— Čís. 5791 —
Čís. 5791.
Přikázání právoplatně zabavené pohledávky k vybrání nemůže poddlužník napadati rekursem ani návrhem na zrušení.
(Rozh. ze dne 24. února 1926, R I 117/26.)
Poddlužník navrhl u exekučního soudu, by usnesení, jímž byla právoplatně zabavená pohledávka přikázána k vybrání, bylo zrušeno. Soud prvé stolice vyzval vymáhajícího věřitele, by se vyjádřil do osmi dnů o zrušovacím návrhu poddlužnika, jinak že se bude miti za to, že s návrhem souhlasí. Ku stížnosti vymáhajícího věřitele re kurs ni soud návrh poddlužníka zamítl. Důvody: Stížnost jest oprávněna, ježto napadené usnesení prvního soudu jest nezákonným. Poddlužníku nelze vůbec přiznali oprávnění, by navrhoval zrušení exekuce. Podle §u 294 poslední odstavec ex. ř. může poddlužník napadati stížností jen usnesení, kterým byla zabavena pohledávka dlužníku vůči němu náležející a vydán platební zákaz. Jakmile však usnesení to nabylo právní moci, je vyloučeno, by poddlužník usnesení, jímž zabavená pohledávka byla přikázána k vybrání, napadl rekursem, nebo činil návrh na zrušení exekuce, neboť takovéto právo mu zákon nikde nepropůjčuje a on není také povolán k tomu, by v exekučním řízení zastupoval dlužníka, nebo jednal jeho jménem. Jménem a v zastoupení dlužníkově může po přikázání zabavené pohledávky vystupovati jen vymáhající strana podle §u 308 ex. ř. Docela neoprávněné učinil tedy poddlužník návrh na zrušení příkazního usnesení (správné vlastně návrh na zrušení exekuce přikázáním zabavené pohledávky ku vybrání). Návrh ten měl býti prvním soudem hned zamítnut a nemělo býti o něm zaváděno řízení. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs není opodstatněn. Správné jest a odpovídá zákonu stanovisko rekursního soudu, že poddlužníku nepřísluší oprávnění k zákroku proti přikázání pravoplatně zabavené pohledávky k vybrání а to ani ve způsobu rekursu proti povolení přikázání ani ve způsobu návrhu na zrušení přikázání. Podle zákona (§ 294 poslední odstavec ex. ř.) přísluší poddlužníku toliko právo rekursu proti platební zapovědí dané mu při zabavení pohledávky. Návrh rekurentův ze dne 26. října 1925 na zrušení přikázání pohledávky k vybrání nebyl tedy po právu a stížnost do zamítnutí tohoto návrhu rekursním soudem není opodstatněna. Tvrzení rekurenta, že jeho vyjádření ze dne 26. října 1926 s návrhem na zrušení příkazního usnesení bylo vlastně rekursem do usnesení o zabavení pohledávky, pokud se týče do platební zapovědí a že nepodal tohoto rekursu dříve, ježto mu usnesení o zabavení nebylo doručeno, neodpovídá podle spisů stavu věcí. Usnesení o platební zapovědí bylo rekurentu podle výkazů o doručení řádně dne 29. srpna, pokud se týče 31. srpna 1925 doručeno a že podání ze dne 26. října 1925 není rekursem proti platební zapovědí, nýbrž toliko návrhem na zrušení příkazního usnesení, vidno z jeho obsahu.