— Čís. 5839 —
439
Čís. 5839.
Postupem k vybrání není zabráněno postupníku, by nezažaloval svou pohledávku proti postupiteli, aniž se vyhledává předchozí zažalování postoupeného dlužníka. O tom, zda jde o postup na místě, či k vůli placení, rozhoduje základní právní jednání a v něm se zakládající účel postupu.
(Rozh. ze dne 11. března 1926, Rv I 1924/25.)
Proti žalobě o zaplacení peněžité pohledávky namítl žalovaný pouze, že postoupil žalobci pohledávku proti třetímu, převyšující pohledávku — Čís. 5839 —
zažalovanou. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Otázka, zda se mezi stranami uskutečnil výběrný postup, jest otázkou právního posouzení, poněvadž jest řešitelná jenom s použitím hmotněprávních předpisů, není tedy skutkovou otázkou. Proto nemůže býti její řešení napadeno uplatněným důvodem dovolacím podle čís. 3 §u 503 c. ř. s., nýbrž by tu na místě byl jedině dovolací důvod podle č. 4 §u 503 c. ř. s. Leč tomuto nemůže dovolací soud v tomto směru přiznati opodstatněnosti. Když odvolací soud správně uznal, že dovolatelovo ručení jako postupitele při postupu pohledávky podle §u 1397 obč. zák. nikterak nemělo býti vyloučeno, nýbrž naopak, že toto ručení dále mělo tížiti dovolatele, sluší schváliti právní názor odvolací stolice, že při postupu nešlo o postup na místě placení, nýbrž že šlo o postup k vůli placení (přikázání k vybrání). Dovolatel jest na omylu, tvrdí-li, že právní otázkou této rozepře jest, zda strany chtěly uzavříti smlouvu o postup, nýbrž jádrem této rozepře jest, že při postupu nešlo o postup na místě placení, nýbrž že šlo o postup k vůli placení. Proto není zapotřebí, obírati se dovolatelovými vývody, které mají před očima poukaz a jeho právní důsledky a které se obírají postupem na místě placení, při tom přehlížejíce, že jde o postup k vůli placení, tedy o výběrný postup. Jest ovšem přisvědčiti dovolateli, že každým postupem, tudíž i výběrným, nastane proměna pohledávky, tato se však týká pouze postoupené pohledávky, nastane proměna v osobě oprávněného. Naproti tomu neuskutečňuje se postupem jako takovým proměna postupníkovy pohledávky za postupitelem. Skutečnosti, že při postupu na místě placení zaniká postupníkova pohledávka za postupitelem, není zdrojem postup jako takový, nýbrž jest jím základní jednání první a na něm smluvně nebo na zákoně (exekuce přikázáním na místě placení) založený úhradní účel postupu. Této vlastnosti však nemá výběrný postup (přikázání k vybrání), při kterém není postupovaná pohledávka zcizována, nýbrž zůstává v postupitelově jmění, a postupník nabývá pouze práva, aby ji sice ve vlastním jméně, ale na postupitelův účet uplatnil. Jako exekuce přikázáním pohledávky k vybrání nebrání vymáhajícímu věřiteli, by před úplným úkojem své vykonatelné pohledávky k jejímu vymožení nepoužíval i jiných způsobů exekučních, nejsa vázán, by dříve zažaloval poddlužníka a vyčkával výsledek této rozepře, zrovna tak může postupník při výběrném postupu bez předchozího zažalování postoupeného dlužníka zažalovati vždy takovým postupem nedotčenou svou pohledávku proti postupiteli. Nemůže tedy dovolatel odvozovati z postupu, o který běží, povinnost žalobkyně, aby postoupenou dlužnici zažalovala a nemůže ji činiti zodpovědnou, že tak neučinila. Z toho také plyne bezdůvodnost dovolatelovy námitky, že žaloba je předčasnou, jednak, poněvadž žalobkyně nevyčkala výsledku vyrovnacího řízení u poddlužnice, jednak poněvadž nemohl býti vzat zřetel na platební povinnost poddlužnice ze soudně schváleného vyrovnání. V tomto směru ovšem jest ještě poznamenati, že pro otázku předčasnosti nebo splatnosti žalobního nároku je podle §u 406 c. ř. s. rozhodující doba vydání prvého rozsudku, a je po této stránce tedy závažno, že v řečené době (11. května 1925) bylo už usnesení schvalující narovnání v právní moci, a že tím už bylo jisto, že z postoupené pohledávky 58% bylo vůbec ztraceno, kdežto ohledně zbytku 42% téže pohledávky byla možnost dosáhnouti jeho zaplacení až ve 22 měsících.