— Čís. 5808 —
381
Čís. 5808.
Pojišťovací smlouva.
Sprostředkovací agent není oprávněn povolovati pojištěnci a s ním ujednávati úchylky neb úlevy oproti základním pojišťovacím podmínkám. Agent takový jest třetí osobou, jež měla účast na pojištěncově klamu. Svěřil-li pojištěnec vyplnění dotazníku sprostředkovacímu agentu pojišťovny, ručí za nepravdivé údaje agentem v něm učiněné.
(Rozh. ze dne 3. března 1926, Rv I 1685/25.)
Žalovaná pojišťovna pojistila manželku žalobcovu na život a zavázala se, že vyplatí pojistné dne 1. října 1938 po případě při dřívějším úmrtí žalobcovy manželky. Po smrti manželky domáhal se žalobce na žalované pojišťovně vyplacení pojistného peníze a, ježto pojišťovna vyplacení odmítla, tvrdíc, že ku pojišťovací smlouvě nedošlo, ježto pojišťovna (její agent) nevěděla v době uzavírání pojišťovací smlouvy, že manželka žalobcova byla stižena nemocí (progresivní paralysou), jíž pak za krátko podlehla, — domáhal se vyplacení pojistného peníze žalobou, jíž procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Ze zjištěných skutečností vyzdvihuje odvolací soud jakožto důležité pro rozhodnutí sporu toto: 1. v návrhu — Čís. 5808 —
ze dne listopadu 1923, na jehož základě měla uzavřena býti pojišťovací smlouva, o kterou zde jde, bylo ustanovení odpovídající předpisu zákona ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. zák., že jest nutným vlastnoruční podpis osoby, jejíž úmrtí bylo podmínkou pojištění strany žalující, v tomto případě žalobcovy choti, 2. v době, když žalobce s jednatelem Bertholdem Sch-em a pojišťovacím návrhu jednali, to jest dne 26. listopadu 1923, Julie B-ová (manželka žalobcova) se na místě, kde se jednání konalo, totiž v M., vůbec nenalézala, nýbrž že byla již ode dne 28. září internována v zemském ústavě pro choromyslné v Praze, 3. jméno »Julie B.« na návrhu napsal po předchozím svolení jednatele Bertholda Sch-a žalobce vlastní rukou sám, 4. dle legitimace ze dne 4. září 1906, jejíž pravost byla výslovně přiznána, byl Berthold Sch. společností C. pouze k tomu zmocněn, by přijímal návrhy na pojištění s výhradou schválení správou ústavu. Uváživ tyto skutečnosti a vzhledem na kategorický předpis §u 131 zákona ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. zák., dle něhož smlouvy o pojištění na život jiné osoby, než pojištěnce, jen tenkráte jsou platnými, když ona jiná osoba dala svůj písemný souhlas, — doíspěl odvolací soud na rozdíl od první stolice k právnímu názoru, že mezi stranami ku platné pojišťovací smlouvě· nedošlo. Povinnosti opatřiti vlastnoruční podpis Julie B-ové, nemohl býti žalobce sproštěn ani tím, že Berthold Sch. dal své svolení, by žalobce jméno své manželky sám napsal, ani tím, že byl manželem Julie B-ové, poněvadž Berthold Sch. nebyl plnomocníkem žalované, nýbrž jejím sprostředkujícím agentem a v případech zákonného zastoupení činí § 131 zákona výjimku pouze ohledně otce a matky nezl. dítěte. Jinak předpis o písemném svolení jest právem nutícím. V případě; že by bylo pokládati Julii B-ovou za nezpůsobilou k právním činům, bylo by zapotřebí podpisu opatrovníka (§ 271 obč. zák.) a schválení opatrovnického soudu (§ 233 obč. zák.). Ke smlouvě tedy nedošlo a žalobní nárok není po právu. Žalovaná uplatňovala též právo na odstup od smlouvy po rozumu §u 3 zákona a §u 7 všeob. podmínek, avšak touto otázkou netřeba se vzhledem na prokázanou neplatnost smlouvy zaměstnávati (§ 275 c. ř. s.). Avšak i kdyby tu nebylo důvodu právě uvedeného, nebyl by žalobní nárok po právu z důvodu §u 3 zák. o poj., neboť odstoupení žalovaného ústavu od smlouvy bylo oprávněno. Na smlouvu dotyčnou bylo by totiž nazírati jako na smlouvu písemní uzavřenou vyplněním dotazníku, za jehož obsah by však byl zodpovědným ten, kdo jej podepsal, tudíž žalobce. Dal-li si žalobce, jak nesporno, vyplniti dotazník jednatelem Bertholdem Sch-em, byl povinen, by si to, co jednatel napsal, přečetl a nemůže se omlouvati tím, že se ho jednatel nevyptával. Potvrzeno-li tudíž, jak rovněž nesporno, v dotazníku, že Julie B-ová v době jeho vyplňování jest úplně zdráva, a bylo-li zamlčeno, že jest již ode dne 28. září 1923 v zemském ústavu pro choromyslné v Praze diagnosou progresivní paralysy, jde to na účet osoby, jež se pojišťuje, a žalovaný ústav byl po rozumu §u 3 zákona, ze dne 27. prosince 1917, čís. 501 ř. zák. oprávněn od smlouvy odstoupiti, neboť se jednalo o skutečnosti pro posouzení stavu nebezpečí velmi závažné. Odstoupení žalovaného ústavu stalo se v měsíční lhůtě §u 6 zákona, neboť, jak dopisy ze dne 5. dubna — Čís. 5808 —
383
1924 a ze dne 18. dubna 1924 za prokázáno se béře, dozvěděl >se žalovaný ústav o tom, kdy a na základě jaké diagnosy byla Julie B-ová do ústavu choromyslných přijata, po dni 5. dubna 1924, kdežto odstoupení od smlouvy ohlásil písemně dne 18. dubna 1924.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, jež uplatňuje pouze dovolací důvod podle §u 503 čís. 4 c. ř. s., staví se ve svých vývodech na jednoduché stanovisko, že veškeré ony velmi podstatné závady, pro které odvolací soud jednak projednávané pojišťovací smlouvě oduznal vůbec platný vznik, jednak uznal oprávnění žalované společnosti od ní ustoupiti, nemají nižádného právního účinku v tomto směru proto, ježto se staly se svolením, pokud se týče s vědomím pojišťovacího agenta žalované společnosti Bertholda Sch-a, který od žalobce příslušný pojišťovací nárok přijal, vyplniti dal a z části a to v dotazníku o okolnostech pro pojištění důležitých i sám vyplnil a že důsledkem toho prý toto vědomí pokud se týče svolení pojišťovacího agenta musí dle §u 47 zák. o poj. sml. platiti za vědomí (svolení) žalované společnosti. Nevadí prý tedy, že Julie B-pvá, na jejíž život bylo pojištění navrženo a přijato, nepodepsala vlastnoručně pojišťovacího návrhu, neboť agent svolil, aby ji žalobce sám (jejím jménem) podepsal, nevadí prý též, že v dotazníku o zvláštních pro pojištění závažných skutečnostech byl návrh proti pravdě vyplněn údajem, že je zdráva se zamlčením okolností, že jest v ústavu choromyslných s progresivní paralysou, ježto se agent žalobce na tyto okolnosti neptal, O zdravotním stavu Julie B-ové věděl a pojišťovací návrh v této části sám vyplnil, takže toto jednání (opomenutí) jeho působí bezprostředně proti žalované společnosti, když žalobci v té příčině provinění nikterak přičítati nelze. Vůči tomu jest uvésti, jak zdůraznil již soud odvolací, že shora jmenovaný agent jest prokázané t. zv. sprostředkovacím agentem, jak se žalobce o tom před zadáním pojišťovacího návrhu přesvědčiti mohl nebo přesvědčiti měl, kdyby byl, jak se slušelo, dbal na zřejmé a nápadným způsobem otištěné upozornění obsažené v tiskopisu pojišťovacího návrhu, že tedy důsledky, které žalobce pro sebe z tohoto jednání a chování agentova a proti žalované společnosti odvozuje na základě §u 47 zák. o pojišť. sml. ostatně nepožívajícího ještě moci zákona, jsou zcela nevhodný. Jmenovaný agent jako pouhý sprostředkovací agent nebyl tedy oprávněn žalobci povolovati a s ním ujednávati úchylky nebo úlevy od základních pojišťovacích podmínek v schematu pojišťovacího návrhu stanovených. Byl-li dle toho požadován vlastnoruční podpis osoby, na jejíž život se pojišťování navrhuje, na doklad jejího souhlasu, měl se žalobce dle toho jedině říditi. Podepsal-li však Julii B-ovou, jejíž vlastnoručním podpisem osvědčené svolení bylo výslovnou podmínkou pro navrženou smlouvu, sám, aniž by byl měl k tomu zmocnění nebo svolení, dal tím svému návrhu nepravé zdání, jež bylo způsobilé žalovanou společnost oklamati a k tomuto oklamání též vedlo a žalobce musí nésti důsledky tohoto svého jednání a neomlouvá ho, že tak jednal v dorozumění s pojišťovacím agentem, který nejsa k tomu dle plné moci jemu společností udělené zmocněn této úchylky žalobci za společnost platně povoliti nemohl a nemůže býti tudíž pokládán za oprávněného jednatele společnosti, nýbrž jen za osobu třetí, která na klamu žalobcovu účasti měla (§§ 871, 875 obč. zák.). Tvrdí-li žalobce v dovolání, že písemný souhlas Julie B-ové jest vykázán tím, že on nárok jako její plnomocník a s jejím souhlasem podepsal, je to jednak novotou, jež odporuje přímo dřívějším procesním tvrzením jeho i skutečnosti, že podepsal Julii B-ovou bez jakéhokoli vyznačení domnělého svého zmocnění, takže tento dovolací důvod jest jen bezúspěšným pokusem zastříti nedostatek jejího pravého podpisu, který až dosud omlouvá jen svolením pojišťovacího agenta. Stejné hledisko platí arciť i o nesprávném vyplnění dotazníku. Svěřil-li žalobce toto vyplnění dotazníku agentovi, ručí on sám z nepravdivých údajů agentem v něm učiněných, ježto dle své jen na akvisici obmezené plné moci byl agent prostředkovatelem žalobcovým a nikoli k ujednání oprávněným jednatelem žalované společnosti. Žalovaná společnost byla tedy zcela nepochybně oprávněna z tohoto důvodu od smlouvy ustoupiti (§ 7 všeob. podm.) a soud odvolací dovodil případně též, že toto právo odstupu v předepsané zákonné lhůtě uplatnila, zjistiv ve shodě s předloženou korespondencí, že se teprve z dopisu ústavu pro choromyslné v Praze ze dne 5. dubna 1924 o tom dozvěděla, co jí bylo v dotazníku pojišťovacího návrhu zamlčeno, totiž že Julie B-ová byla již v oné době v péči ústavu choromyslných s progresivní paralysou. Nevhodně dovolává se. žalobce i toho·, že žalovaná společnost závazek svůj z pojišťovací smlouvy uznala, neboť ochota, kterou vůči žalobci projevila ku výplatě pojištěné částky datuje se ještě z doby, než se o svém oklamání dozvěděla, jehož zjištěním pozbylo její prohlášení právní závaznosti (§ 871 obč. zák.).