— Čís. 5942 —
Čís. 5942.
Čistě náhradní nárok podle §u 1328 obč. zák. nespadá do výlučné příslušnosti okresního soudu podle §u 49 čís. 2 j. n.
»Lstivým« jest svedení, neměl-li muž vážného úmyslu pojati svedenou za manželku.
Podle §u 46 obč. zák. nelze žádati náhradu ušlého zisku, ovšem ale podle §u 1328 obč. zák.
V prohlášení otce svedené ženy, že svůdce si ji musí vzíti i bez věna, nelze spatřovati důležitý důvod pro nesplnění přípovědi manželství.
(Rozh. ze dne 15. dubna 1925, Rv I 2011/25.) — Čís. 5942 —
647
Žalovaný svedl žalobkyni pod slibem manželství a udržoval s ní po delší dobu důvěrný poměr, z něhož žalobkyně otěhotněla. Ježto slibu manželství nedodržel, domáhala se na něm náhrady za znehodnocení šatstva nakoupeného ku sňatku a za zmenšenou vyhlídku na sňatek, celkem 10000 Kč. Procesní soud prvé stolice přisoudil žalobkyni 10000 Kč, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Pokud dovolání a dovolací odpověď probírají otázku, zda pro tento spor jest předmětně příslušným soud sborový, či soud okresní (§ 49 čís. 2 j. n.), stačí podotknouti, že jde o čistě náhradní nárok podle §u 1328 obč. zák., o němž neplatí ustanovení §u 49 čís. 2 j. n. (sb. n. s. 5236). Jinak nelze dovolání upříti oprávněnosti, jelikož odvolací soud nesprávně posoudil věc po stránce právní. Žalobkyně opřela žalobní nárok výslovně o §§ 46 a 1328 obč. zák. a tvrdila, co jest důležitějším, nejen, že na její straně nenastala důležitá příčina k odstupu (§ 46 obč. zák.), nýbrž i, že žalovaný jí při povídal manželství, že se jen vzhledem k tomu žalovanému poddala, že však žalovaný pak bez důvodu odepřel pojati ji za manželku á oženil se jinak, čím tvrdila, že ji trestním činem (§ 506 tr. zák.) přiměl k tomu, by mimo manželství s ním souložila (§ 1328 obč. zák.). Že žaloba opírá se o § 506 tr. zák., uznává ostatně sám žalovaný .ve svém odvolání, jenže jest mylného mínění, že otázku, zda jest tu trestný čin, nemůže řešiti soudce civilní, jenž naopak, jest-li, jako zde, otázkou předurčující, se jí zabývati a ji rozhodnouti musí, pokud není již vyřešena odsuzujícím rozsudkem trestního soudu (§ 268 c. ř. s.). Přes to odvolací soud, jenž ostatně, vyřizuje námitku předmětné nepříslušnosti, správně vystihl, že žalobkyně nárok na zaplacení 6000 Kč, o který v odvolacím řízení ještě šlo, opírá nejen o ustanovení §u 46 obč. zák., nýbrž i o ustanovení §u 1328 obč. zák., a zvlášť zdůraznil, že soud prvé stolice přisoudil žalobkyni 6000 Kč na základě obou zákonných ustanovení, vyhověl odvolání žalovaného proto, že podle §u 46 obč. zák. žádati by mohla žalobkyně jen náhradu skutečné škody, nikoliv však náhradu za výhody vzhledem k zamýšlenému sňatku. V tomto směru má odvolací soud ovšem pravdu. Než právem vytýká dovolání, že žalováno bylo též z důvodu §u 1328 obč. zák., a že v tomto případě jest pachatel, pokud se týče svůdce práv nejen z náhrady skutečné škody, nýbrž i ušlého zisku. Odvolací soud tímto žalobním důvodem arci se neobíral, ale opakoval důkazy prvým soudem provedené a dospěl k týmž skutkovým zjištěním jako prvý soud, postačujícím k posouzení toho, zda s hlediska §u 1328 obč. zák. právem bylo žalováno. Zjištěno, že žalovaný žalobkyni, které podle spisů dne 3. března 1925 bylo 19 let, v roce 1922 svedl, pokud se týče, že ji k mimomanželské souloži přiměl přípovědí manželství, že však přípověď splniti odepřel a jinak se oženil, ale také, že vůbec neměl vážného úmyslu žalobkyni pojati za manželku. Již tato okolnost postačovala by pro pojem »lstivého svedení« ve smyslu §u 1328 obč. zák. (sb. n. s. 2253 a jiné) a tím i pro opodstatnění náhradního nároku ve smyslu tohoto paragrafu. Ale nižší soudy také zjistily srovnale, že není pravdou, že žalobkyně nebo její rodiče žalovaného jako manžela, pokud se týče zetě odmítali, a pokud jde o to, že prý žalobkynin otec, když žalobkyně, ovšem před časem, porodila, prohlásil, že žalovaný si nyní jeho dceru vzíti musí i bez věna, nelze v tomto projevu učiněném v přirozeném rozhořčení nad tím, co se stalo, spatřovati důležitý důvod pro nesplnění přípovědi manželství, jaký má na mysli § 506 tr. zák. Že žalobkynč nebyla pannou, žalovaný sice tvrdil, ale jak vážně to mínil, plyne z toho, že o této okolnosti důkazu ani nenabídl. Z toho plyne, že jsou zjištěny i veškeré složky přestupku §u 506 tr. zák. Nelze proto pochybovali o tom, že nárok žalobkyně na náhradu ušlého zisku, protože jako pokleslá dívka má zmenšenou vyhlídku na budoucí zaopatření, čemuž v této souvislosti nelze ani jinak rozuměti, než zmenšené vyhlídce na zaopatření sňatkem, v zákoně jest plně opodstatněn (§ 1328 obč. zák.). Správným byl tudíž ve směru tom rozsudek prvého soudu, jenž ve svých důvodech výslovně uvádí, že jsou »tedy dány podmínky pro žalobkynin nárok ve smyslu §u 1328 obč. zák.«, a správným jest i jeho mínění, že vyhlídka, zaopatřiti se sňatkem, u dívky, která udržovala s mužem pohlavní styky a najmě, jako zde, otěhotněla, jest značně zmenšena. Učí to zkušenost a nevyžaduje to proto důkazu. Ale dovolací soud schvaluje mínění prvého soudu, i pokud jde o výši přisouzené náhrady. I zde stačí skutková zjištění nižších soudů, podle nichž jde o rolnickou dceru, která svedena a zneuctěna byla v 17. roce svého věku, i dlužno si povšimnouti, že jako rolnická dcera jistě měla vyhlídku zaopatřiti se sňatkem poměrům a stavu svých rodičů přiměřeným. Důvodnému dovolání bylo proto vyhověno a rozhodnuto jak se stalo, při čemž se k vývodům dovolací odpovědi podotýká, že z okolnosti, že žalobkyně spokojivši se s přisouzením 6000 Kč odvolání nepodala, nelze nic odvozovati v její neprospěch již proto, že odvolati může se strana jen do rozsudkového výroku, nikoliv však také do jeho důvodů, a to ani tenkráte, kdyby byly snad pochybené.