— Čís. 5650 —
63
Čís. 5650.
Prosté vyzvání dřívějšího správce pozůstalosti pozůstalosním soudem ku žádosti nynějšího správce k složení peněz pro pozůstalost, vydané bez jakéhokoliv řízení a šetření, není exekučním titulem ve smyslu §u 1 čís. 6 ex. ř.
Exekuce, povolená bez exekučního titulu, jest i s celým dalším řízením nicotná. Usnesení, povolující exekuci, nemůže tu nabýti právní moci.
(Rozh. ze dne 13. ledna 1926, R I 1098/25.)
Janu V-ovi, jako dřívějšímu správci pozůstalostního statku č. p. 5 ve V., bylo pozůstalostním soudem uloženo, by předal správu novému správci MUC. Bohuslavu M-ovi a aby složil účet. Při složení účtu udal — Čís. 5650 —
64
Jan V., že výtěžek ze 4 akcií (jenž jest touto exekucí vymáhán) byl zahrnut do příjmů statku a že by byl nový správce povinen dotyčnou částku do pozůstalosti odevzdati. Později byl za správce pozůstalostního jmění — ale s vyloučením statku č. p. 5 ve V., jehož správcem zůstal MUC. M. — ustanoven Václav K., k jehož návrhu pozůstalostní soud usnesením ze dne 2. září 1924 vyzval Jana V-a »vzhledem k žádosti správce Κ-a«, aby do 14 dnů složil výtěžek ze 4 akcií, t. j. 99605 Kč 12 h s úroky do soudního uschování. Jan V. — jemuž vyzvání bylo doručeno dne 6. září 1924 — dostavil se po té k soudu dne 20. září 1924, tedy v poslední den 14denní lhůty, a udal, že peníze složití nemůže, protože je při předání správy odevzdal MUC. M-ovi a že jest tento povinen je složití. Podle shora zmíněného vyzvání povolena byla usnesením ze dne 3. července 1925, jež bylo doručeno povinnému Janu V-ovi dne 12. července 1925, pozůstalosti po Václavu M-ovi, proti povinnému exekuce podle §u 354 ex. ř. pod vyhrůžkou pokuty 500 Kč, nesloží-li výtěžek do 25. července 1925 k soudu. Dne 15. července 1925 dostavil se povinný k exekučnímu soudu a udal zase, že výtěžek řádně vyúčtoval a MUC. M-ovi odevzdal a že jej tedy složití nemůže. K této námitce vyjádřil se zástupce vymáhající pozůstalosti, že trvá na pokračování v exekuci, načež exekuční soud usnesením ze dne 8. srpna 1925 vyřkl, že se v exekuci podle návrhu vymáhající strany pokračuje. Teprve proti tomuto usnesení podal povinný v čas rekurs, jemuž rekursní soud vyhověl a změnil napadené usnesení v ten rozum, že zamítl návrh vymáhající věřitelky, by povinný Jan V. složil výtěžek ze 4 akcií do soudního uschování s vyhrůžkou pokuty 500 Kč.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Ze skutkového děje jest zřejmo, že tu není exekučního titulu, na jehož podkladě by mohla býti vedena exekuce podle předpisů exekučního řádu, že tu není opatření nesporného soudce po rozumu §u 1 čís. 6 ex. ř., zejména »rozhodnutí«, vydaného v nesporném řízení, jak to předpokládá § 19 třetí odstavec nesp. říz. pro exekuci podle exekučního řádu. Jest tu prosté vyzvání, vydané pozůstalostním soudem dřívějšímu správci na žádost nynějšího správce bez jakéhokoliv řízení, bez jakéhokoliv šetření, ba i bez předchozího výslechu vyzvaného. Toto vyzvání není v podstatě ničím jiným než upomínkou na 14 dní danou, v důsledku které upomenutý posledního dne lhůty své námitky přednesl, načež soudem v té věci již nic nebylo zařízeno. Kde není exekučního titulu, není exekuce (§§ 1 a 7 ex. ř.). Exekuce bez exekučního titulu povolená a celé další řízení jest jen formálně exekučním řízením, ale ve skutečnosti jest vše nicotné. Tato nicotnost nemůže býti vůbec zhojena a nelze zvláště mluviti o pravomoci povolujícího usnesení. Tím jsou vyřízeny všechny vývody dovolacího rekursu, pokud tvrdí, že jest tu platný titul exekuční, že jest povolující usnesení pravoplatné a že usnesení ze dne 8. srpna 1925 neobsahuje žádného rozhodnutí, nýbrž nařizuje jen pokračování v exekuci. Za tohoto stavu věcí netřeba se ani obírati námitkou povinného, učiněnou V rekursu, že prý jeho úmyslem bylo již 15. července 1925 podati rekurs proti povolujícímu usnesení a že byl toho názoru, že s ním rekurs byl sepsán. Též netřeba se obírati otázkou, zdali k cíli vydobytí peněžního výtěžku; udaného v upomínce penízem 99605 Kč 12 h, ale v exekučním návrhu proti předpisu §u 54 čís. 2 ex. ř. neuvedeného, bylo by lze vésti exekuci podle §u 354 ex. ř. byť i výtěžek měl býti složen u soudu a neměl býti placen k rukoum věřitele. Stačí, že nicotná exekuce obstáti nemůže a že musí býti odstraněna.