— Čís. 5864 —
492
Čís. 5864.
Žalobou dle §u 37 ex. ř. může se domáhati zrušení exekuce i ten, u něhož byla věc, na niž se exekuce vede, v uschování, pakli byla vymáhajícímu věřiteli před povolením exekuce, o jejíž zrušení nyní jde, uložena povinnost, by věc vrátil uschovateli, ježto bylo exekuci zájmem a uschováním věci zrušiti pro porušení §u 262 ex. ř., vymáhající věřitel však věci nevrátil.
(Rozh. ze dne 17. března 1926, Rv I 347/26.) — Čís. 5864 —
493
Tvrdě držební právo k automobilu, domáhal se žalobce na žalovaném vymáhajícím věřiteli, by exekuce zabavením a uschováním automobilu byla vůči žalobci prohlášena nepřípustnou. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Lze přisvědčiti dovolatelce, že žalobou vylučovací podle §u 37 ex. ř. poskytuje zákon ochranu třetím osobám, dotčeným výkonem exekuce ve svých právech, která činí exekuci nepřípustnou, a že pravidelně jde o práva majetková. Nejsou zejména zákonem vyloučeny nároky obligační na vydání určité věci. Žalobce opírá žalobu právě o nárok, který mu byl přiznán usnesením okresního soudu ze dne 27. března 1925, jímž byla žalované firmě uložena povinnost, aby nákladní automobil, o který jde ve sporu, vrátila z T. do uschování žalobcova v L. z důvodu, že exekuci žalovanou firmou zájmem a uschováním automobilu vykonanou bylo jako nezákonnou zrušiti, poněvadž byla provedena proti předpisu §u 262 ex. ř. bez souhlasu nynějšího žalobce Františka G-а, jako osoby třetí, v jehož uschování automobil v době výkonu byl a proti jehož vůli byl nynější žalovanou firmou jako tehdejší vymáhající věřitelkou z L. do T. odvezen. Ačkoliv žalobce splnění tohoto nároku exekučně na žalované firmě vymáhal, zadržovala mu tato vrácení automobilu, bez právního důvodu v jejím chování se nalézajícího, až si vymohla naň mobilární exekuci usnesením okresního soudu v T. ze dne 27. července 1925 k vydobytí své pohledávky 10000 Kč proti povinnému Františku M-ovi. Nesejde na tom, že dosud nebyla soudně rozhodnuta otázka, zda vlastníkem automobilu je žalobce František G., či František M., ježto žalobce neopírá žalobu o právo vlastnické, nýbrž tvrdil ve sporu a prokázal jiné své právo, zakládající jeho nárok, by sporný automobil byl mu do uschování vrácen. Jeho nárok vznikl dříve než žalovaná firma vymohla si povolení exekuce ze dne 27. července 1925 a nárok jeho podle své povahy činí provedenou mobilární exekuci žalované firmy nepřípustnou, poněvadž tato jest podle usnesení ze dne 27. března 1925 právní moci nabyvšího, povinna, by sporný automobil, který nezákonným způsobem dříve zabavila a do T. odvezla, žalobci do L. vrátila a tedy věc do předešlého stavu uvedla. Nárok žalobcův byl by zmařen provedením exekuce žalované firmě dne 27. července 1925 nově povolené zájmem automobilu a odevzdáním jeho do uschování žalované. Jest proto žalobce oprávněn požadovati, by tato exekuce, kterou bylo dotčeno jeho pravoplatně mu přiznané právo na vrácení automobilu žalovanou firmou do jeho uschování v L., byla jako nepřípustná zrušena. Pro řešení této rozepře jest bez významu, zda mohla žalovaná firma nabýti zástavního práva ku spornému automobilu, či nikoli, neboť účelem vylučovací žaloby podle §u 37 ex. ř. jest, by chráněna byla práva osob třetích i proti věřitelům, kteří formálně bezvadně nabyli exekučních zástavních práv k předmětu exekuce. Netřeba se ani zabývati dovolacími vývody, doličujícími, že žalobce měl odporovati exekuci žalované firmy jen z důvodu práva vlastnického, nebo držby automobilu, když žalobce opírá žalobu o jiné právo, t. j. o právo na vrácení automobilu, právoplatným rozhodnutím soudním mu přiznané.