— Čís. 5610 —
Čís. 5610.
Nárok proti obci a jejímu starostovi na náhradu škody, jež prý byla žalobci způsobena zaviněným protizákonným postupem při propachtování obecních pozemků, lze vymáhati pořadem práva.
(Rozh. ze dne 5. ledna 1926, R I 1045/25.)
Žalobce domáhal se na žalované obci a spolužalovaném Janu K-ovi, bývalém starostovi obce, náhrady škody, jež prý byla způsobena zaviněním tohoto tím, že při propachtování obecních pozemků žalobci vědomě protizákonně jednal, takže pacht ten byl nadřízeným úřadem zrušen a pozemky žalobci z pachtu před uplynutím pachtovní doby vzaty. K námitce nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice žalobu odmítl, rekursní soud námitku zamítl. Důvody: Nárok na náhradu škody, o nějž tu jde, jest podle §u 1295 a násl. obč. zák. nárokem soukromoprávným, lze jej jedině pořadem práva uplatňovati a jsou proto k rozhodování o něm výhradně soudy příslušný. Zákon ze dne 11. srpna 1921, čís. 329 sb. z. a n., na nějž se prvý soud odvolává, upravuje v §u 16 (7) a § 5 (4) a (5) zodpovědnost starostovu jakož i členů obecního zastupitelstva z hospodářské správy a povinnost jejich k náhradě škody vůči obci, nedotýká se nikterak soukromoprávních nároků jednotlivců vůči jmenovaným funkcionářům na náhradu škody způsobené nezákonným úřadováním jejich. To plyne jasně zejména ze znění §u 5 (3) a (4) téhož zákona, dle něhož ručí starosta obci za vzešlou škodu a rozhoduje o povinnosti k náhradě její bezprostřední úřad dohlédací, z jehož výroku může jak obec, tak i ten, proti němuž byl výrok vydán, se odvolati. O náhradě škody způsobené úřadováním funkcionářů těchto soukromým osobám, zákon nijakého předpisu neobsahuje. Námitka nepřípustnosti pořadu práva jest tudíž neoprávněna a měla býti zamítnuta.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Z obsahu žaloby jest patrno, že žalobce domáhá se na žalované obci a bývalém obecním starostovi Janu K-ovi náhrady škody podle obecných předpisů XXX. hlavy obč. zák., ježto nárok svůj výslovně opírá o zaviněnou bezprávní činnost Jana K-a při výkonu jeho povinností, jako starosty obce a dovolává se ustanovení §§ 1295 a 1331 obč. zák. V §u 1338 obč. zák. jest vyslovena zásada, že zpravidla jest uplatňovati nárok z náhrady škody na řádném soudě, a lze proto úchylky z této zásady připustiti jen, jsou-li zvláštními zákonnými předpisy opodstatněny (srv. Sb. n. s. čís. 3091 a 3604). Že na tento případ nelze použiti předpisů zákona ze dne 11. srpna 1921, čís. 329 sb. z. a n., který upravuje finanční hospodářství v obcích a v §u 5 (3), (4) a (5) vymezuje ručení starosty za škody obci způsobené z tohoto jeho poměru k obci, nešetřením anebo zanedbáním předpisů zákona o obecním hospodářství (§ 8 zák.), již správně vyložil rekursní soud, k jehož důvodům lze odkázati (srv. též sb. n. s. čís. 1677, 3319, 3591). Stěžovatelé snaží se použiti předpisů §u 5 (4) a (5) cit. zák., jimiž uloženo jest správním úřadům rozhodovati o povinnosti obecního starosty k náhradě škody způsobené obci, kdežto soudům vyhražen jest jen výrok o výši škody — též na případ souzený, přezírajíce, že těchto zvláštních zákonných předpisů nelze použiti na jiné právní poměry, než které právě zákon upravuje, tedy ani na poměr, z něhož žalobce svůj nárok odvozuje, pro kterýžto nárok podle zásady §u 1338 obč. zák. a § 1 j. n. jest přípustným pořad práva.
Citace:
č. 5610. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 26-27.