— Čís. 6138—
1025
Čís. 6138.
Povinnost správce úpadkové podstaty nahraditi právnímu zástupci úpadkové podstaty palmární pohledávku, s jejímž zaplacením byl otálel (§ 81 (3) konk. ř.).
Pohledávka útrat a odměny advokáta stává se splatnou a dospělou jejím ohlášením klientovi po vykonání objednahě práce.
(Rozin ze dne 22. června 1926, Rv I 166/26.)
Žalující advokát domáhal se na žalovaném správci úpadkové podstaty zbytku palmární pohledávky ze zastupování úpadkové podstaty a odůvodňoval žalobní nárok jednak tím, že žalovaný pohledávku tu nezaplatil ihned 9. prosince 1924, kdy nastala její dospělost a splatnost, neboť prý tehdy bylo jmění úpadkové podstaty postačitelným k jejímu uspokojení, čehož později nebylo, jednak tím, že ho žalovaný dopisem ze dne 14. ledna 1925 ujišťoval, že zaplacení dostane a takto ho odvrátil od úmyslu obrátiti se o odpomoc na úpadkového komisaře. Oba nižší soudy žalobu zamítly.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by o ní dále jednal a ji znovu rozhodl.
Důvody:
Právem vytýká dovolatel, že odvolací isoud neposoudil správně po právní stránce otázku zavinění správce úpadkové podstaty (§ 81 (3) konk. ř.). Odvolací soud má na základě úpadkových spisů neprávem za to, že žalovaný správce podstaty podával řádné zprávy věřitelskému výboru — a právem to též žalobce rozsudku odvolacímu vytýká, — neboť nelze z protokolu o schůzi věřitelského výboru ze dne 12. prosince 1924, v němž se praví, že »žalobce obdržel zálohou 3600 K a kdyby žádal více, budiž mu dopsáno, by se s tímto obnosem uspokojil«, seznati, že žalovaný vyplnil svou povinnost a že výboru sdělil výši palmární pohledávky, žalobcem dne 9. prosince 1924 požadované. Ze spisů těch dále nevyplývá a žalovaný toho ani netvrdí, že vykonal usnesení výboru věřitelského a dopsal žalobci, by ze své pohledávky vzhledem k bezúspěšnému výsledku sporu a nepatrnému jmění podstaty nedoplatek 3613 Kč 34 h slevil. Naopak žalovaný dle dopisu ze dne 14. ledna 1925 oznámil žalobci, že peníze bude rozdělovati úpadkový soud, by ještě několik dnů poshověl, čímž mohl vzbuditi v žalobci domněnku, že jeho pohledávka byla uznána a bude plně zaplacena. Nelze mluviti o správném podávání zpráv výboru věřitelskému, když žalovaný ve schůzi dne 23. prosince 1924 žádal o zálohu 5000 Kč na svou odměnu, která měla býti zaplacena až při skončeni úpadkového řízení, pak-li při tom výbor věřitelů neupozornil na dříve přihlášenou pohledávku žalobcovu, pak-li výboru nevykázal, že vyplnil příkaz z předešlé schůze — Čís. 6138—
výboru, by pohnul žalobce ke slevě. Mylným jest též právní názor odvolacího soudu, označuje-li jednání žalovaného, ač týž použil zbytek úpadkové podstaty ku poměrnému zaplacení dluhů podstaty teprve po srážce své vlastní odměny, za správné, kdyžtč odměna správcova dle §u 47 konk. řádu nemá přednostního práva vůči jiným věřitelům podstaty, nýbrž přísluší přednost ta pouze hotovým výlohám správce zálohou poskytnutým. Rovněž nelze přisvědčiti právnímu názoru odvolacího soudu, že správně jednal správce již tím, že dne 8. března 1925, kdy dle jeho názoru podstata ke krytí žalobcovy pohledávky stačila, ji do účtu zařadil, neboť bylo povinností správce, by, stačila—li podstata ku zaplacení všech přihlášených a splatných pohledávek, žalobcovu pohledávku ihned zaplatil (§ 124 konk. ř.). Zařazením do účtu bez současného jejího zapravení nebylo žalobcově nároku ani zákonu vyhověno. Schválení činnosti správcovy úpadkovým komisařem, na něž odvolací soud poukazuje, nezbavuje ještě procesní soud, u něhož je žalováno na náhradu škody dle §u 81 (3) konk. ř., povinnosti, zkoumati, zda správce podstaty svým povinnostem dosti učinil, jinak by ustanovení §u 81 (3) bylo zbytečným. Dle §u 81 (3) konk. ř. jest správce podstaty odpověden všem účastníkům, tedy též žalobci jako věřiteli podstaty za majetkové újmy, které jim způsobil nepořádným vedením svého úřadu. Žalobce domáhá se této náhrady z důvodu, že žalovaný zavinil odklad v uspokojení jeho palmární pohledávky, jednak tím, že žalovaný pohledávku tu nezaplatil ihned 9. prosince 1924, kdy nastala její dospělost a splatnost, neboť prý tehdy bylo jmění úpadkové podstaty postačitelným k jejímu uspokojení, čehož později nebylo, jednak tím, že ho žalovaný dopisem ze dne 14. ledna 1925 ujišťoval, že zaplacení dostane, a takto ho odvrátil od úmyslu obrátiti se o odpomoc na úpadkového komisaře. Dle §u 124 konk. ř. jest povinností správce podstaty, uspokojiti, nehledíc ke stavu řízení, věřitele podstaty, jakmile byly jejich nároky zjištěny a nastala jich splatnost. Jest sice správným právní názor odvolacího soudu, že palmární a expensní pohledávka žalobcova byla v projednávaném případě výborem věřitelským schválena teprve současně se schválením konečného účtu správce úpadkové podstaty dne 20. dubna 1925. Schválení jejího výborem věřitelským nebylo však potřebí a proto nestačí toto opožděné schválení výborem k zamítnutí žaloby. Při řešení otázky správcova zavinění nerozhoduje totiž den, kdy výbor věřitelů účet žalobcův skutečně schválil, nýbrž den, kdy jej vzhledem k tomu, že dle §u 116 (5) konk. ř. v doslovu zákona ze dne 20. června 1922, čís. 190 sb. z. a n. schválení výboru věřitelského, poněvadž účet 10000 Kč nepřesahoval, nebylo třeba, schváliti a zaplatiti mohl a měl sám správce úpadkové podstaty. Bylo totiž povinností správce úpadkové podstaty, by neodkládal se zaplacením palmárního účtu, jakmile měl v rukou účet i příslušné doklady k němu, totiž rozsudky v odpůrčím sporu úpadkové podstaty P. proti Hospodářskému družstvu v P. o 100000 Kč, neboť dle §u 81 (1) konk. ř. má správce povinnost vyšetřiti stav podstaty, starati se o vydobytí a zajištění jmění (aktiv), jakož i o zjištění dluhů (pasiv), zkoumáním přihlášených pohledávek a bylo tudíž jeho povinností, by žalobcovu pohledávku proti podstatě zaplatil, jakmile byla ohlášena, jím prozkoumána a správnou shledána. Jest proto otázkou pro rozřešení sporu rozhodnou, zda opožděné a pouze částečné zaplacení žalobcovy pohledávky, ohlášené již 9. prosince 1924, nebylo zaviněno žalovaným, jehož povinností bylo, by se staral o její zjištění a zaplacení (§ 81 (1) konk. ř.) a o pohotovost peněz k její výplatě potřebných (§ 124 konk. ř.). Procesní povinností žalobcovou však bylo, by tvrdil a po případě i dokázal, kdy správce úpadkové podstaty obdržel nejen jeho účet, nýbrž i onen rozsudek odvolacího soudu, a věcí správce úpadkové podstaty bylo naproti tomu, by dokázal, že dostál své povinnosti, že účet, seznav jeho správnost, ihned zaplatil, po případě by vysvětlil, proč tak neučinil. Žalobce uvádí v žalobě, že oznámil dopisem ze dne 9. prosince 1924 správci úpadkové podstaty, že se spokojuje na místě útrat účtovaných ve sporu vůči odpůrci, vzhledem k nepříznivému výsledku sporu obnosem útrat, jaký byl přisouzen straně žalované 7213 Kč 34 h a žádal po srážce zaplacených již 3600 Kč nedoplatek 3613 Kč 34 h. Dle §u 1154 obč. zák. stala se pohledávka útrat a odměny, požadovaná advokátem, splatnou a dospělou jejím ohlášením klientovi po vykonání objednané práce. Pohledávku věřiteli úpadkové podstaty může zjistiti a uznati správce podstaty, pokud by nepřevyšovala 10000 Kč (§ 116 konk. ř. v doslovu upraveném zákonem ze dne 20. června 1922, čís. 190 sb. z. a n.). Povinností správce úpadkové podstaty bylo, by se přesvědčil, jaké útraty byly přiznány žalované straně, jež ve sporu zvítězila, neboť dle toho měla se říditi výše odměny, kterou žádal žalobce na úpadkové podstatě. Jak žalobce v odvolání sám přiznává, nebyl dne 9. prosince 1924 správci úpadkové podstaty rozsudek v onom sporu ještě doručen, nýbrž stalo se tak později. Kdy se tak stalo, nebylo v rozsudku zjištěno. Stačila-li podstata úpadková v den dojití dokladu (rozsudku) ku zaplacení všech v ten čas přihlášených pohledávek, měl správce podstaty splatnou žalobcovu pohledávku palmární ihned úplně vyrovnati (§ 124 konk. ř.), v případě opačném, nestačilo-li totiž jmění podstaty, t. j. jakmile správce úpadkové podstaty seznal její nedostatečnost, mělo již tehdy provedeno býti pouze uspokojení poměrné. Přednost před palmární pohledávkou žalobcovou měly pouze hotové výlohy správce úpadkové podstaty, jež zálohou předem poskytl (§ 47 (2) konk. ř.). Jeho odměna nepožívá dle zákona přednosti před jinými ohlášenými pohledávkami věřitelů podstaty a měl tudíž správce podstaty, když, jak nesporno, pohledávka žalobcova byla přihlášena dříve, než on přihlásil svou odměnu, uspokojiti zažalovanou pohledávku napřeď anebo současně se svou pohledávkou odměny buď zcela, neb obč poměrně dle postačitelnosti podstaty. Bylo proto věcí správce úpadkové podstaty, by vysvětlil, proč ve schůzi dne 23. prosince 1924, kdy si dal věřitelským výborem schváliti a vyplatiti zálohou odměnu 5000 Kč, nevyplatil současně pohledávky žalobcovy a proč tak neučinil ani později ihned, jakmile onen rozsudek odvolacího soudu do rukou dostal.