— Čís. 5624 —
Čís. 5624.
Soud druhé stolice, k němuž dostala se věc pouze následkem rekursu do výroku o útratách, kdežto rozhodnutí ve věci samé nebylo napadeno, není oprávněn, by sám od sebe vyslovil nepříslušnost a zmatečnost předchozího řízeni proto, že věc jest odňata řádným soudům.
(Rozh. ze dne 7. ledna 1926, R I 1097/25.)
Do rozsudku prvého soudu byl podán pouze rekurs co do útratového výroku. Rekursní soud nevyhověl útratovému rekursu, ve věci samé však z moci úřední odmítl žalobu pro nepřípustnost pořadu práva.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, pokud jím byla žaloba odmítnuta.
Důvody:
Rozsudkem prvého soudu bylo vyhověno, žalobě a uznáno právem, že žalovaný jest povinen, patřící mu zvířata opatřiti tak, by nemohla vstoupiti na žalobcovu pozemnost a nemohla tam způsobiti škody, a nahraditi žalobci škodu 380 Kč s úroky a útratami tam blíže uvedenými. Do rozsudku toho odvolání nebylo podáno žádnou ze stran a rozsudek takto ve věci hlavní nabyl moci práva. Na tom nezměnilo se ničeho tím, že žalovaný do rozhodnutí rozsudku o útratách podal rekurs, k jehož vyřízení nebylo třeba, jak rekursní soud se domnívá, přezkoumati rozsudek také ve věci samé. Rekursní soud nevyhověl rekursu, ale z moci úřední odmítl žalobní žádání, že žalovaný jest povinen, patřící mu zvířata, totiž slepice a jedno prase, opatřiti způsobem uvedeným, a to pro nepřípustnost pořadu práva. Právem poukazuje rekurs, jenž nesprávně jest označen jako rekurs dovolací, na to, že důsledně měl rekursní soud rozhodnutí prvého soudu v této části zrušiti a pak teprve žalobu odmítnouti (§ 477 prvý odstavec čís. 6 a 478 prvý odstavec c. ř. s.). Ale rekurent má pravdu i v tom, že rekursní soud k napadenému výroku podle zákona nebyl oprávněn. Podle §u 42 prvý odstavec j. n. má arci dovolaný soud v každém období řízení vysloviti ihned usnesením svou nepříslušnost a zmatečnost předcházejícího řízení, je-li zahájená právní věc odňata tuzemskému soudnictví neb alespoň řádným soudům, a totéž mají učiniti soudy vyšší stolice, jestliže tato vada se objeví teprve v opravném řízení. Jestliže však, jako v tomto případě, vada tato vyjde na jevo teprve po právoplatně skončeném řízení, lze podle §u 42 druhý odstavec j. n. jen k návrhu nejvyššího správního úřadu vyřknouti zmatečnost provedeného soudního řízení nejvyšším soudem. Jelikož podle toho rekursní soud, pokud jeho usnesení rekursem bylo napadeno, osvojil si úkon jemu nepříslušející a naopak vyhrazený zákonem nejvyššímu soudu za předpokladu, že nejvyšší správní úřad učiní příslušný návrh, bylo rekursu vyhověti a rekursní usnesení v napadené části jako nezákonné zrušiti.