— Čís. 5934 —
Čís. 5934.
Procesní plná moc nepomíjí trní, že se zastoupená strana stala svéprávnou.
Byl-li zřízen pro spor zástupce, počíná lhůta §u 534 čís. 2 c. ř. s. doručením rozhodnutí zástupci strany.
I ve sporu, k jehož zahájení žalobou má poručník potřebí svolení poručenského soudu (§ 233 obč. zák.), jest poručník oprávněn z vlastní, pravomoci ku zřízení právního zástupce a výběru jeho osoby.
Měsíční lhůtu §u 534 čís. 2 c. ř. s. nelze počítati 30 neb 31 dny.
(Rozh. ze dne 13. dubna 1926, Ck I 1/26.) — Čís. 5934 —
631
Žalobu o zmatečnost proti rozsudku Nejvyššího soudu, Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl pro opožděnost.
Důvody:
Žaloba tvrdí zmatečnost zdejšího rozsudku ve sporu o neplatnost závěti z toho důvodu, že poručník žalobkyně neměl svolení poručenského soudu k vedení sporu, uděleného dle předpisu zákona, to jest prý takového, jež vydáno by bylo po jejím výslechu a písemným vyhotovením, nýbrž že ve spisech poručenských jest jen úřední záznam o svolení. Žaloba žádá prohlášení rozsudku toho za zmatečný, jde tedy o žalobu podle §u 529 čís. 2 c. ř. s. a jest otázkou, zda žaloba o zmatečnost podána ve lhůtě §u 534 čís. 2 c. ř. s. Napadený rozsudek nejvyššího soudu doručen byl zástupci žalobkyně, která nyní o jeho zmatečnost žaluje, Dru. Václavu Š-ovi dne 8. února 1926. Dr. Václav Š. byl pro vedení rozepře, v níž rozsudek ten vyšel, řádně zřízen za jejího procesního zástupce. Tato plná moc nikterak nepominula tím, že žalobkyně nabyla ze sporu dne 27. června 1925 zletilosti, neboť trvání procesní plné moci řídí se dle §u 33 druhý odstavec c. ř. s. předpisy civilního soudního řádu, v tomto však nikde není stanoveno, že by procesní plná moc pomíjela svéprávností strany, ba nepomíjí tak ani dle občanského zákona (§ 1020—1025), naopak stanoví § 35 c. ř. s. výslovně, že procesní plná mос nezaniká změnou v procesní způsobilosti strany, t. j. ani nastalou nezpůsobilostí ani nastalou způsobilostí, nýbrž je straně pouze vždy volno plnou moc odvolati (§ 35 druhý odstavec, § 36 c. ř. s., 1020 obč. zák.). Doručení k rukám Dra. Václava Š-a je tedy zákonité a platné, neboť dle §u 93 с ř. s. právě k jeho rukám se musilo státi. Praví sice § 534 čís. 2 c. ř. s., že v případě §u 529 čís. 2 c. ř. s., t. j. při žalobě o zmatečnost toho druhu, o jaký jde, lhůta jednoho měsíce k podání žaloby zde stanovená běží ode dne, kdy rozhodnutí bylo »straně« doručeno, avšak dle §u 39 c. ř. s. vztahuje se toto ustanovení i na zástupce strany, takže lhůta ta běží ode dne, kdy rozhodnutí doručeno bylo zástupci, tedy ode dne 8. února 1926. Tomu nevadí ani námitka, která se tu namanuje, že, uplatňuje-li žaloba o zmatečnost, že poručník neměl řádného svolení poručenského soudu k vedení sporu (§ 233 obč. zák.), ač ho bylo třeba, že tedy tu je případ §u 1 a 6 c. ř. s. ,(»nedostatek potřebného zvláštního zmocnění k vedení sporu«), nebyl ani Dr. Václav Š. poručníkem za zástupce zřízený řádně zmocněn, že nedostatek zmocnění v osobě poručníkové, jenž neměl řádného povolení soudního, přenáší se i na právního zástupce jím zřízeného. Tato námitka neobstojí, neboť nesluší se směšovati svolení soudu potřebné poručníkovi a plnou moc poručníka danou právnímu zástupci; máť poručník potřebí souhlasu poručenského soudu jen k vedení sporu, nikoli však ke zřízení právního zástupce a výběru jeho osoby, pročež se mu také uděluje vždy jen ono a nikdy toto, a: proto vytýká § 1 a § 6 c. ř. s. jako nedostatek také jen chybící potřebné zmocnění ke sporu, nikoli k zřízení a výběru právního zástupce (advokáta). S tím souvisí, že když poručenec je žalován a vedení sporu nezávisí od poručníkovy vůle, nepotřebuje tento vůbec zmocnění soudního, ačkoli právního zástupce pro vedení sporu vybírá a zřizuje. Třeba tedy šlo o tak důležitý spor, že poručník k jeho zahájení žalobou měl potřebí svolení poručenského soudu dle §u 233 obč. zák., byl přece zřízený jím zástupce Dr. Š. zákonitě a platně zřízen, i když ho zřídil jen poručník z vlastní pravomoci. Obdržel-li však Dr. š. rozsudek nejvyššího soudu dne 8. února 1926, uplynula měsíční lhůta §u 534 čís. 2 c. ř. s. dne 8. března 1926 a žaloba podaná teprve 24. března 1926 je opožděna. Ostajtně i kdyby se lhůta počítala od 21. února 1926, jak žalobkyně sama činí, byla by žaloba rovněž opožděně podána, ježto pak uplynula lhůta dne 21. března 1926 (§ 125 c. ř. s.). Nelze ji totiž počítati 30 neb 31 dny, jak žalobkynč činí. Bylo tedy dle §u 538 c. ř. s. tak uznati, jak se stalo.