— Čís. 6131 —
Čís. 6131.
Exekuce na platy (zákon ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n.).
Výhody, jež poskytuje zákon vymáhajícímu věřiteli při exekuci na platy pro pohledávky výživného, vztahují se i na útraty sporu o výživné. Výhody ty nelze však přiznati celé útratové pohledávce, byl-li veden spor jednak o rozvod, jednak o placení výživného.
Jde-li o exekuci ku zajištění jednotné útratové pohledávky, jež jest příslušenstvím jednak nároku na výživné, jednak jiného hlavního nároku a žádá-li vymáhající strana, by bylo použito přísnějších a pro ni výhodnějších předpisů o exekuci pro pohledávky výživného, jest na ní, by udala vše, co podle povahy případu jest důležito pro opatření, jež povolující nebo exekuční soud má vydati za účelem provedení exekuce a musí dokázati všechny okolnosti, jež jsou podstatné pro navrhované soudcovské rozhodnutí nebo opatření.
(Rozh. zc dne 18. června 1926, R II 189/26.)
Ku zajištění útrat sporu o rozvod manželství od stolu a lože a placení výživného navrhla manželka exekuci zabavením dvou třetin manželova platu s obmezením, že manželu musí zůstati volných 3000 Kč. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud k dlužníkovu rekursu povolil exekuci zabavením toliko jedné třetiny platu manželova s obmezením, že mu musí ročně zůstati volných 6000 Kč. Důvody: Náklady procesní a exekuční sdílejí osud nároku hlavního, a lze proto útraty vymáhání výživného vymoci stejně jako výživné samotné. Pro útraty takové platí ustanovení § 1 (2) zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n. ve znění zákona ze dne 2. července 1924, čís. 177 sb. z. a n. — Čís. 6131 —
1009
a bylo by napadené usnesení podle těchto ustanovení správným, kdyby šlo jen o útraty sporu o výživné. V projednávaném případě jedná se však o žalobu o rozvod a s tímto hlavním nárokem byl spojen i nárok na placení výživného. Útraty vzešlé tímto sporem v první instanci netýkají se tudíž výlučně otázky výživného, nýbrž i otázky rozvodu. Ježto § 1 druhý odstavec cit. zák. jest ustanovením výjimečným, nelze ho použiti i pro pohledávky neprivilegované aneb pro pohledávky, jež aspoň z části postrádají povahy výsadní. V takovém případě lze vésti exekuci jen podle §u 1 prvý odstavec cit. zák., jakoby se jednalo o útratovou pohledávku neprivilegovanou. V tomto objemu slušelo stížnosti povinného vyhověti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody :
Není o tom pochyby a odpovídá to judikatuře ncjvyššího soudu, jak nynějšího (srv. na př. čís. 618 sb. n. s.), tak i dřívějšího ve Vídni (srv. na př. čís. 3471 G. U.), že výhody, které poskytuje zákon vymáhající straně při vedení exekuce na platy pro pohledávky výživného (nyní odstavec druhý §§ 1, 2 a 3 zák. ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n.) vztahují se také na útraty sporu, jako příslušenství hlavního nároku. V tomto případě jde však o otázku, pokud jest přiznati tuto výhodu útratám sporu, byl-li spor veden jednak o rozvod manželství, jednak o výživné. Otázku tuto netřeba však v souzeném případě řešiti zásadně. Stačí poukázati na to, že útraty sporu v prvé stolici penízem 6996 Kč 30 h žalobkyni přisouzené nevznikly jen sporem o výživné, nýbrž také sporem o rozvod, který — jak ze spisů vidno — zabral převážnou část sporného jednání. Jisto jest, že nelze přiznati výhody přísnější exekuce po rozumu §u 1 druhý odstavec cit. zák. celé útratové pohledávce, protože taková výhoda jest přiznána jen privilegovaným pohledávkám a jest jen výjimkou z pravidla. Jde-li o exekuci k zajištění jednotné útratové pohledávky, která jest příslušenstvím jednak výživného, jednak jiného hlavního nároku a žádá-li vymáhající strana, by bylo použito přísnějších a pro ni výhodnějších předpisů o exekuci pro pohledávky výživného, musí podle §u 54 (1) čís. 3 ex. ř. udati vše, co podle povahy toho případu jest důležito pro opatření, jež povolující nebo exekuční soud k cíli provedení exekuce má vydati a musí podle §u 55 druhý odstavec ex. ř. dokázati všechny okolnosti, které jsou podstatné pro navrhované soudcovské rozhodnutí neb opatření. Toho navrhovatelka neučinila, nýbrž bez jakéhokoliv odůvodnění a rozeznávání navrhovala zabavení 2/3 platu s volným ročním důchodem jen 3000 Kč jakoby celá útratová pohledávka byla nárokem alimentačním. Její návrh neopodstatňoval povolení exekuce, jak byla žádána a proto jí nebylo ukřivděno, když jí rekursní soud povolil exekuci podle předpisů o exekuci na platy pro pohledávky neprivilegované.