— Čís. 6049 —
845
Čís. 6049.
Usnesení soudu, jímž byl vyloučen důkaz vzhledem к předpisu §u 279 c. ř. s., nelze napadatí ani dovolacím důvodem čís. 2 §u 503 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 19. května 1926, Rv I 691/26.)
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Vadu odvolacího řízení shledává dovolání v tom, že odvolací soud setrval na názoru prvního soudu, že byl žalovaný právem prekludován v příčině důkazu svědkem Otakarem T-ein. Ze spisů je zjevno, že důkaz tímto svědkem byl připuštěn, ale že se svědek čtyřikráte к výslechu nedostavil, takže konečně soudce prohlásil usnesení, že důkaz svědectvím Otakara T-а již nebude proveden, protože jest ve smyslu usnesení ze dne 5. listopadu 1925 podle §u 279 c. ř. s. vyloučen. Ačkoli se procesní soudce odvolával na § 279 c. ř. s., šlo ve skutečnosti o předpis §u 335 c. ř. s., který jest jen zvláštním případem všeobecného ustanovení §u 279 prvý odstavec c. ř. s. Podle §u 349 druhý odstavec c. ř. s. není opravného prostředku do rozhodnutí soudu o pokračování v řízení v případech §u 335 c. ř. s., tedy o pokračování v> jednání bez ohledu na důkaz svědkem nabídnutý. O dodatečném výslechu platí § 279 druhý odstavec c. ř. s., totiž, že při pokračování v ústním jednání (t. j. v první stolici) může býti tohoto důkazu toliko tenkrát použito, když se tím řízení neprotáhne. Zákon sleduje těmito předpisy cíl, aby opětovným nedostavením se svědka nebylo vyřízení sporu oddalováno. Určením lhůty k provedení důkazu má býti také straně dána možnost, by všude tam, kde může odstraniti překážku výslechu svědka, tak učinila a tím si důkaz zachovala (srv. motivy k §u 335 c. ř. s.). Není-li opravného prostředku do rozhodnutí procesního soudu, že bude ve případě §u 335 c. ř. s. v jednání pokračovati, nehledě к nabídnutému důkazu a lze-li dodatečně vyloučeného důkazu použiti jen za podmínek §u 279 druhý odstavec c. ř. s., lze tím méně takové rozhodnutí procesního soudu napadati pod rouškou důvodů neúplnosti řízení v odvolání nebo v dovolání. Důkaz ten, nebyl-li podle §u 279 druhý odstavec c. ř. s. ještě včas proveden, jest ztracen, jakoby nebyl býval ani nabídnut.
Citace:
č. 6049. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 873-874.