— Čís. 6071 —
891
Čís. 6071.
Nároku na zrušení, spoluvlastnictví ku nemovitosti není na závadu, že by si spoluvlastník jen těžko mohl opatřiti jiný byt a že by musel platiti vysokou činži.
(Rozh. ze dne 26. května 1926, Rv I 376/26) Žaloba o zrušení spoluvlastnictví k nemovitostem byla oběma nižšími soudy zamítnuta.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby.
Důvody:
Právo na zrušení spoluvlastnictví nesmí býti podle §u 830 obč. zák. vykonáno v nepříhodném čase nebo na škodu ostatních spoluvlastníků, spoluvlastník musí trpěti nevyhnutelný, okolnostem přiměřený odklad; nesmí mu však býti znemožněno, by vůbec nemohl uplatniti právo v §u 830 obč. zák. zásadně mu propůjčené. Proto lze námitku nevčasnosti nebo škodlivosti žádaného zrušení spoluvlastnictví odůvodňovati pouze okolnostmi pomíjejícího rázu, nikoliv trvalými nebo takovými, jichž změny nebo konce nelze očekávati v dohledné době. Nerozhodný jsou při posuzování nevčasnosti subjektivní poměry spoluvlastníkovy a z nich vyvěrající subjektivní .škoda, neboť pak by spoluvlastník pro osobní poměry ostatních spoluvlastníků začasté nikdy nemohl své právo ani vykonati, nýbrž rozhodujícími jsou objektivní poměry, jež věci samé se dotýkají a mají na ni účinek. Z těchto zásad plyne, že nelze uznati za rozhodnou okolnost, že by žalovaní si jen těžko mohli opatřili jiný byt a že by museli platiti vysokou činži, neboť to jsou okolnosti subjektivní povahy a mimo to i okolnosti rázu trvalého, neboť s poklesem činží a odstraněním bytové nouze v dohledné době sotva lze počítati. Nelze souhlasiti ani s názorem nižších soudů, že důsledky, plynoucí ze zákona o ochraně nájemníků, a následky tíživých hospodářských poměrů jsou jen pomíjející; není jistoty, že nyní platící zákon o ochraně nájemníků nebude již obnoven, ani, že hospodářské poměry se změní v dohledné době.