— Čís. 6057 —
862
Čís. 6057.
Stanovení náhrady nájemného podle zákona ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 sb. z. a n.
Není vyloučeno, by se strany nesúčastnily na výběru znalců. Soud může, dříve než znalce jmenuje, slyšeti o osobách znalců strany a jest mu volno, by, jmenuje znalce, přihlížel k návrhům stran, jež byly snad učiněny, a by jmenoval za znalce osoby, stranami navržené, jestliže jinak vyhovují a soud je uzná za vhodné.
V tom, že znalec, jenž se má súčastniti pří stanovení nájemného za školní místností, jest ve státní službě, nelze ještě spatřovati jeho předpojatost.

(Rozh. ze dne 25. května 1926, R I 421/26.)
V řízení o stanovení náhrady nájemného za místnosti používané k účelům školním ustanovil soud prvé stolice tři znalce, mezí nimi i L-а, zamítnuv návrh finanční prokuratury, by třetím znalcem byl ustanoven stavební rada H., přednosta okresní stavební správy v L. Rekursní soud změnil k rekursu finanční prokuratury napadené usnesení v ten rozum, že ustanovil místo L-а znalcem H-a. Důvody: Návrh finanční prokuratury, by byl znalcem jmenován H., soud prvé stolice zamítl, spatřuje v postavení vrchního inženýra H-a podjatost. Odůvodnění prvého soudce není vůbec podstatné, neboť postavení státního úředníka není ještě důvodem pro tvrzení, že tento při podávání dobrého — Čís. 6057 —
863
zdání by byl předpojatý, poněvadž dobré zdání týká se přímo nebo nepřímo státu. Takováto předpojatost je zde tím méně, protože jsou stanoveni tři znalci, a působení vedoucího okresní stavební správy v L. nemá vůbec nic společného s odhadem, který má býti předsevzat v N.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu majitele najatých místností.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze přiznati oprávnění. Jest správným, že finanční prokuratura nevznesla proti znalcům prvním soudem jmenovaným (§ 24 zákona ze dne 18. února 1878, čís. 30 ř. zák.) námitky nezpůsobilosti, pokud se týče předpojatosti. Než proto nelze rekursnímu soudu vytýkati jako nesprávnost a nezákonnost, že ke stížnosti finanční prokuratury jmenoval za jednoho ze znalců prvním soudem jmenovaných osobu ku přibrání za znalce finanční prokuraturou navrženou, ale prvním soudem za znalce neustanovenou. Podle §u 24 druhý odstavec zákona ze dne 18. února 1878, čís. 30 ř. zák. přísluší ovšem právo jmenovati znalce za účelem stanovení náhrady za vyvlastnení soudu a jest soud v tomto svém právu obmezen toliko tím, že jest mu za znalce vybrati osoby uvedené v seznamu příslušného vrchního zemského soudu, avšak tím není řečeno, že by strany se na jmenování znalců nesměly súčastniti. Zákon nikde nevylučuje, by soud, jak ve sporném řízení (§ 351 c. ř. s.) jest předepsáno, neslyšel prvé, než znalce jmenuje, o osobách znalců strany. Tím předejde se možným podle §u 24 třetí odstavec uvedeného zákona námitkám proti osobám znalců a tím i protahování řízení. Zákon také nevylučuje a výhradnému právu soudu na jmenování znalců není na újmu, by soud jmenuje znalce nepřihlížel k návrhům stran, které po případě byly učiněny, a nejmenoval za znalce osoby, stranami navržené, jestliže tito jinak vyhovují a soud je uzná za vhodné. Taková součinnost stran a uvedený zřetel soudu na jejich návrhy na újmu věci býti nemohou, neboť není pochyby, že jsou způsobilými přispěti k dohodě ohledně náhrady za vyvlastnení a zákon jako způsob určení náhrady uvádí dohodu na prvním místě (§ 22 a 29 zákona ze dne 18. února 1878, čís. 30 ř. zák.). S tohoto hlediska nelze tedy za správnou uznati rekurentovu výtku, že rekursní soud k návrhu finanční prokuratury na jmenování jí navrženého znalce přihlížel a návrhu jejímu vyhověl. Námitku rekurentovu proti navrženému finanční prokuraturou a rekursním soudem za znalce jmenovanému inž. Františku H-ovi za opodstatněnou uznati nelze. Týž jest zapsán do seznamu znalců vrchního zemského soudu (§ 24 odstavec druhý zákona ze dne 18. února 1878, čís. 30 ř. zák.) a nezpůsobilost mu rekurent nevytýká. Rekurent namítá toliko, že jest ve službách státu a z toho usuzuje na znalcovu předpojatost. Neprávem, tuto námitku případně již vyvrátil rekursní soud a stačí poukázati na dotyčné důvody napadeného usnesení. Rekursní soud ustanoviv na místě jednoho ze znalců prvním soudem ustanovených znalce finanční prokuraturou navrženého nepochybil.
Citace:
č. 6057. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 890-891.