— Čís. 5926 —Čís. 5926.Nepodstatný pokles mzdy za směnu a obmezení počtu směn neopravňuje ještě zaměstnance v dolech, by se domáhal snížení výživného manželky, k jehož placení se byl zavázal smírem.(Rozh: ze dne 8. dubna 1926, Rv I 1946/25.)Smírem ze dne 28. dubna 1923 zavázal se žalobce (tesař, zaměstnaný v dole) platiti manželce výživné 150 Kč měsíčně. Žalobní návrh, by výživné bylo sníženo na 100 Kč měsíčně, odůvodňoval žalobce tím, že poklesla mzda za směnu i počet směn. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchtodůvodů:Zásadně nutno smlouvy plniti, tedy žalobce musí plniti povinnosti smírem převzaté, pokud neprokáže, že jest jich sproštěn. Při dohodách o výživném z důvodu práva rodinného jest ovšem výše jeho pravidelně určována dle předpokládané vůle stran právě ohledem na majetkovou mohoucnost živitele a na potřeby živeného. Proto platí pravidelně, pokud se poměry předpokládané podstatně nezmění, když ovšem ze smíru neplyne opak (§ 914 obč. zák. a jud. čís. 244), Jinak lze smír o výživném napadati podle zásady §u 1389 obč. zák. z toho důvodu, že strany nemohly mysli ti na práva, jež jim ze změny poměrů vyplynou. Zásady §u 19 rozl. zák. nelze ve sporném případě použiti, ježto nejde o dohodu sjednanou před platností zákona rozlukového. V případě sporném nelze však také beze všeho slušně předpokládati, že strany, by se bývaly shodly na menším výživném, kdyby se změnou příjmů u žalobce počítaly (§ 914 obč. zák.). Tehdy měl žalobce za šichtu 41 Kč, jak sám udal, nyní má 36 Kč. Dříve pracoval 4 a 5 šichet týdně, nyní 3 až 4 šichty. Vedle toho nebéře se ohled na jeho příjem z bratrské pokladny. Ale snížení odměny za šichtu není podstatné, a snížení počtu šicht může a je jak mravně, tak i právně žalobce povinen snažiti se vyrovnati tím, že se postará, by ucházející výdělek, doplnil v prázdném čase jinak. Proto by nebylo slušno, aby se na snížení výdělku žalobcova, třeba by činilo 192 Kč 40 h měsíčně, vzal zřetel tím způsobem, že by se snížilo,výživné žalované smírem určené, které jí, nečiníc ani. čtvrtiny pravidelného příjmu žalobcova, zřejmě nemůže postačiti, aby si opatřila slušnou výživu, když žalobce sám tvrdí, že on s celým svým výdělkem není s to, opatři ti si nutné své potřeby. Proto dovolací soud neshledává, že se poměry žalobcovy změnily tak podstatně, aby bylo odůvodněno snížení výživného.