— Čís. 5957—
671
Čís. 5957.
Novela o právu manželském (zákon ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n.)
Předpisem §u 17 rozl. zák. není manželi, jehož manželství bylo rozsudkem rozvedeno od stolu a lože, zabráněno, by se domáhal rozluky manželství žalobou.
(Rozh. ze dne 21. dubna 1926, R I 271/26.)
K žalobě manželky bylo manželství rozsudkem pro zmeškání rozvedeno od stolu a lože z viny manželovy. Napotomní žalobu manžela o rozluku manželství odmítl soud prvé stolice, vyhověv námitce nepřípustnosti pořadu práva. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva a uložil prvému soudu, by, vyčkaje právomoci, dále po zákonu o žalobě jednal. Důvody: Prvý soud má za to, že když manželství stran na žalobu žalované strany právoplatným rozsudkem pro zmeškání ze dne 25. dubna 1925 z viny nynějšího žalobce bylo rozvedeno, lze s/e rozluky domáhati toliko v cestě nesporné podle §u 17 rozl. zák., — Čís. 5957 —
že však nesmí býti o rozluku žalováno a že jest tudíž pořad práva nepřípustným. Náhled ten jest mylným, neboť v § 17 zák. rozl. dána je sice každému z manželů — i straně vinné — možnost domáhati se na podkladě provedeného už sporu o rozvod rozluky manželství v ceste nesporné, není tam však stanovena povinnost, že by se smělo použiti jen této cesty a že by domáhání se rozluky pořadem práva bylo vyloučeno. Není také žádného jiného zákonného předpisu, který by po provedeném sporu o rozvod podání žaloby o rozluku zakazoval. Vždyť vyslovením rozvodu nezrušuje se svazek manželský jako takový, zrušení nastává teprve vyslovením rozluky a jest každému z manželů zůstaveno na vůli, chce-li se po provedeném rozvodu rozluky domáhati pouhou žádostí, či žalobou. Poukaz na rozpor, který by pro případ alimentačního po případě sustentačního sporu vznikl mezi ustanovením §u 1264 obč. zák., pokud se týče dvor. dekr. ze dne 4. května 1841 čís. 531 s. z. s. a ustanovením §u 1266 obč. zák., není případné, poněvadž žalobou, o niž tu jde, má býti rozhodnuto pouze o rozluce manželství a o nějaký alimentační (sustentační) nárok se tu vůbec nejedná.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nemůže býti důvodných pochybností, že již před platností zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n. nebylo překážky, by manžel katolík, jehož manželství bylo soudním rozsudkem pravoplatně rozvedeno, nežaloval později o rozluku manželství, aniž by bývalo lze jeho žalobě čelí ti námitkou rozsouzené věci, neboť, třebaže v novém sporu šlo o tytéž strany, nešlo přece o týž předmět sporu. Kdežto ve sporu o rozvod šlo jen o stavení manželského společenství při zachování manžel. svazku, jde ve sporu o rozluku o zrušení manželského svazku samého. Také není pochybnosti, že bylo účelem zákona čís. 320/1919, manželům bez rozdílu jejich vyznání usnadniti možnost, by jejich manželství byla z jistých vážných důvodů rozloučena, a že tomuto účelu, pokud jde o manželství soudním rozsudkem již rozvedená, zejména slouží i předpis § 17 cit. zák. Příčil by se proto duchu zákona o reformě manželského práva právní názor zastávaný stranou žalovanou, že manžel, jehož manželství bylo soudním rozsudkem rozvedeno, se pro předpis § 17 nyní již nemůže rozluky domáhati žalobou, nýbrž smí jen nastoupí ti cestu nesporného řízení v § 17 naznačenou. K tomu přistupuje, že podle §u 17 může každý manžel nehledě k předpisu § 15 žádati za rozluku manželství na podkladě provedeného již sporu o rozvod a že § 15 zůstavuje manželi žádati za rozluku pro nepřekonatelný odpor, nechce-li žalovati o rozluku z jiného důvodu v § 13 uvedeného. Je tudíž zákonem samým možnost žaloby vyhražena. Také nelze na manželi spravedlivě žádati, by postupoval podle §u 17, je-li snad sám odůvodněného názoru, že nesporný soudce jen ztěžka bude moci, jak § 17 vyžaduje, dojiti přesvědčení, že by skutečnosti ve sporu o rozvod na jevo vyšlé bvlv už tehdy odůvodnily výrok o rozluce, kdyby oň bylo bývalo žalováno. Neníť předpisu, že by bylo nezbytným, by věc za všech okolností proběhla i řízením nesporným, i když je předem jasna nemožnost, docíliti v něm úspěchu. Není ani předpisu a nelze zejména z § 17 vyčísti, že by manžel soudním rozsudkem rozvedený, chce-li se domáhati rozluky manželství, musil své návrhy v nesporném řízení opírati o skutečnosti na jevo vyšlé ve sporu o rozvod, a že by je nesměl opříti v řízení sporném o skutečnosti ve sporu o rozvod na jevo nevyšlé. Rekursní soud tudíž nepochybil, když námitku nepřípustnosti pořadu práva změnou usnesení soudu první stolice zavrhl.