— Čís. 6101 —
Čís. 6101.
Při překladu firmy do jazyků cizích, v tuzemsku neobvyklých, dlužno použiti úředního názvu sídla firmy v jazyku státním, třebas bylo vzhledem k §u 2 nařízení ze dne 25. srpna 1921, čís. 324 sb. z. a n. přípustno, používati též úředního názvu v jazyku národní menšiny. Předpisy o úředních názvech měst a obcí platí též pro veřejné knihy a záznamy, zejména i pro obchodní rejstřík. — Čís. 6101 —
951.
Překlad firmy do cizího jazyku musí odpovídati úplně znění firmy původně zvolené a již zapsané. Za tím účelem jest opovídateli předložití potvrzení tlumočníka, že znění firmy v cizím jazyku, v tuzemsku neobvyklém, souhlasí se zněním firmy v jazyku zápisu.
(Rozh. ze dne 8. června 1926, R I 449/26.)
Opověď francouzského a anglického znění firmy Böhm. Glasfabrik Carlshiitte C. Slanina a Co., Gesellschaft mit beschränkter Haftung in Zuckmantel bei Teplitz-Schönau vrátil rejstříkový soud opovídatelce k doplnění v tom směru, že dle zákona čís. 266/20 a čl. 3 vládního nařízení čís. 324/21 lze ve znění firmy pro cizinu v řeči francouzské a anglické sídlo firmy uvésti pouze v řeči státní: »Cukmantl près (near) Teplice-Šanov« a že dlužno předložití potvrzení soudního tlumočníka, že znění firmy bylo jazykově správně přeloženo do jazyka francouzského a anglického. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Podle § 1 a § 3 zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 sb. z. a n. a čl. 1 vlád. nař. ze dne 25. srpna 1921, čís. 324 sb. z. a n. jméno Cukmantl a Teplice-Šanov jest úředním jménem těchto míst a podle §u 2 cit. nař. vl. jest dále úředním názvem těchto míst podle národní menšiny Zuckmantel a Teplitz-Schönau. Podle odstavce 2 čl. 3 téhož vl. nař. platí předpisy o úředních názvech měst neb obcí též pro veřejné knihy a záznamy, tedy i pro obchodní rejstříky. Opovědí, která byla napadeným usnesením vrácena k opravě, domáhá se společnost zápisu firmy též v jazyku anglickém a francouzském. Tu především, pokud jde o pojetí označení míst do znění firmy, platí všeobecné ustanovení čl. 1 vlád. nař. čís. 324/1921 sb. z. a n. a toliko výjimečně v případech v odst. 3 čl. 3 tohoto vlád. nař. vyznačených též název národní menšiny pro text této menšiny. Platí tedy pro znění firmy v jazyku anglickém a francouzském předpisy čl. 1 vlád. nař. o úředním názvu vytvořeném jazykem Československým a proto rejstříkový soud napadeným usnesením správně uložil opravu těchto znění pojetím úředního názvu míst v tomto československém jazyku. Podle čl. 15 a násl. obch. zák. jest firma jméno, pod kterým kupec obchody provozuje a znamená. Toto všeobecné pravidlo platí dle §u 4 čís. 1, § 5 a § 18 zák. ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák. i pro společnosti s ručením obmezeným. Již z pojmu firmy vychází na jevo, že tu jde o stálé používání jistého jednotného označení, tak že, používá-li se firmy na př. i v cizozemských jazycích, musí toto jinojazyčné znění firmy souhlasiti se zapsaným zněním firmy. Poněvadž ani anglický ani francouzský jazyk nejsou v tuzemsku jazyky obvyklými, jest věcí opovídatele, by vykázal potvrzením soudního tlumočníka souhlas překladu anglického a francouzského se zněním firmy v obchodním rejstříku zapsaným (§102 zák. čís. 58/1906. ř. zák., § 22 min. nař. ze dne 9. března 1863, čís. 27 ř. zák.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. . Důvody:
Jde o dvě otázky, jednak, zda jest přípustno, by název obce jako sídla podniku byl v anglickém a francouzském znění firmy uveden v jazyce národní menšiny, zde v jazyce německém, a zda jest odůvodněn příkaz rejstříkového soudu, by byla řádně doložena správnost cizojazyčného překladu znění firmy. Rekursní soud zaujal k oběma otázkám správné stanovisko. Dle §u 1 a 3 zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 sb. z. a n. a dle čl. 1 vl. nařízení ze dne 25. srpna 1921, čís. 324 sb. z. a n. jest úředním názvem měst, obcí a osad onen, který si vytvořil jazyk československý, v tomto případě Cukmantl a Teplice-Šanov. Těchto názvů jest tedy používati zásadně. Výjimečně připouští § 2 téhož vládního nařízení se zřetelem k početnosti národní menšiny (aspoň 20%) jako úřední název také onen, který vytvořil jazyk národní menšiny, tudíž Zuckmantel a Teplitz-Schönau. Není proto závady, by v německém znění firmy nebylo používáno názvu posiez uvedeného. Jinak jest tomu při překladu firmy do jazyků cizích, v tuzemsku neobvyklých. Tu nejde již o používání názvu obce v jazyku menšinovém vzhledem na ostatní text firmy (čl. 3 vl. nařízení čís. 324/1921) a nutno použiti úředního názvu v jazyku československém. Že předpisy o úředních názvech měst a obcí platí též pro veřejné knihy a záznamy, zejména i pro obchodní rejstřík, dovodil správně rekursní soud poukazem k druhému odstavci čl. 3 cit. vl. nař. (srov. k tomu výnos min. sprav, ze dne 8. března 1925, čís. 1784 věst. č. 4 z r. 1925, čís. výn. 10). Co do druhé části napadeného usnesení vychází stěžovatelka z mylného názoru, že jest její věcí, jak si překlad firmy upraví, ba že by byla oprávněna používati v jazyce anglickém a francouzském po případě jiného znění firmy, než doslovného překladu firmy «již zapsané. Ze zásady jednotnosti firmy plyne, že kupec může vésti týž závod jen pod jedinou firmou. Hodlá-li tedy užívati firmy v různých jazycích, musí to býti přes to táž firma, t. j. překlady musí odpovídati úplně znění firmy původně zvolené a již zapsané. Totéž platí i o firmě společnosti s ručením obmezeným (§ 4 čís. 1, § 5, § 18 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák.). Právem tedy uložil rejstříkový soud stěžovatelce, by prokázala souhlas překladu anglického i francouzského se zněním firmy, zapsaným v obchodním rejstříku (§ 102 zákona čís. 58/1906 a § 12 min. nař. ze dne 9. března 1863, čís. 27 ř. zák.) a jest i v tomto směru potvrzující usnesení rckursního soudu ve shodě se zákonem.
Citace:
č. 6101. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 978-980.