— Čís. 5802 —
363
Čís. 5802.
Zasílatel jest jen tehdy povinen dáti zásilky pojistiti, bylo-li mu to zvlášť přikázáno. Obchodní zvyklosti mohou přicházeti v úvahu teprve, nedá-li se zásada ani obdobou vyvoditi z obchodního zákona.
(Rozh. ze dne 2. března 1926, Rv I 1920/25.)
Žalovaná zasílatelská firma obstarala k žalobcově příkazu dopravu zásilek do Ameriky a dala je pojistiti na 10000 Kč, obdrževši od žalobce též příkaz k pojištění. Ježto zásilky zůstaly v Americe nevycleny, dal žalobce žalované příkaz, by obstarala jich zpětnou dopravu. Na zpáteční cestě byly zásilky vyloupeny. Žaloba, jíž se domáhal žalobce na žalované zaplacení 10000 Kč, ježto nedala pojistiti zásilky i na zpáteční cestě, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolatel vytýká nesprávnost právnímu názoru odvolací stolice, že předpisy čl. 380, 387 a 367 druhý odstavec obch. zák. ukládají zasílateli za povinnost pojistiti zásilky ku dopravě mu svěřené jenom tehdá, když k tomu obdržel od svého komitenta příslušný příkaz. Dovolatel míní, že tento právní názor odporuje předpisům čl. 379, 380 a 387 obch. zák., že vůbec odporuje obchodním zvyklostem, jakož i pravému duchu ob- chodního zákona. Míní, že předpisu čl. 387 obch. zák. nemohlo by býti použito v tomto případě z té příčiny, protože tento případ jest výjimečným případem, že onen předpis byl utvořen pro normální poměry hospodářské v předpokladu, že všechny dopravní podniky jsou za zásilku úplně zodpovědný. Že podle předpisu čl. 387 obch. zák. má býti zásad předchozího titulu o právech a povinnostech zasílatelových použito pouze »ostatně«. Že dispositivní ustanovení druhého odstavce čl. 367 obch. zák. vůbec není normou zásadní, nýbrž zcela výjimečným pravidlem singulárním, se zásadami zasílatelství vůbec se neshodujícím. Že pro zasílatele platí naopak opačná zásada, jelikož podle čl. 380 obch. zák. ručí za každou škodu jeho nedbalostí vzešlou, pokud jde o péči řádného kupce, a poněvadž je podle čl. 379 obch. zák. povinen, by zásilky zboží obstaral u povozníka. Dovolací soud nesdílí dovolatelových právních názorů, že by se dala povinnost zasílatele, by svěřené mu k odeslání zboží pojistil, odvoditi ze zákona, jmenovitě z předpisů dovolatelem citovaných. Odvolací soud právem poukázal po této stránce ku předpisům čl. 387 a 367 druhý odstavec obch. zák. Podle předpisu čl. 367 druhý odstavec obch. zák. vůbec nemůže přicházeli v úvahu otázka, zda by řádný kupec v určitém případě pojistil zboží, neboť ani řádný kupec není povinen učiniti více, nežli co mu ukládá zákon. Míní-li tedy dovolatel, že právní názor odvolací stolice odporuje pravému duchu obchodního zákona, pokud se týče, míní-li, že vůbec odporuje obchodním zvyklostem, přehlíží, že v prvé řadě musí býti použito předpisů obchodního zákona, a to nejen jeho předpisů výslovných, nýbrž i oněch zásad právních, které se dají výkladem odvoditi ze zákona, neboť zákonem jsou také všechny logické jeho důsledky, a konečně, že musí býti použito také oněch právních zásad, které se dají načerpati ze zákona jeho obdobným použitím, neboť byť i byl obchodní zákon zvláštním právem pro zvláštní poměry obchodních styků, přece není výjimečným právem ve smyslu nějaké úchylky od právní důslednosti, a proto dopouští také obdobné použití. Obchodní zvyklosti mohly by tedy přicházeti v úvahu teprve v druhé řadě, ale nemohou přicházeti v úvahu v tomto případě, ve kterém dlužno užiti pravidel zákona, nehledí-li se ani k tomu, že dovolatel mluví o obchodní zvyklosti zcela všeobecně a že se vůbec zdá míti na mysli nějaké zvyklosti na území Slovenska, jichž by však v tomto případě, jenž musí býti posuzován podle platného práva v historických zemích, ani nemohlo býti použito. Pokud se dovolatel snaží dovoditi, že tento případ jest výjimečným případem, že citovaný předpis byl utvořen pro normální poměry hospodářské v předpokladu, že všechny dopravní podniky jsou za zásilku úplně zodpovědný, nemůže býti po clovolatelově přání nějaká výjimečnost vytvořena pro tento případ, jenž přece musí býti posuzován podle platného práva a nikoli na základě suspense platného právního řádu, odůvodňované nějakými poměry poválečnými.