— Čís. 6145 —
1035
Čís. 6145.
Sčelení svědka se stranou jest přípustné.
(Rozh. ze dne 23. června 1926, Rv I 562/26.)
Žalobě o uznání otcovství bylo vyhověno soudy všech tří stolic. Nejvyšší soud uvedl o otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Dovolání vytýká, že odvolací soud sčelil (konfrontoval) svědkyni Marií P-ovou se žalovaným a shledává v tom vady podle čís. 1 a 2 § 503 c. ř. s. Jaký zmatek je tím vytýkán a v čem má spočívati, nelze z dovolání seznati. O sčelení svědků mezi sebou má výslovné ustanovení §u 339 poslední odstavec c. ř. s. a pokud se tkne sčelení stran mezi sebou, platí § 380 odstavec prvý c. ř. s., kde se praví, že ustanovení o důkazu svědky vztahují se také k průvodnímu výslechu stran. O sčelení strany se svědkem, výslovného ustanovení ovšem není. Než §em 380 odstavec prvý c. ř. s. dána jsou pro provádění důkazu výslechem strany nehledíc k výjimkám, které v tomto případě v úvahu nepřicházejí, táž formální pravidla jako pro provádění důkazu svědeckého a jsou si tudíž v tomto směru postavení svědkovo a postavení vyslýchané strany úplně rovna. Lze-li sčeliti svědka se svědkem a stranu se stranou, není rozumného důvodu, proč by nemohli svědci nebo strany býti postaveni tváří v tvář s osobou, která je svědkovi po případě straně co do postavení při provádění důkazu úplně rovná a podrobena týmže formálním pravidlům. Mimo to nese se celý systém, na kterém je provádění důkazu vybudováno, k tomu, by byl stav věci na jisto postaven a vysvětlen dle skutečnosti a byl by zákon podobná sčelení, které jsou zajisté s to přispěti k objasnění skutečného stavu věci, postihl výslovným zákazem, kdyby jich nechtěl připouštěti.