— Čís. 5738 —
224
Čís. 5738.
Pouze stát, nikoliv i dlužník jest oprávněn uplatňovali, že exekuce jest podle dvorského dekretu ze dne 21. srpna 1838, čís. 291 sb. z. s. nepřípustnou.
Pro exekuci na odbytné podle §u 16 nařízení ze dne 21. října 1922, čís. 305 sb. z. a n. platí předpisy zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 9. února 1925, R I 78/26.) — Čís. 5738 —
225
Ku vydobytí pohledávky 4206 Kč 46 h byla prvým soudem povolena vymáhající věřitelce exekuce zabavením odbytného, příslušejícího podle §u 16 nařízení vlády ze dne 21. října 1922, čís. 305 sb. z. a n. dlužníku dle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu penízem 10000 Kč, a přikázáním zabaveného odbytného k vybrání až do výše vykonatelné pohledávky vymáhající věřitelky bez. újmy práv nabytých dříve třetími osobami.
Rekursní soud k rekursu dlužníka exekuční návrh zamítl. Důvody: Odbytné dlužníka podle §u 16 nařízení vlády ze dne 21. října 1922, čís. 305 sb. z. a n. nenáleží k předmětům, ohledně nichž dle čl. IX. uv. zák. k ex. ř. exekuce jest obmezena, a také nařízení (§ 2) odlišuje toto odbytné, nazývajíc je odškodněním za ztrátu dosavadního zaměstnání na rozdíl od zaopatření, není tudíž toto odškodnění, jak v rekursu se tvrdí, zaopatřením a tudíž nárokem nezabavitelným. Správné jest však tvrzení rekursu, že dle dvor. dekr. ze dne 21. srpna 1838, čís. 291 sb. z. s., jenž exekučním řádem nebyl zrušen, nepřipouští Se zabavení pohledávek ještě nelikvidních a u veřejných pokladen ještě nepoukázaných. Dokud plat nebyl poukázán, není pokladny ku placení povinné. Z návrhu také není ani patrno, která pokladna odbytné toto vypláceti bude, ani že byla již výše jeho stanovena a že bylo již k výplatě poukázáno a tedy jest splatno. Ze sdělení Státního pozemkového úřadu ze dne 20. října 1925 naopak je patrno, že tento úřad teprve nyní poukazuje toto odbytné ve výši 7123 Kč okresnímu soudu, aby, co zbývá po srážce obstavené částky, bylo vyplaceno dlužníku. Nebylo tedy toto odškodnění v den podání exekučního návrhu ještě ani poukázáno.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu s tím obmezením, že exekuce jím povolená povoluje se jen do jedné třetiny tam blíže uvedeného nároku tak, že straně povinné musí z toho zůstati 4000 Kč volných.
Důvody:
Rekursní soud změnil k rekursu strany povinné povolující usnesení prvého soudu a zamítl návrh na povolení navržené exekuce z toho důvodu, že dle dvor. dekretu ze dne 21. srpna 1838, čís. 291 sb. z. s. jest exekuce nepřípustná, ježto jde o zabavení (obstávku) nelikvidní a dosud nepoukázané pohledávky proti veřejné (státní) pokladně. Tento zamítací důvod nelze uznati případným, neboť obmezení exekuce vyslovené cit. dvoř. dekretem stanoveno bylo ze zřejmých ohledů na nerušený a neztížený chod státního účetnictví) tedy jen ve prospěch dotyčného veřejného právního svazu (státu) a může tedy býti uplatněno а k právní účinnosti přivedeno právě jen tím svazem (státem), když tento jako poddlužník z tohoto dvorního dekretu vznese námitky proti zavedení exekuce na nelikvidní a dosud nepoukázanou pohledávku dlužníka proti sobě nebo některé své pokladně, kdežto straně povinné takovéto právo dle povahy věci naprosto přiznati nelze. Ježto v projednávaném případě se strany povolaného k tomu státního úřadu ani Se strany jeho pokladny námitky a odpor po této stránce vzneseny nebyly, neobstojí tento zamítací — Čís. 5739 —
226
důvod rekursního soudu a jde jen o to, zda odbytné, na něž se vede exekuce, jest, jak povinná strana ve svém rekursu dále uplatňuje, z exekuce vyloučeno proto, že prý dle svého účelu má sloužiti zaopatření zaměstnance na velkém majetku pozemkovém zbaveného služebního místa v důsledcích pozemkové reformy. Rekursní soud správně uznal, že nejde o nárok nezabavitelný. Nejde však ani o nárok volně zabavitelný, neboť, jak z §§ 75 zákona náhradového ve znění novely a §§ 16—18 nařízení vlády ze dne 21. října 1922, čís. 305 sb. z. a n. vyplývá, jest toto odbytné (odškodnění) dle povahy své jednorázovým požitkem zaopatřovacím z důvodu zrušeného služebního poměru, pro jehož vyměření ve stanovených sazbách jest rozhodnou kromě celkové doby služby a její povahy hlavně i okolnost, zda zaměstnanec jest svobodným, či ženatým a které zákonné vyživovací závazky má ke své rodině (§ 17 cit. nař.). Vzhledem k tomu podléhá tento nárok strany povinné exekuci, avšak jenom s obmezením, které zákon v příčině takovýchto zaopatřovacích požitků stanoví (§ 299 ex. ř.). Přicházejí tu ve zřetel zejména předpisy zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. а n., dle nichž jest exekuce přípustná pro obecné pohledávky jen do jedné třetiny s obmezením, že dlužníku musí zůstati volných 4000 Kč, pro pohledávky výživného příslušející věřiteli ze zákona do dvou třetin s obmezením, že dlužníku musí zůstati 2000 Kč ročně volných, při čemž arciť, ježto jedná se o jednorázové odbytné, odpadá dodatek »ročně« a nedotknutelné minimum počítá se z celkové výše odbytného. V tomto rozsahu jenom mělo býti rekursu povinné strany do povolení exekuce vyhověno a bylo tudíž k dovolacímu rekursu obnoviti usnesení soudu prvého, arciť s obmezením shora blíže dotčeným.