— Čís. 5711 —
170
Čís. 5711.
Návrh v žalobě o plněni na zjištění předurčujícího právního poměru dlužno posuzovati podle §u 236 c. ř. s., nikoliv podle §u 228 c. ř. s.
Třebas byl prodatel slepým, nevyhledává se formy notářského spisu ku sepsání prozatímní smlouvy, jež byla pouhým potvrzením kupní smlouvy, dojednané ústně. V tom, že prodatel odprodal ze svého pozemku v Čechách stavební místa, ač neměl k tomu svolení podle stavebního řádu ze dne 14. února 1889, čís. 5 z. zák. pro Čechy, nelze spatřovati uvedení v omyl.
(Rozh. ze dne 2. února 1926, Rv I 1242/25.)
Žalobce, slepec, prodal žalovanému část parcely v Čechách a, ježto žalovaný zdráhal se smlouvu dodržeti, vytýkaje mimo jiné, že nebyl o smlouvě sepsán notářský spis, domáhal se žalobce zjištění, že kupní smlouva jest po právu a že žalovaný jest povinen zapraviti všechny poplatky ze smlouvy a žalobci zaplatiti zbytek kupní ceny. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Co do právního posouzení věci v prvé řadě vytýká dovolatel, že nebyla určovací žaloba na místě, že žalobce nikde neprokázal, ba že se ani — Čís. 5711 —
171
nepokusil dokázati, že má právní zájem, by byl právní poměr mezi ním a žalovaným co nejdříve zjištěn. Než z celého sporu a zejména ze žalobní prosby plyne, že nejde o žalobu určovací dle §u 228 c. ř. s., jak za to mají nižší soudy, nýbrž o žalobu na plnění, jež jest arciť spojena s návrhem na zjištění předurčujícího právního poměru, na kterém žalobce zakládá svou další prosbu a na němž závisí nárok na plnění. Takový samostatně neuplatňovaný nárok určovací dlužno posuzovati dle §u 236 c. ř. s. a nikoli dle §u 228 c. ř. s., neboť nezáleží na tom, zda byl učiněn žalobcem již v žalobě, či teprve za sporu. Pro tento návrh se nevyžadují podmínky žaloby určovací a netřeba se proto zvláště zabývati otázkou, zda má žalobce právní zájem na bezodkladném zjištění tohoto právního poměru. Námitka, ještě v dovolání uváděná, že prozatímní smlouva ze dne 20. ledna 1924, pro nedostatek formy notářského spisu, i když jest žalobce úplně slepým, jest dle §u 1 lit. e) zákona ze dne 25. července 1871, čís. 76 ř. zák. a §u 883 obč. zák. neplatná, nepadá na váhu, jelikož jest nižšími soudy zjištěno, že tohoto dne byla dojednána ústně kupní smlouva, jak ji žalobce ve sporu uplatňoval, takže je prozatímní smlouva, ostatně jen žalovaným podepsaná, pouhým potvrzením ústní smlouvy, důkazem, že a jakého obsahu byla ústní smlouva v hlavních článcích vyjednána. K platnosti této listiny, ještě k tomu bez podpisu žalobcova, nelze ovšem vyžadovati formu notářského spisu. Pokud odvolací soud ve svých důvodech mluví o tom, že po sepsání kupní smlouvy ve formě notářského spisu musí žalovaný předložiti plánky na rozdělení pozemku vyhotovené dle popisu ve spisech obsaženého, nemá tento názor odvolacího soudu významu pro rozhodnutí věci, to tím méně, když ve sporu se o této povinnosti mezi stranami nejednalo, a tak nestala se vůbec předmětem přednesu. Vytýká-li dovolatel dále, že k hotové smlouvě nedošlo pro nedostatek určitého a srozumitelného projevu, neprovádí touto výtkou uplatňovaný důvod dovolací nesprávného právního posouzeni věci po zákonu, jelikož nevychází ze zjištění nižších soudů a přehlíží, že dal ihned závdavkem 3000 Kč, nehledíc ani k tomu, že tak zv. prozatímní smlouvu i sám podepsal. Dle zjištění odvolacího soudu koupil dovolatel od žalobce z jeho pole č. kat. 349/3 v R. na té straně, kde je kovárna P-ova, jednak část podél obecní cesty č. kat. 961 v šířce 10 m, na níž je projektována nová ulice, jednak polovici zbývající po oddělení právě uvedené části pole č. kat. 349/3, přiléhající· hned k nově projektované ulici a to jeden čtvereční sáh za 40 Kč, při čemž se mu žalobce zavázal, že bude jeho polovice na horním konci 14 m široká. Tímto způsobem byly jak předmět kupní smlouvy tak i kupní cena dostatečně určeny (§ 1053 obč. zák.) a žalobce mimo to svému závazku také vyhověl; vždyť bylo dále zjištěno, že polovice naň připadající měří na horním konci 14,45 m a na dolním konci (do polí) 9,45 m. Pokud konečně uvádí dovolatel, že byl žalobcem uveden v podstatný omyl, když odprodával na svém pozemku stavební místa, nemaje k tomu svolení dle stavebního řádu a tak porušil ustanovení §§ 5, 6, 10, 21 a 40 staveb. řádu pro Čechy (zákon ze dne 14. února 1889, čís. 5 zem. zák.), tu se podotýká, že §§ 5 a 6 cit. zák. týkají se regulačních plánů, o něž jest se postarati obci, § 10 cit. zák. jedná o rozdělení pozemků na stavební místa, což se státi má před žádostí za povolení ku stavbě a §§ 21 a 40 cit. zákona týkají se stavebního úřadu, jak se má zachovati a dbáti toho, by nebylo se stavbou započato před vytýčením stavební čáry. Tato ustanovení nejsou na překážku, by žalobce svůj pozemek na stavbu nerozprodal, naopak jest na kupujícím, by se přesvědčil, zda vzhledem na polohový plán se hodí koupený pozemek za stavební místo. Není tedy ani tato námitka, že byl dovolatel žalobcem uveden v omyl, opodstatněna.