— Čís. 5745 —
237
Čís. 5745.
Zajištění pudy drobným pach týním (zákon ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n.).
Ku přiznání práva ve smyslu §u 2 (1) zákona se nevyžaduje průkaz právního důvodu (nabytí smlouvou, vydržení) ; pro vznik práva stačí, že právo bylo skutečně vykonáváno.
(Rozh. ze dne 9. února 1926, R II 31/26.)
Žádost drobné pachtýřky, by jí byla zřízena služebnost práva čerpati vodu ze studně, jež byla na části pozemku, drobné pachtýřce nepřiznaném, soud prvé stolice zamítl, rekursní soud žádosti vyhověl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu majitelů velkostatku.
Důvody:
Podle §u 2 (1) zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n. vztahuje se požadovací právo pachtýřovo i na stavení obytná a hospodářská s pozemky, jakož i na služebnosti spojené s vlastnictvím, propachtovaného pozemku jako se statkem panujícím a na práva, jež vykonával pachtýř na ostatních pozemcích propachtovateloých za trvání pachtu, pokud jich jest i na dále nutně třeba k hospodaření na požadovaném pozemku. Magdalena H-ová měla po delší dobu, než zákonem vyžadovanou, v nepřetržitém pachtu více pozemků stěžujících si velkostatkářů, mezi těmi i pozemek parc. čís. 1073/2, na němž byla dle spisů již od předchůdců drobné pachtýřky zřízena studánka, jež byla za pachtu upravena za studni. Z tohoto pozemku nebyla však požadovaná část požadovatelce přiznána z toho důvodu, že byl celý onen pozemek uznán znalci za stavební místo. Požadovatelka domáhala se pak i přiznání práva čerpati vodu z oné studně, jež jí bylo také rekursním soudem přiznáno. Toto usnesení napadají vlastníci pozemku poukazujíce na to, že nelze tu mluviti o vykonávání nějakého práva, jelikož zřízení studánky nezakládalo — Čís. 5746 —
se ani na smlouvě, ani na svolení vlastníků, nýbrž stalo se via facti a není prý také tohoto »i na dále nutně třeba k hospodaření na požadovaném pozemku.« Než dovolací rekurs není opodstatněn. Oběma nižšími soudy bylo zjištěno, že požadovatelka po celou dobu pachtovní, 40 let převyšující, ze studánky (studně) čerpala vodu již v době, kdy ještě stěžovatelé nebyli vlastníky velkostatku, k němuž i onen pozemek příslušel, a domáhá se tudíž Marie H-ová tohoto čerpání vody jako práva. Tu netřeba již vzhledem na dlouholeté nerušené vykonávání tohoto čerpání vody zabývati se otázkami stěžovateli nadhozenými, jelikož čerpati vodu na cizím pozemku, třebas byl před 26. červnem 1919 ještě v pachtu požadovatelky, jest právem, jež právě zákonem o zajištění půdy drobným pachtýřům zvlášť vystupuje do popředí, to tím více, když toto čerpání bylo požadovatelkou vykonáno pro vlastní potřebu, tedy k nutné potřebě požadovaných pozemků a vzhledem na § 2 ( 1 ) cit. zák. i pro stavení obytná a hospodářská a tak stalo se nárokem požadovacím. Zabývati se tím, že zřízení studánky nezakládá se na smlouvě a také ne na svolení vlastníků, že tudíž nelze mluviti o výkonu práva, netřeba, vždyť tu rozhoduje skutečné vykonávání práva, jež za původního poměru pachtovního nejevilo se snad ani jako takové právo, avšak dostalo se mu této tvářnosti zjevně zákonem o zajištění půdy drobným pachtýřům. Tento zákon nevyžaduje prokázání právního důvodu pro vznik toho kterého práva, nýbrž jen, aby‘bylo skutečně vykonáváno a podle tohoto zákona mohlo za takové býti považováno. A tak tomu je dle nesporného přednesu stran v tomto případu. Pokud stěžovatelé tvrdí, že tohoto práva není nutně třeba k hospodaření na požadovaném pozemku, poukazuje se k tomu, že studánka byla zřízena pro domek požadovatelky, jí byla upravena na studni a tím je také prokázáno, že se asi bližší místa ku zřízení studánky (studně) nehodila, a, jelikož vody je nezbytně pro život lidský třeba, není nutno ještě dokazovati, že výkonu práva čerpati vodu ze studně na pozemku stěžovatelů jest nutně třeba k hospodaření na požadovaných pozemcích, na nichž stojí i zmíněný domek se zahrádkou a pozemkem Marii H-ové přiznaným. Zákonem o zajištění půdy drobným pachtýřům má býti skutečný stav, do vyhlášení zákona trvající zachován, jsou-li splněny podmínky tímto zákonem pro zachování tohoto stavu vyžadované a proto námitka, že by si požadovatelka měla zříditi studni na přiznaném pozemku, nemá vůbec žádného významu. Dle řečeného bylo podmínkám zákona vyhověno a právem tudíž rekursní soud přiznal toto čerpání vody za právo po rozumu §u 2 (1) cit. zák., pročež nemohlo dovolacímu rekursu, jemuž se nepodařilo stanovisko rekursního soudu vyvrátiti, jako bezdůvodnému býti vyhověno.