— Čís. 5943 —
648
Čís. 5943.
W — konto.
Obratem »převzali jsme« nedal komisionár nutně ještě na jevo, že sám koupil cenné papíry dané do prodeje.
Jest na komitentovi, by svého práva dle čl. 376/3 obch. zák. použil bez zbytečného odkladu.
(Rozh. ze dne 15. dubna 1926, Rv I 248/26.)
Žaloba komitenta proti bance, by byla uznána povinnou připsati mu na účtu v Kč výtěžek za cenné papíry, prodané počátkem února 1919 na Vídeňské burse, byla pro tentokráte zamítnuta soudy všech tří stоlic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Podle zjištění nižších soudů dal žalobce jakožto přikazovatel žalované banky dne 5. úrvora 1919 její trutnovské filjálce příkaz k prodeji 25 kusů akcií L., jež před tím jejím prostřednictvím koupil a jež byly pro něho u vídeňské ústředny uloženy. Filiálka provedla tento příkaz vídeňskou ústřednou na burse ve Vídni dne 6. února a oznámila žalobci dopisem ze dne 11. února 1919, že příkaz provedla a že tam vyúčtovaný výtěžek 13834 K 25 h uznala. Poměr tento posoudili nižší soudové , právem jako poměr komisionářský a právem tudíž i uznali, že žalovana banka jako komisionářka povinnosti své, by vydala žalobci vše, co z prodeje oprávněn jest požadovati, vyhověla tím, že žalobci čistý výtěžek docílený za jeho akcie na kontě W. k dobru připsala. Než nižším soudům sluší přisvědčiti i v tom, že žalovaná banka ani podle prvého odstavce čl. 376 obch. zák. do obchodu nevstoupila, ani podle čl. 376 třetí odstavec obch. zák. jako přímá kontrahentka považována býti nemůže. Lze připustiti, že prohlášení komisionáře, že do obchodu vstupuje jako přímý kontrahent, může učiněno býti i konkludentními činy po rozumu §u 863 obč. zák. Ale výklad, jejž dává dovolání slovům »wir übernahmen«, obsaženým v dopisu ze dne 11. února. 1919, jest nesprávným, neboť to neznamená,, že banka akcie do prodeje dané sama kupuje, nýbrž, že je toliko vyjímá z žalobcova depotu za účelem provedení uděleného příkazu. K tomuto závěru bylo by dospělo i dovolání, kdyby z onoho dopisu nebylo vytrhlo proti veškerým vykládacím pravidlům toliko dvě slova (»wir übernahmen«), nýbrž, kdyby bylo hledělo k celému jeho obsahu, zejména i k vyúčtování tam obsaženému (čl. 361 obch. zák.), i k tomu, že akcie do prodeje dané byly v depotu vídeňské ústředny, a že banka tímto dopisem žalobci také oznamuje, že jej za kusy zatěžuje na kusovém kontu. Než dovolací soud schvaluje i právní názor nižších soudů, že žalobce vzdal se svého práva, držeti se komisionáře (žalované banky) jako přímého smluvníka podle čl. 376 třetí odstavec obch. zák., neboť, byť i zákon pro použití tohoto práva nestanovil určitou lhůtu, jest přece na přikazovateli, by toho práva použil bez zbytečného odkladu po oznámení o provedení příkazu, jelikož jen takový postup odpovídal by pravidlům poctivých styků (čl. 278, 279 obch. zák., § 914 obč. zák.), jak opětně nejvyšším soudem bylo již vysloveno (sb. n. s. čís. 2112, 2287, 2589, 2764, 3690).