— Čís. 5819 —
399
Čís. 5819.
Exekuční soud jest oprávněn přihlížeti k oznámení třetí osoby, obývající byt, jenž má býti vyklizen, že se exekuční titul na ni nevztahuje, a že proto nelze ji vykliditi.
(Rozh. ze dne 5. března 1926, R II 44/26.) — Čís. 5819 —
400
Na základě exekučního titulu proti Jindřichu H-ovi byla proti němu povolena exekuce vyklizením. V bytě však nebydlel již Jindřich H., nýbrž jeho syn Jakub H., jenž před výkonem exekuce žádal na exekučním, soudě, by exekuce nebyla proti němu vykonána. Exekuční soud žádosti vyhověl a zjistil, že exekuce nuceným vyklizením bytu není proveditelná proti Jakubu H-ovi a že při výkonu této exekuce nebude vyklizení provedeno proti Jakubu H-ovi. Důvody: Výpovědí svědka Jindřicha H-a vzal soud za prokázáno, že Jindřich H. již před dvěma roky byt ten opustil a vystěhoval se do P. a dále, že v době, kdy se z bytu stěhoval, jeho syn Jakub H. v bytě tom ve společné domácnosti s ním bydlel. Dle §u 6 (2) zák. ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n. přecházejí práva a povinnosti nájemníka na příslušníky jeho rodiny, neprohlásí-li do týdne, že nechtějí pokračovati v poměru nájemním v tom případě, že nájemník opustí společný byt a společnou domácnost, kterou sdílel se svou rodinou. Že Jakub H. prohlásil, že nechce pokračovati v nájemním poměru ohledně bytu, z něhož ее otec vystěhoval, vymáhající strana ani netvrdí. Dle onoho ustanovení sluší tedy míti za to, že Jakub H. jest v nájemním poměru ohledně bytu toho. Poněvadž nájemní poměr ten výpovědí proti otci zrušen nebyl, nelze povolenou exekuci na základě výpovědi té proti Jakubu H-ovi vykonati. Rekursní soud odmítl návrh Jakuba H-a pro nepřípustnost. Důvody: Dle názoru rekursního soudu je zjišťovací návrh Jakuba H-a nepřípustným, neboť v řízení exekučním není navrhovatel stranou, nemá proto práva v řízení exekučním činiti návrhy. Nehledíc k tomu nemůže ani povinná strana v řízení exekučním navrhnouti podobná zjištění. Exekuční soud a výkonný orgán má z úřední moci stanoviti meze vykonatelnosti exekuce; cítí-li se třetí osoba výkonem exekuce dotčena, má právo stížnosti nebo odporu proti exekuci. Naproti tomu není možno, by třetí osoba nechala zjistiti před výkonem exekuce, že tento proti ní je nepřípustný. Proti exekučnímu titulu může třetí osoba uplatňovati svá práva jen žalobou.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu, pokud jím bylo vysloveno, že při výkonu exekuce nebude vyklizení provedeno proti Jakubu H-ovi.
Důvody:
Exekuční titul, podle něhož vnucené vyklizení bytu bylo povoleno, zní právě tak jako usnesení povolující vyklizovací exekuci proti Jindřichu H-ovi. Podle zjištění soudu prvé stolice bydlel v bytě tom v době, kdy vnucené vyklizení mělo býti provedeno, stěžovatel Jakub H. Podle §u 568 c. ř. s. bylo by proto bývalo lze vyklizení bytu povolené proti Jindřichu H-ovi provésti proti Jakubu H-ovi jen tehdy, kdyby tento byl podnájemníkem onoho. To však nebylo vymáhající stranou ani tvrzeno. Exekuční titul a podle něho vydané povolení vyklizovací exekuce nebyly by proto na vyklizení bytu vystačily. Výkonný orgán, zjistivší stav věci při zahájení výkonu exekuce na místě samém, nebyl by mohl vyklizení provésti, nýbrž byl by musil v něm ustátí a podati exekučnímu soudu zprávu, proč nebylo lze exekuci provésti. Zahájiv o zprávě té nutné šetření a zjistiv její správnost, byl by exekuční soud musil po té právě tak rozhodnouti, jak rozhodl na předchozí oznámení Jakuba H-a, když ten, byv o hrozícím mu vyklizení včas zpraven, pravý stav věci exekučnímu soudu oznámil a osvědčil. Nemůže proto býti závadou, že exekuční soud k jeho oznámení přihlížel, třebaže není stranou v exekučním řízení, kdyžtě § 68 ex. ř. každému, kdo pokládá se za stižena postupem při exekuci, tedy také třetí osobě súčastněné při výkonu exekuce dává právo, žádali u nadřízených funkcionářů za nápravu. Ta byla soudem prvé stolice zjednána ve shodě se zákonem a stavem věci. Rekursní soud vyhověl tudíž rekursu proti jeho usnesení neprávem, slušelo je proto obnoviti. Při tom bylo jen upraveno slovné znění rozhodujícího výroku, z něhož byla vyloučena určující jeho část, patřící spíše do důvodů.
Citace:
č. 5819. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 423-425.