— Čís. 5860 —
484
Čís. 5860.
Záruční prohlášení nepatří k úkonům, jež může předsevzíti pouhý úředník bez zvláštního zmocnění po rozumu čl. 47 a 234 obch. zák. Souhlas principálův lze však spatřovati po případě v jeho chování se k takovým počinům.
Předpis čl. 48 obch. zák. jest předpisem pouze pořádkovým a netýká se platnosti závazku samého.

(Rozh. ze dne 17. března 1926, Rv I 1970/25.)
Žalující stavební družstvo domáhalo se na žalované bankovní filiálce, by složila vadium, tvrdíc, že žalovaná poskytla staviteli Karlu Sch-ovi záruku za vadium. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jde o to, zda žalovaná bankovní filiálka vůči žalujícímu družstvu převzala záruku za vadium 166000 Kč pro architekta Karia Sch-a. Nesporno jest, že podpis na písemném prohlášení o převzetí této záruky z 10. prosince 1921 neodpovídá zápisům obchodního rejstříku, ježto ono prohlášení jest za žalovanou filiálku podepsáno D-em, jemuž přísluší jen kolektivní prokura (čl. 41 třetí odstavec obch. zák.), a pokladníkem Josefem J-em, který ku spolupodpisu není dle obchodního rejstříku vůbec oprávněn. Odvolací soud správně uvádí, že záručná prohlášení nepatří za všech okolností k činnostem, které by mohl Josef P. jako pouhý pokladník bez zvláštního zmocnění po rozumu čl. 47 a 234 obch. zák. jménem žalované strany konati. Tudíž nestačila by k průkazu žalobního nároku prostá existence onoho prohlášení. Rovněž není žaloba, nač dovolatelka též správně poukazuje, opřena o výslovné udělení plné moci oněm zřízencům. Avšak v tomto sporu jde o něco jiného. Odvolací soud, opíraje se při přezkumu zjištění prvého soudu o úvahu, že postup žalované filiálky po dlouhou řadu let zachovávaný nemohl vědomosti centrály, zejména při revisích,.za náležité opatrnosti ujíti, přejímá zjištění prvého soudu, že žalovaná filiálka po celou řadu let vydávala závazné listiny, zejména také akreditivy a garanční listiny, podepsané úředníky D-em a J-em, a že pražská centrála rovněž po celou řadu let postup ten trpěla a proti platnosti a závaznosti takových listin námitek nečinila a že postup tento byl dokonce výlučným. Odvolací soud zcela správně uvádí, že pro obsah a objem plné moci jsou v poměru mezi principálem a osobou třetí směrodatný vnější jevy, totiž jak se plná moc — Čís. 5860 —
485
podle chování principálova jeví na venek: osobě pak třetí, která jednala v důvěře v tyto vnější jevy, svědčící o existenci plné moci obsahu těmto vnějším jevqm odpovídajícího, musí býti poskytnuta ochrana. Zásada tato uznávána jest v praxi a většinou i v nauce; z písemnictví stačí odkázati na Wellspachrovo dílo »Das Vertrauen auf äussere Tatbestände im bürgerlichen Rechte« str. 95 a násl. a pak strana 235 a násl. a na praktické případy tamže na straně 246 a násl. uvedené. K vývodům dovoiacím. se podotýká, že poukaz na rozhodnutí čís. 3622 sb. n. s. není případným, ježto toto rozhodnutí se onou otázkou neobíralo a na základě skutkových okolností, jež mu sloužily za základ, ani nemělo příležitost se obírati. Tudíž vzhledem k vylíčenému dlouholetému a při tom výlučnému postupu, jakým žalovaná filiálka vystupovala na venek, platí činnost, kterou D. a J. v této filiálce fakticky vyvíjeli, za činy a jednání žalované strany samy, žalovaná strana nese si pak důsledky toho sama, že trpěla onen výlučný postup neodpovídající stavu rejstříkovému a že tím pozbyla oné ochrany, kterou by jí jinak skýtala zásada publicity ohledně zápisů v obchodním rejstříku. Odvolací soud též správně poukazuje na zásady poctivosti a víry, dle čl. 278 obch. zák. ve styku obchodním platící a nedovolující, by pojednou mohla býti dodatečně namítána neplatnost záruky, k níž došlo v době, když onen postup při vyvíjení bankovní činnosti u žalované strany byl ještě výlučným. Za tohoto stavu věci jest nezávažno, že v místnostech žalované filiálky byly vývěsy o tom, kdo smí podepisovati pokladní poukázky a vklady a výplaty na vkladní knížky, neboť v tomto nejde ani o pokladní poukázku ani vkladní knížky. Předpis čl. 48 obch. zák. jest, jak již odvolací soud uvedl, jen předpisem pořádkovým a nedotýká se platnosti závazku samého, pročež bezvýznanmo jest, že podpisy na prohlášení nemají dodatku v tomto článku uvedeného. Zároveň jest patrno, že vyšetřeny jsou všechny okolnosti pro rozhodnutí závažné, a nebylo, což dovolatel jako vadnost řízení dle §u 503 čís. 2 c. ř. s. vytýká, třeba prováděti důkazy o tom, že D. do spisů žalované banky nezařadil korespondenci o sporné záruce a jakým způsobem si nynější dirigent filiálky musil obstarati oba záručné listy Sch-a, o jichž existenci prý centrála nevěděla, dále, že do obvyklé a běžné bankovní činnosti centrály a její filiálky nespadá skládání vádií a kaucí a záruky za ně, nýbrž že tím zabývá se zvláštní samostatný ústav, centrálou zřízený, tak zv. »Ústav pro vadia a kauce při bance P. v Praze«. Stačí, co zjištěno, že žalovaná filiálka takové činnosti vyvíjela svými zřízenci po řadu let a že centrála to trpěla a že tento postup byl výlučný. Není tedy ani dovolací důvod č. 2 §u 503 c. ř. s., tak jak jest v dovolání proveden, opodstatněným. Dovolatelka vytýká, že jde o smlouvu předběžnou, již prý prošlou. Dle §u 1368 obč. zák. není sice smlouva, v níž se projevuje vůle zástavu zříditi, hotovou smlouvou zástavní. Ale závazek v záručném prohlášení z 10. prosince 1921 není pouhou úmluvou v druhé větě §u 1368 obč. zák. míněnou, nýbrž touto listinou žalovaná filiálka za stavitele Sch-a skutečně již převzala (arg. slovo »přejímá«) záruku za vadium ve výši 166000 Kč a zavázala se pro případ, že bude Sch-ovi stavba rodinných domů zadána, složití toto vadium dle dohodnutí buď hotově, buď ve vkladní knížce nebo v cenných papírech. Vydání tohoto záručného prohlášení k ruce stavitele Sch-a jest v poměru mezi stranami smlouvou dle §u 881 obč. zák., a žalobkyně jest dle §u 881 odstavec prvý obč. zák. oprávněna žádati splnění tohoto závazku; předpis §u 936 obč. zák. nepřichází tu vůbec v úvahu, že obsah záručného listu z 10. prosince 1921 není neurčitý a že družstvo nevzdalo se svého nároku vůči žalované straně, dovodil správně již procesní soud. Ostatně ani k platnosti pouhého závazku zříditi jistotu nevyhledává se, aby přesně bylo umluveno, v jaké způsobe jest jistotu složití. Způsob složení jistoty může býti vyhražen pozdější dohodě; nedojde-li k ní, přišel by k platnosti podpůrný předpis §u 1373 obč. zák. Konečně nezávažno jest, proč Seli. složil vyšší vádium, než dle podmínek ofertního řízení musil. Stačí, že družstvo přijalo vádium v této výši a že, jak prvý soud zjistil, poměr, pro nějž vadium složití jest, není, ještě zlikvidován; žalovaná strana sama ani netvrdí, že by později bylo došlo k úmluvě o tom, že vadium má se snížiti.
Citace:
č. 5860. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 508-510.