108 sb. n. s., jímž byl probrán obdobný případ. Pokud stěžovatel navrhuje užití zákona ze dne 2. listopadu 1918, čís. 4 sb. z. а n., odkazuje se na rozhodnutí čís. 524 sb. n. s., podle něhož zemskému soudu civilnímu v Praze přikázány jsou jen věci, v nichž státní správa účastna jest jako strana, t. j. kde úřadové správní nevynášejí o nároku nálezů schopných právní moci, čehož v tomto případě nebylo.
Citace:
č. 5931. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 654-655.