— Čís. 6007 —
769
Čís. 6007.
Dokud dozorčí úřad nedal k tomu svolení, nelze na železničním tělese nabýti práv nebo držby, jež by přivodily na není změnu. Zákaz vztahuje se též na potrubí průchodem pod dráhou, jímž vede veřejná cesta.
(Rozh. ze dne 5. května 1926, Rv I 223/26.)
Žalující erár domáhal se na žalovaném, by odstranil potrubí, jež měl položeno pod podjezdem státní dráhy. Oba nižší soudy žalobu zamítly, Nejvyšší soud uznal podle žaloby.
Důvody:
Uplatňuje jako dovolací důvod nesprávné posouzení věcí po stránce právní (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), napadá žalující erár odvolací rozsudek, jímž byla jeho žaloba vlastnická zamítnuta následkem námitky žalovaného, že vydržel právo vodovodu přes sporný pozemek, proto, že odvolací soud neměl zřetele na zákaz §§ů 98 a 99 žel. prov. řádu ze dne 16. listopadu 1851, čís. 1 ř. z. z roku 1852 (pokud se týče nařízení ministerstva ze dne 25. ledna 1879, čís. 19 ř. zák. § 18 a 19), jimiž jest zakázána každá změna na tělese dráhy a položeni předmětů v obvodu dráhy a jejího příslušenství bez svolení ministerstva železnic jako úřadu dozorčího. První soud vyvrátil námitku nedovolenosti stavby vodovodu tím, že držba služebnosti vodovodu na straně žalovaného není pro tento zákaz nepořádnou a že nebyla nepravou, když dráha o vodovodu nevěděla. Odvolací soud'pak míní, že uvedený zákaz zákonný nemohl vyloučiti vydržení proto, že žalovaný sice má potrubí vodovodní ležeti na železničním pozemku, ale v průchodu, kterého se užívá jako veřejné cesty, takže je po této cestě dovolen vstup na těleso dráhy i přes ono ustanovení. Nejde při posouzení onoho zákazu, jak míní žalovaný a prvý soud, o otázku, je-li držba, nabytá proti onomu zákazu, nepořádnou. K vydržení mimořádnému se pořádnosti držby nevyhledává (§ 1477 obč. zák.) a proto by bylo nerozhodno, kdyby žalovaný pro ni neměl nabývacího důvodu. Netřeba ani se zabývati otázkou bezelstnosti držby, jak míní žalující erár, ježto prý následkem onoho zákonného zákazu nemohl se žalovaný bezelstně domnívati, že má právo k stavbě vodovodu. Námitky obmyslnosti držby žalobce ani nevznesl a zákonný zákaz o sobě nevylučuje bezelstnost držby. Rovněž netřeba se zabývati tím, zda je držba žalovaného nepravou z toho důvodu, že zůstala dráze utajena. Netřeba konečně ani zjišťovati, zda dráha věděla o vodovodu žalovaného a trpěla jej, či zda zůstal jí vodovod utajen. Je-li uvedenými zákonnými předpisy zakázána každá změna na tělese dráhy bez svolení ministerstva železnic jako úřadu dozorčího, je nabytí práv nebo držby na tomto tělese, pokud znamenají změnu na něm, považovati za zakázány, dokud dozorčí úřad nedal k tomu svolení a tedy neodstranil důsledky zákazu. Z toho důvodu není takto nabytá držba nebo právo na změnu v tělese dráhy předmětem ochrany právní, ježto zákon je zakazuje a tím je také vylučuje z právní ochrany z důvodů veřejných. Žalovaný a jeho předchůdci, neopatřivše si povolení dozorčího úřadu, nemohli tedy nabýti držby práva na vodovod, jehož položení znamená změnu v tělese dráhy. Není totiž sporu o tom, že průchod, kde vodovod je položen, jest železničním pozemkem, na němž se dráha provozuje a po němž trať skutečně vede. Nezáleží na tom, že vodovod je položen do průchodu, kudy vede veřejná cesta; stačí, že průchod ten vede tratí dráhy a že se nad ním vykonává vozba. Také na tom nezáleží, že průchod je přístupným, a že tudy lze tedy na těleso dráhy vstupovati. To nebrání ovšem užívání tělesa dráhy průchodem k účelu, k němuž je průchod onen určen, ale nelze z toho vyvozovati, že v průchodu lze provésti změny na tělese dráhy mimo onen účel. Ježto žalovaný a jeho předchůdci nabyli držby proti zákonnému zákazu, nepožívá jejich držba ochrany právní, není držbou podle práva a taková držba nemůže založiti vydržení práva. Proto držením třeba čtyřicetiletým žalovaný nemohl nabýti práva na dovodod.