— Čís. 6121 —
989
Čís. 6121.
Je-li pohledávka, postoupivší knihovní přednost, bezúčinnou proti věřiteli, jenž jest v pořadí mezi ustupující a postupující pohledávkou a jenž k postupu přednosti nedal souhlasu, jest i postup přednosti vůči onomu věřiteli bezáčinným a nemá místa námitka důvěry ve veřejnou knihu.
(Rozh. ze dne 15. června 1926, Rv I 277/26.)
V řízení o rozvrhu nejvyššího podání za exekučně prodanou nemovitost Karla В-a podal erár odpor proti přikázání pohledávky firmy H. Byv poukázán na pořad práva, domáhal se proti Františku B-ovi a firmě H. nálezu: 1. Knihovní zápis práva zástavního pro pohledávku žalovaného Františka B-a 31000 Kč s 5% úroky a 6% úroky z prodlení, podle dlužního úpisu ze dne 22. června 1923 na nemovitostech, zapsaných ve vložce čís. 960 pod pol. čís. 8 jest proti eráru, pro něhož jest v téže vložce pod poi. čís. 9 zaznamenáno právo zástavní pro pohledávku 136854 Kč 01 h s přísl. bezúčinným a neplatným s výhradou a se zachováním práva přednosti pohledávky firmy H. 20000 Kč s přísl. v téže vložce pod položkou čís. 11 před pohledávkou Františka B-a 31000 Kč s přísl. v téže vložce vloženého; 2. knihovní zápis práva zástavního pro pohledávku firmy H. 20000 Kč pod položkou 10 ve vložce čís. 960 pozemkové knihy vloženého a přednost této pohledávky před pohledávkau Františka B-a v odstavci I. zmíněnou, pod položkou 11 na téže nemovitosti vložená, jsou proti eráru bezúčinné a neplatné, žalovaná firma jest povinna trpěti, by pohledávka eráru 136854 Kč 01 h s přísl. na téže nemovitosti pod pol. 8. zaznamenaná, byla z nejvyššího podání, docíleného za tuto vydraženou nemovitost uspokojena bez ohledu na zástavní právo a přednost vložené pro pohledávku firmy H. Odůvodňoval žalobu takto: Karel B. snažil se před hrozícím mu úpadkem alespoň část svého majetku.před vymáhajícími věřiteli uchrániti tím, poněvadž podstatnou část jeho jmění tvořil dům č. p. 387 — že v dohodě se svým bratrem, žalovaným Františkem B-em, zřídil pro jeho pohledávku 31000 Kč právo zástavní na domě tom na základě dlužního úpisu, jejž mu vydal na pohledávku předstíranou. O tomto fraudulosním jednání obou bratří žalovaná firma H. věděla a jsouc si toho vědoma, vymohla si právo přednostní před pohledávkou žalovaného Františka B-a 31000 Kč pro své pohledávání z úvěru Karlu B-ovi poskytnutého do výše 20000 Kč následující pořadí přímo za pohledáváním eráru 136854 Kč 01 hal. Tímto jednáním žalovaných bylo poškozeno ostatní věřitelstvo, mezi nimi i erár, který proto, — Čís. 6121 —
že poskytnuto bylo Karlem В-ou oběma věřitelům zajištění, z nejvyššího podání za prodaný dům vyšel na prázdno, nedosáhnuv z ostatního jmění Karla В-a úhrady. Procesní soud prvé stolice žalobě ad 1. vyhověl, ad 2. ji zamítl. Odvolací soud žalobcovu odvolání vyhověl potud, že uznal právem: Zápis práva pro pohledávku Františka В-a, žalovaného, podle dlužního úpisu ze dne 22. června 1923 na nemovitostech zapsaných ve vložce čís. 960 pod položkou С 8 vloženého jest proti eráru, pro nějž jest v téže vložce pod pol. С 9 zaznamenáno právo zástavní pro pohledávku 136854 Kč 01 h s přísl., bezúčinným a neplatným. Přednost pohledávky firmy H. 20000 Kč s 8% úroky pod položkou С 10 ve vložce čís. 960 pozemkové knihy, vložené před pohledávkou Františka В-a ml. v odstavci I. zmíněnou pod položkou 11. na téže nemovitosti vložená jest proti eráru bezúčinnou a neplatnou a žalovaná firma jest povinna trpěti, by pohledávka eráru 136854 Kč 01 h s přísl. na téže nemovitosti pod pol. 8 zaznamenaná, byla z nejvyššího podání docíleného za tuto vydraženou nemovitost uspokojena bez ohledu na přednost vloženou pro pohledávku firmy H., tedy trpěti, by částka 20000 Kč jí usnesením rozpočetním z 12. února 1925 přikázaná na zaplacení jejího pohledávání 20000 Kč, byla přikázána eráru na částečnou úhradu jeho pohledávání knihovního 136854 Kč 01 h, žalovaný František B. jest povinen trpěti, by 1464 Kč 01 h jemu usnesením rozpočetním z 12. února 1925 na jeho pohledávání 31000 Kč přikázaných bylo přikázáno eráru na částečnou úhradu jeho pohledávání knihovního 136854 Kč 01 h, jinak žalobu zamítl. V otázce, o niž tu jde, uvedl v důvodech: Poněvadž nebylo podáno odvolání do rozsudku, pokud žalobě vyhovuje, totiž pokud uznal zápis práva zástavního pro pohledávku Františka B-a 31000 Kč bezúčinným a neplatným proti eráru, pro který je na téže nemovitostí za touto pohledávkou vtěleno právo zástavní pro pohledávku 136854 Kč 01 h s přísl., jest rozsudek v tomto směru právoplatným. Z tohoto právoplatného výroku pak nutno vycházeti při úvaze další. Pohledávka firmy H. 20000 Kč nebyla vtělena přímo za pohledávkou Františka B-a 31000 Kč, nýbrž mezi oběma těmito pohledávkami, tedy před pohledávkou firmy H. zaznamenáno jest pohledávání eráru 136854 Kč 01 h. Dle §u 47 cis. nařízení ze dne 19. března 1916, čís. 69 ř. zák., byl-li vyměřen pořad práv, která nejdou přímo za sebou, a nepřivolili-li, kdo mají práva mezi oběma, získá právo předstupující práva ustupujícího podle jeho rozsahu a povahy. Na základě tohoto zákonného ustanovení a v důsledku zásady, že nikdo nemůže druhému postoupiti více práv, než má (§ 442 obč. zák.), nutno usuzovati, že postoupení přednosti před pohledávkou Františka B-a, oproti eráru bezúčinnou a neplatnou, nemůže míti toho významu, že postupem tímto pohledávka firmy H. nabyla na místě před pohledávkou eráru povahy jiné, než měla ustupující bezúčinná a neplatná pohledávka, že tímto postupem stal se peníz 20000 Kč firmě H. postoupený z neplatné pohledávky platným. Že by byl erár vzhledem ku své pohledávce mezi oběma oněmi pohledávkami váznoucí k postupu přednosti přivolil, nebylo ani tvrzeno, tím méně prokázáno. Z těchto úvah nutno odvozovati, že onen postup přednosti oproti eráru vzhledem — Čís. 6121 —
991
k jeho pohledávce zaznamenané mezi oběma pořad měnícími pohledávkami jest právě tak bezúčinným a neplatným, jako pohledávka Františka В-a, před kterou postup byl poskytnut, poněvadž předstupující právo získati může pořadí ustupujícího práva toliko podle jeho rozsahu a povahy. Nemůže tu ani důvodně namítána býti důvěra v knihy veřejné, neboť tomu vadí knihovní zápis pohledávky eráru před pohledávkou předstupující a zákonné ustanovení §u 45 a 47 cís. nařízení čís. 69/16, a proto pohledávka firmy H., předstupujíc před pohledávku eráru na místo ustupující pohledávky Františka В-a, nemohla bez výslovného svolení eráru nabýti nejen jiného rozsahu, nýbrž ani jiné povahy, než měla ona ustupující bezúčinná a neplatná pohledávka Františka B-a a poskytnutí postupu přednosti této pohledávce firmy H. nemohlo míti ten význam, že na místo bezúčinné a neplatné pohledávky, která ve svém rozsahu pro pořadí pohledávky eráru byla bezvýznamnou, nastoupila by pravá pohledávka s právem na uspokojení před pohledávkou eráru. Nerozhoduje tu, zda firma H. na vtělení úvěru měla nárok a zda jednala bezelstně, neboť nejde o otázku pravosti a platnosti její pohledávky, nýbrž jen o otázku, jaký význam má poskytnutí přednosti této pohledávce před pohledávkou Františka В-a, když ona ustupující pohledávka jest bezúčinnou a neplatnou vůči pohledávce eráru mezi oběma těmito pohledávkami váznoucí. Soud odvolací shledal proto důvodnou žalobu, i pokud šlo o poskytnutí přednosti pohledávce firmy H. před pohledávkou Františka В-a, a důsledkem toho uznal, že přednost tato jest proti eráru bezúčinnou a neplatnou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání firmy H.
Důvody:
Dovolání bylo firmou H. podáno do rozsudku odvolacího soudu potud, pokud jím nebyla vyhrazena a zachována též knihovní přednost pro zástavní právo této žalované firmy za pohledávku 20000 Kč s přísl., nýbrž prohlášena byla vůči eráru za bezúčinnou a bylo vysloveno, že tato žalovaná firma musí trpěti, by pohledávka eráru 136854 Kč 01 h s přísl. byla uspokojena bez ohledu na postoupenou přednost její pohledávky, a důsledkem toho, pokud byla tato žalovaná firma uznána povinnou k zaplaceni útrat. Konečný návrh, by rozsudek odvolacího soudu byl změněn obnovením rozsudku prvého soudu v těchto směrech, opírá dovolání svými vývody o důvod nesprávného posouzení právního (čís. 4 §u 503 c. ř. s.). Dovolatclka poukazuje k tomu, že její pohledávka jest dle výsledku průvodního řízeni ncodporovatelná, protože poctivá; že pohledávka Františka В-a v době postupu přednosti trvala formálně i věcně jako nepopřená; že erár teprve za ní si dal zaznamenati své právo zástavní; a že žalovaná jednala při postupu přednosti v důvěře ve veřejnou knihu. Míní dále, že nelze říci, že František B. vůbec od počátku neměl práva zajistiti si svou pohledávku, nýbrž že toto zajištění jen proti eráru nyní (ex nunc) pozbývá účinnosti knihovního zápisu, ale proti všem ostatním věřitelům trvá jako platné a v době jeho knihovního zapsání mělo i proti eráru platnost, zvláště když bylo zjištěno, — Čís. 6121 —
že pohledávka Františka B-a 31000 Kč skutečně byla po právu a ani pohledávka žalované firmy, na jejíž vklad měla nárok, není odporovatelnou, takže tato postupem přednosti vstoupila na místo oné. Než dovolání nelze přiznati úspěchu. Odvolací soud zcela správně rozeznává mezi bezúčinností pohledávky firmy H. a vkladem této pohledávky vůči eráru na jedné straně a mezi bezúčinností přednosti, poskytnuté pohledávkou Františka В-a této pohledávce a vkladu této přednosti na straně druhé. Odvolací soud, sdíleje názor prvého soudu, nevyslovil ovšem bezúčinnost pohledávky žalované firmy a vkladu jejího v pozemkové knize, ale, přihlížeje k ustanovení §u 47 třetí dílčí novely a vycházeje z předpisu §u 442 obč. zák., že nikdo nemůže postoupiti více práv, než má sám, hájí názor, že postupem přednosti nemohla pohledávka firmy H. nabyti jiné povahy, než měla pohledávka přednost postupující, prohlášená za bezúčinnou vůči eráru, jehož knihovně zaznamenaná pohledávka byla mezi těmito oběma pohledávkami a jenž k postupu přednosti nedal souhlasu, tudíž ze svého pořadí neustoupil, takže, je-li pohledávka, přednost postoupivší, bezúčinnou, jest i postoupení přednosti vůči pohledávce eráru bezúčinným, a nemá místa námitka důvěry ve veřejnou knihu. Správnost tohoto náhledu nutno sdíleti. Jen tehdy, když věřitel v pořadí mezi ustupující a postupující pohledávkou dal souhlas k postupu pořadí, totiž sám ze svého pořadí ustoupil, dostane se postupujícímu právu pořadí ustupujícího práva bez obmezení, jinak však jen v rozsahu a dle jeho povahy (§ 46 a 47 třetí dílčí novely). Bylo-li tedy zástavní právo pro pohledávku Františka В-a právoplatně již prohlášeno bezúčinným, není tím sice vyslovena naprosto jeho neplatnost, ale přece s relativním účinkem odstraněna jeho působnost vůči právu odporujícího věřitele již od původu. Rozhodnutím o odpůrčím nároku zjednává se totiž, ovšem jen v mezích zájmu odpůrčího věřitele, takový stav, jaký by byl nastal, kdyby se odporovatelné právní jednání nebylo stalo, jinými slovy, jakoby pohledávka odpůrčího věřitele neměla před sebou hypotéku odpůrčího protivníka, nebo jakoby nastoupila do jejího pořadí. Neboť odpůrci nárok jako nárok ze zvláštního zákona sahá svým vznikem do doby, kdy nastaly předpoklady odporovatelnosti. Pokud tedy prohlášením bezúčinností zástavního práva Františka В-a, jež své pořadí postoupilo pohledávce žalované firmy, jak nesporno, bez souhlasu eráru jako věřitele, jsoucího v pořadí mezi nimi, byly prokázány okolnosti, pro kteié hned od původu nemohlo vůči pohledávce žalujícího eráru právně působiti, nemohl ani postup jeho knihovního pořadí míli vůči témuž odporujícímu věřiteli právního účinku, poněvadž postupující pohledávka nemůže v tom případě míti jiné povahy, než jaké jest pohledávka, jejíhož pořadí nabyla, nemá-li soudně uznaný odpůrčí nárok býti co do svých právních a praktických důsledků opět zmařen. To vysvítá již z ustanovení §u 50 třetí dílčí novely, že jen pozdější změny ve jsoucnosti a rozsahu ustupujícího práva nemají vlivu na pořadí postupujícího práva, a v tom případě působí arci změna pořadí absolutně, i když věřitel v mezitímním pořadí nedal k postupu souhlasu. Kde však již od .základu nastává neplatnost neb i jen relativní bezúčinnost právního jednání, nepůsobí ani postup jeho pořadí vůbec neb relativně (viz o tom zprávu justiční komise panské sněmovny dle čís. 78 příloh ke stenografickým protokolům XXI. sez. z r. 1912 k §u 76 vlád. předl., § 102 usnesení panské sněmovny). Důvěra ve veřejnou knihu chrání při nabytí pořadí knihovního jeho postupem toliko v mezích §u 50 třetí dílčí novely, nejde-li o případ, že pořadí bylo postoupeno současnému nebo bezprostředně následujícímu knihovnímu věřiteli, nebo že věřitel v mezitímním pořadí přistoupil k postupu pořadí. Jest tedy bez významu, zda také pohledávka žalované firmy, pro niž bylo za takovýchto okolností získáno pořadí, jest odporovatelnou či platnou a účinnou vůči každému a i proti žalujícímu eráru, a správně poznamenal odvolací soud, že žalující strana by ani neměla na tom zájmu, by sporem také tuto pohledávku nebo její zástavní právo dala prohlásiti vůči sobě bezúčinným. Není též závažným pro spor, zda pohledávka Františka В-a sama jest správnou a platnou, byl-li vklad zástavního práva pro ni prohlášen vůči eráru bezúčinným, a nemá významu, poukazuje-li dovolatelka k tomu, že v té době, kdy pohledávka Františka В-a byla zajištěna, neměl erár ještě svou pohledávku v knize zaznamenánu. Rozhodným je, že v době postupu přednosti pohledávky Františka В-a byla již zástavně zaznamenána pohledávka eráru v pořadu mezi oběma právy, postupujícího a ustupujícího věřitele, že erár k postupu nepřistoupil a že knihovní právo postupujícího věřitele již vzniklo za okolností, jež je činí proti pohledávce eráru odporovatelným a pro něž bylo také bezúčinným prohlášeno.
Citace:
č. 6121. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 1017-1021.