— Čís. 5849 —
458
Čís. 5849.
Třetí osoba, jíž byly dány na Slovensku věci doličné (živá zvířata) do uschování, nemůže se domáhati náhrady nákladů opatrování na státu — Čís. 5849 —
459
civilní rozepří, nýbrž jedině v trestním řízení. Jde o zmatek dle §u 477 čís. 6 c. ř. s., bylo-li v civilním sporném řízení rozhodováno o věci, patřící na pořad trestního řízení.
(Rozh. ze dne 16. března 1926, Rv I 2098/25.)
V trestní věci proti Štefanu B-ovi pro zločin krádeže, o níž trestní řízení vedlo se u sedrie v Báňské Bystřici, byly četnickou stanicí ve V. zabaveny 2 koně, jež k poukazu státního zastupitelství v Báňské Bystřici a za souhlasu služnovského úřadu odevzdány dne 18. ledna 1920 žalobci k opatrování. Dne 10. ledna 1921 jeden z koní zdechl, druhý zůstal v opatrování žalobcově až do 5. dubna 1922, kdy k příkazu státního zastupitelství byl prodán ve veřejné dražbě. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na Československém eráru náhrady nákladů, jež mu vzešly opatrováním koní. Žalovaný erár vznesl především námitku nepřípustnosti pořadu práva, již soud prvé stolice, zemský civilní soud v Praze, zamítl a uznal žalobní nárok důvodem po právu. V onom směru uvedl v důvodech: Dříve, než mohl soud přikročiti k uvažování o věci samé, musil zabývati se námitkou nepřípustnosti pořadu práva. Rozhodnutí o ní jest závislým na zodpovědění předchozí otázky, jak kvalifikovati právní poměr, z něhož žalobce odvozuje svůj nárok. V této příčině uvádí žalobce jako právní důvod svého nároku skutečnost, že zabavené koně po udanou dobu opatroval a sice k poukazu státního zastupitelství v Báňské Bystřici, jež odevzdání jich v opatrování způsobilé osobě četnické stanici ve V. výslovně nařídilo. Povinnost státního zastupitelství, postarali se o řádné opatrování zabavených koní, odpovídala předpisu §u 187 uh. tr. ř. a nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 15. listopadu 1899, čís. 4600 j. ř. pro státní zastupitelství a zakládala se tudíž v právu veřejném. Odevzdání koní v žalobcovo uschování nenastalo však jednostranným příkazem státní správy, jemuž žalobce musil by se podrobiti, nýbrž podrobnou dohodou mezi ním a státním orgánem je provádějícím. Základem tohoto právního poměru nebyl tudíž již předpis práva veřejného, nýbrž jedině smlouva ve smyslu práva soukromého. Právní poměr žalobcův jí založený jest tedy povahy soukromoprávní a spory z něho vzešlé náležejí tudíž na pořad práva (§ 1 j. n.). Odvolací soud nevyhověl rekursu do usnesení prvého soudu, jímž byla zamítnuta námitka nepřípustnosti pořadu práva, aniž odvolání žalovaného a uvedl v onom směru v důvodech: Pokud se rekursu týče, jest nesporno, že žalobce domáhá se žalobou náhrady nákladů za opatrování a živení dvou koní po určitou dobu, jež mu k poukazu státního zastupitelství v Báňské Bystřici četníci v opatrování a živení odevzdali. Pravdou jest, že povinnost státního zastupitelství postarati se o řádné opatření zabavených koní zakládá se v právu veřejném, než o tuto veřejnoprávní povinnost se v tomto případě nejedná, nýbrž o právní poměr, který následkem poukazu státního zastupitelství mezi ním a žalobcem povstal. A tu je nesporno, že státní zastupitelství četnictvu nařídilo, aby koně způsobilé osobě do opatrování odevzdalo a že žalobce koně také do opatrování a tím i do vyživování — Čís. 5849 —
převzal. Stát nevystupuje tu již jako nositel veřejné moci, nýbrž jako rovnocenný podmět vůči žalobci, který, ač zákonem k tomu povinen nebyl, převzal opatrování a živení koní. Stížnost sice tvrdí, že žalobce příkazu státního zastupitelství se podrobiti musel, leč neuvádí žádného předpisu, který by takovou povinnost žalobci ukládal. Soud odvolací pak takového předpisu nezná. Při tom jest lhostejno, že příkaz vydal stát svým orgánem, stačí, když podnět k němu je podnětem soukromoprávním. Z toho však plyne, že mezi žalobcem a státem došlo ku smlouvě soukromoprávní, dle které žalobce zavázal se koně opatrovati a živiti. Spory z takové smlouvy náležejí dle §u 1 j. n. před řádné soudy.
Nejvyšší soud vyslovil k dovolání žalovaného eráru nepříslušnost civilních soudů v této věci, jakož i zmatečnost řízení v nižších stolicích a odmítl žalobu pro nepřípustnost civilního řízení.
Důvody:
Skutkový stav věci je bezesporně ten, že četnická hlídka zadržela dva koně cikána Štěpána В-a pro podezření, že jsou ukradeny, a odevzdala je zatím obecnímu rychtáři v P. a učinila o tom oznámení státnímu zastupitelství v Báňské Bystřici s dotazem, co se má s nimi státi, načež státní zastupitelství vyzvalo poukazem ze dne 22. října 1920 četnictvo, pověřivši ho zároveň předběžným vyhledáváním — čímž dle §u 21 zák. čl. XXXIII. z r. 1871 může pověřiti právě i orgány veřejné bezpečnosti — by koně odevzdalo v opatrování některému spolehlivému občanu, který bude vybrán za souhlasu slúžnovského úřadu, a byly na to koně ty dne 18. listopadu 1920 tímto způsobem odevzdány v opatrování žalobci, který nyní žádá náhradu nákladů s opatrováním tím spojených. Nižší stolice zamítly námitku nepřípustnosti pořadu práva, učiněnou z toho důvodu, že jde o nárok veřejnoprávní, a prohlásily žalobní nárok za soukromoprávní, založený na smlouvě schovací a patřící tedy dle § 1 j. n. na pořad řádných soudů, a uznaly potom ve věci samé žalobní nárok důvodem jeho po právu. Tato věc však nepatří na pořad práva civilního, nýbrž na pořad řízení a soudů trestních. Dle §u 169 tr. řádu slov. předměty, jež mají býti prohlášeny za propadlé dle trestních zákonův, anebo kterých lze použiti k dokazování v trestním řízení — tedy t. zv. corpora delicti, věci doličné — dlužno zabaviti a převzíti do soudcovské úschovy nebo uschování jich jiným způsobem zajistiti. Toto uschování jiných způsobem rozumí se zejména pro věci, jež u soudu přechovávati nelze, kamž ovšem patří právě živá zvířata. Kdo je k zavedení takového uschování příslušným, tento předpis nepraví, ale z jiných předpisů jde na jevo, že to může býti buď vyšetřující soudce nebo státní zástupce. Poněvadž v tomto případě jde jen o státního zástupce, stačí všimnouti si pouze předpisů vztahujících se na něho. Dle t. zv. instrukce pro státní zastupitelstva vydané nařízením ministerstva spravedlnosti čís. 4600/1899, jež v §u 69 mluví o doličných věcech, jakož i jiných v předběžném vyhledávání předložených zabavených předmětech, vzpomínajíc zvláště živých zvířat jakožto předmětů zabavených, ale státnímu zastupitelstvu neodvedených, jež též v evidenci — Čís. 5849 —
461
vésti třeba a dává v následujících §§ 70—76 podrobné předpisy pro jich správu, předpisuje v §u 70, že o úschovu zabavených věcí postará se přednosta státního zastupitelství a že náklady úschovy jakož i opatrování zvířat hradí se zálohou z paušálu trestních nákladův; k tomu, ač toho již ani třeba není, §§ 1 a 11 výnosu ministerstva spravedlnosti 14270/1907 a nař. В. M. 137000 ze dne 19. prosince 1902, 121768 ze dne 12. dubna 1906 a 101413 ze dne 13. února 1907. Dle toho všeho nemůže býti pochybnosti, že i náklady opatrování živých zvířat, ať už jde o ně jako o věci doličné nebo jinak ve smyslu §u 169 slov. tr. řádu zabavené, náležejí zrovna tak jako náklady uschování věcí neživých k nákladům trestního řízení, o nichž jedná § 479 a násl. slov. tr. řádu, jenž v odstavci druhém výslovně stanoví, že trestní náklady zakládá státní pokladna s výhradou náhrady roz. proti tomu, kdo je dle dalších předpisů povinen je platiti, jako na příklad odsouzený obžalovaný (§ 480), soukromý obžalobce (§ 482. 2), udavač (§ 483) atd. Nárok tedy vzchází proti státní pokladně a tato teprv zase může se po případě hojiti na tom kterém účastníku. Dle §u 479 poslední odstavec tr. ř. slov. ustanovuje náklady vzešlé v předběžném vyhledávání soud, jenž je vedl, a nezasáhnul-li ještě v řízení soud, tedy vyskytne-li se nutnost jich ustanovení, soud, který by byl příslušným jcdnati ve věci (roz. vésti řízení). Dle §u 378 a násl. slov. tr. ř. přísluší proti každému usnesení stížnost do 8 dnů, není-li výslovně vyloučena. Ohledně usnesení o útratách stížnost vyloučena není a proto přísluší. Také žalobce měl právo žádati ze státní pokladny náklady opatrování koní, vlastně mohl dle uvedených předpisů žádati přímo zálohu, než opatrování na sebe vzal a proti usnesení soudu o tomto jeho nároku příslušela mu, cítil-li by se jím dotčen, dle §u 378 čtvrtý odstavec slov. tr. ř. stížnost. On také podáním došlým 28. února 1924 u sedrie v Báňské Bystřici majícím v podstatě stejný obsah jako nynější jeho civilní žaloba o ustanovení nákladů s opatrováním koňů spojených ve smyslu §u 479 tr. ř. slov. žádal, avšak byl usnesením sedrie ze dne 13. března 1924 s žádostí tou odmítnut s odůvodněním, že uplatňované nároky nemohou býti považovány za trestní náklady ve smyslu §u 479 tr. ř., že tedy sedrie jako trestní soud není k rozhodnutí o nich příslušnou. Do tohoto ovšem mylného rozhodnutí mohl a měl si žalobce stěžovati, a byl by se domohl u soudní tabule rozhodnutí, kterým by sedrie byla bývala přinucena ve věci rozhodnouti, a proti tomuto rozhodnutí ve věci, kdyby s ním nebyl spokojen, byl by měl opětně stížnost. Jestliže však stížnosti té nepodal, musí si následky přičísti sám, neboť — bdělým právo — měl nad svými právy bdíti a nenechati stížnost propadnouti. Musí si to přičísti sám tím spíše, když na jeho zakročení bylo mu hlavním státním zastupitelstvím v Bratislavě již usnesením ze dne 21. února 1924 sděleno, že sporné náklady pokládati jest za náklady trestního řízení ve smyslu §u 479 tr. ř. a že je stanoví soud, u něhož dlužno je účtovati. Také ministerstvo spravedlnosti v odpovědi ze dne 24. ledna 1925, čís. 2559/25 vyslovilo náhled, ze útraty založené dle shora cit. §u 70 odstavec druhý a třetí instrukce pro státní zastupitelství (roz. útraty, jež takto založiti jest) tvoří samozřejmě ve smyslu §u 479 uh. tr. ř. část nákladů trestního řízení. Jestliže však tomu tak a náklady ty dlužno účtovati a stanoviti pořadem trestního řízení, nenáležejí na pořad řízení civilního, neboť to se vylučuje a nelze dopustiti, by strany, na př. soukromý obžalobce, když obžalovaný odsouzen, nebo obžalovaný, když od soukromé obžaloby sproštěn byl, buď vůbec útraty v trestním řízení nežádal a pak si je vymáhal pořadem sporu civilního, anebo žádal a když byl trestním soudem zamítnut, uplatňoval je před soudem civilním, a podobně jiní účastníci, na př. svědci svědečné a znalci znalečné, na př. lékaři za pitvu, dále dělníci za práce při exhumaci, schovatelé věcí doličných, na př. majitel garáže za uschování automobilu v trestním řízení zabaveného co věc doličná neb propadlá a pod. § 42 j. n. sice protivy civilní řízení — trestní řízení nezná, stavě proti sobě jen řádné soudy s jedné a soudy rozhodčí a mimořádné jakož i úřady správní s druhé strany, avšak § 477 čís. 6 c. ř. s., jenž prohlašuje za zmatečnost, když věc na pořad práva nepatřící projednána byla v něm přece, se vztahuje zřejmě i na tento případ, neboť pořadem práva rozumí sporné řízení před řádným soudem dle předpisů civ. soud. řádu prováděné neboli to, co trestní řád zemí historických v §u 366 nazývá civilním pořadem práva (Zivilrechtsweg), takže dle předpisu jeho (§ 477 čís. 6) dlužno předsejíti i tehdy, když nárok patří na pořad řízení trestního jako v souzeném případě. Bylo proto dle §u 478 prvý odstavec c. ř. s. tak uznati, jak se stalo. K tomu jen doložiti dlužno, že sice nižší stolice rozhodly, že věc na pořad práva patří, ale to jedině z důvodu §u 1 j. n., že totiž nejde o věc veřejnoprávní, patřící na pořad správní, tedy z důvodu, o který zde nejde, kdežto o důvodu, o nějž jde, zda totiž věc nepatří na pořad řízení trestního, vůbec neuvažovaly a tudíž také nerozhodly. Poněvadž ale dle §u 42 třetí odstavec j. n. může rozhodnutí o přípustnosti pořadu práva býti závazným jen, pokud bylo rozhodnuto právě o tom kterém důvodu nepřípustnosti, rozhodnutí nižších stolic dovolací soud neváže. Uvážení žalobcovu musí se zůstavili, zda neodporoučelo by se, žádost za ustanovení sporných nákladů u sedrie v Báňské Bystřici s uvedením celého podstatného skutkového stavu a dovoláním se všech shora citovaných předpisů obnoviti, neboť, jevila-li by se žádost dle skutkového podkladu a dalších právních předpisů dřív pominutých jako nová, bylo by ji snad také možno jako novou vyřídili.