Čís. 6006 —
768
Čís. 6006.
Jsou-li splněny předpoklady žaloby podle §u 35 ex. ř., jest žaloba dlužníka o určení (§ 228 c. ř. s.), že nárok vymáhajícího věřitele pominul, přípustná jen, prokáže-li dlužník, že má právní zájem na tom, by zánik věřitelova nároku byl zjištěn zvlášť a bez ohledu na exekuci proti němu vedenou.
(Rozh. ze dne 5. května 1926, Rv I 217/26.)
Žalobě manžela proti manželce o zjištění, že pominul nárok žalované proti žalobci na placení výživného, bylo oběma nižšími soudy vyhověno.
Nejvyšší soud žalobu zamítl.
Důvody:
Předmětem žaloby jest zjištění podle §u 228 c. ř. s., že rozloučením manželství pominul nárok žalované proti žalobci na výživné z rozsudku ze dne 23. ledna 1922. Odvolací soud míní, že zjišťovací žaloba jest přípustnou, poněvadž žalobce má na tomto zjištění právní zájem, protože žalovaná pro přisouzené jí výživné vede proti němu exekuci. Tomuto mínění nelze přisvědčiti. Na ochranu proti neoprávněné exekuci poskytuje zákon, uhasl-li nárok vymáhajícího věřitele skutečnostmi, nastalými po vzniku exekučního titulu, dlužníku zvláštní obranný prostředek, žalobu podle § 35 ex. ř., pro kterou jest výhradně příslušným soud exekuci povolující (§§ 35 a 51 ex. ř.). Je-li zájem dlužníka na zjištění, že pominul nárok vymáhajícího věřitele, vyčerpán tím, žé se jím zjedná podklad pro zastavení exekuce, může se tohoto zjištění domáhali jen oposiční žalobou. Když jsou tu předpoklady této žaloby, jest záporná žaloba zjišťovací podle §u 228 c. ř. s. přípustnou jen, prokáže-li dlužník, že má právní zájem na tom, aby zánik věřitelova nároku byl zjištěn zvlášť a bez ohledu na exekuci proti němu vedenou. Tohoto důkazu žalobce nepodal. Žalobce se mýlí, domnívaje se, že by na žalobu podle §u 35 ex. ř. bylo lze zjisti ti jen, že žalované nepřísluší nárok na výživné, pro které vede exekuci, tedy jen na jednotlivé lhůty výživného, kdežto on prý má zájem na tom, by bylo zjištěno, že žalovaná nemá práva na výživné vůbec. Rozsudkem v oposičním sporu muselo by býti rozhodnuto o námitkách proti nároku. Námitka žalobcova pozůstává v tom, že zanikl nárok žalované na výživné vůbec, muselo by tedy o tom býti rozhodnuto. Nesprávným jest též názor žalobcův, že by rozsudkem o oposiční žalobě nebyl chráněn proti opětné exekuci se strany žalované. Právě opak jest správným. K takovému rozsudku musel by soud přihlíželi při vyřizování exekučního návrhu z moci úřední, poněvadž jest součástí jeho spisu, kdežto k rozsudku, který byl vynesen jiným soudem a o němž soud o exekučním návrhu rozhodující nemá vědomosti, nemůže přihlížeti. Není ani pochybnosti o tom, že by soud byl oprávněn ve sporu podle §u 35 ex. ř. rozhodovati o tom, zda skutečnost, že manželství bylo rozloučeno z viny obou stran, jest skutečností nárok žalované rušící a zda jest opodstatněna námitka žalované, že jí přísluší výjimečný nárok na výživné podle dvorního dekretu ze dne 4. května 1841, čís. 531 sb. z. s.