— Čís. 6106 —
961
Čís. 6106.
Při prodeji akcií přichází v úvahu jedině jich cena prodejní (kursovní), nikoliv cena jmenovitá a není omyl v této ceně na závadu platnému ujednání kupní smlouvy.
(Rozh. ze dne 8. června 1926, Rv I 569/26.)
Žaloba o zaplacení 6000 Kč byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Zjištěno je, že žalobce koupil od žalovaného 2000 akcií firmy Österreichische Web- und Wirkwarenindustrie A. G. ve Vídni po 3 Kč, úhrnem za 6000 Kč, že kupní cenu, jejíž navrácení žádá, zaplatil, že zatím obdržel dva bony, z nichž každý zněl na 1000 akcií, že žalovaný udal, že nominální cena akcií je 4000 Kr a že vskutku byla jen 200 Kr, a konečně, že akcie v době prodeje nebyly bezcenné, jak tvrdil na opodstatnění své žaloby žalobce, nýbrž že měly cenu 5000 — 10000 Kr, to jest 2 Kč 50 h až 5 Kč za kus, a že tak bylo s nimi obchodováno. Z toho plyne především, že pro nárok ze správy nedostávalo by se základního předpokladu, t. j. porušení rovnováhy vzájemného plnění, nehledíc к tomu, že by nešlo o vadu překážející řádnému užívání, byť by byla neodstranitelnou, což jest podmínkou nároku redhibičního (§ 932 obč. zák.). Námitku zkrácení přes polovici samo dovolání již opustilo, a námitka, že žalobci dodána byla věc jiná (aliud), nebyla v prvé stolici vznesena (§ 482 prvý odstavec a § 513 c. ř. s.). Pokud však jde o to, že žalobce byl žalovaným ohledně nominální ceny akcií uveden v omyl, a o další námitku s tím související, že nedošlo к platné smlouvě pro nedostatek srovnalé vůle stran, souhlasí dovolací soud plně s nižšími soudy, že omyl netýkal se hlavní věci, pokud se týče podstatné její vlastnosti, to jest ceny nebo předmětu kupu (§ 1053 obč. zák.), při čemž jako cena, pokud nebylo nic jiného ujednáno, v úvahu přichází jen cena řádná, obecná (§§ 304—306, 934 obč. zák.), při akciích tedy cena prodejní (kursovní), a nikoliv cena nominální, která s cenou kursovní nemá ničeho společného a pro tuto skutečnou (pravou, obecnou) cenu akcií, tvořící se prostě dle nabídky a poptávky, jest naprosto bezvýznamnou. Z toho plyne, že žalobcův omyl ohledně nominální ceny koupených akcií, byť byl vyvolán žalovaným, nebránil platnému sjednání smlouvy a že žalobce, zaplativ ujednanou kupní cenu 6000 Kč, zaplatil jenom svůj dluh a nemůže žádati zaplacený peníz zpět z důvodu, že omylem zaplatil, co dlužen nebyl (§ 1431 obč. zák.). Žalobce ovšem tvrdil, že právě touto udanou nominální cenou se dal pohnouti к uzavření kupu. Než nižší soudové právem vytkli, že takové pohnutky na platnost úplatných smluv nemají vlivu, leč by strany pohnutku nebo konečný účel svolení byly výslovně, to jest způsobem každou pochybnost vylučujícím, učinily podmínkou smlouvy, v kterémžto případě by к ní hleděti bylo jako к některé jiné podmínce (§ 901 obč. zák.). Než žalobce ani netvrdil okolností, z nichž by'bylo-nepochybně zřejmo, že by akcie přes jejich skutečný kurs 5000—10000 Kr nebyl koupil, kdyby jejich pravou nominální hodnotu byl znal, a sotva byl by se pro tento omyl domáhal vrácení kupní ceny z důvodu neplatnosti smlouvy, kdyby zakoupené akcie dodatečně nebyly se staly bezcennými, nýbrž byly v kursu náležitě stouply. Nezdařená spekulace arci nečiní neplatnou smlouvu jinak platně dojednanou.