— Čís. 5930 —
Čís. 5930.
Odhad za účelem odškodnění za vyvlastněné pozemky k účelům železničním.
Zda jde o pozemky stavební, jest posouditi dle stavebního ruchu v místech, kde jsou vyvlastňované pozemky. Za pozemky jest přiznati jich prodejovou hodnotu.
Zásad odhadního řádu nemovitostí lze pravidelně užiti i v řízeních, pro něž nebyla jeho platnost stanovena.
»Dobrovolným« odhadem ve smyslu §u 272 nesp. říz. jest každý odhad v řízení nesporném, třebas se konal jen na návrh jedné strany.
Proti určení odhadní ceny možno sice bez obmezení brojiti, lze jí však změniti jen tehdy, jde-li o zřejmé přestoupení hranic, v nichž se — Čís. 5930 —
625
slušná a spravedlivá úvaha může pohybovati. V pochybách dlužno miti na zřeteli zájmy vyvlastneného.
(Rozh. ze dne 13. dubna 1926, R I 276/26).
Za pozemky, vyvlastnené ku stavbě železnic, stanovil soud prvé stolice náhradu, již rekursní soud zvýšil, maje za to, že jde o pozemky stavební. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu vyvlastnitelky.
Důvody:
Není oprávněno mínění stěžovatelky, že jde o pozemky zemědělské a nikoli stavební, neboť: nezáleží a nemůže záležeti na tom, zda sporné pozemky pojaty jsou již do regulačního plánu čili nic, neboť to je více méně nahodilým, závisíc od toho, zda zřizování regulačního plánu drží stejný krok s vývojem stavebních poměrů, takže regulační plán zřízený na př. před desítiletími nemůže býti směrodatným pro posouzení této otázky v nynější době, i jest možno, že pozemky nepojaté do regulačního plánu budou, což se i stává, zastavěny dříve, než pozemky do něho pojaté. Rozhodné jest jedině, zda dle stavebního ruchu, v místech sporných pozemků se jevícího, lze očekávati, že pozemky ty v dohledné době budou zastaveny, čehož nejlepším znakem jest, zda se s okolními pozemky jako stavebními místy obchoduje, otázka to, která konaným šetřením a zvláště znaleckým nálezem jest zjištěna; také cena, kterou stěžovatelka sama za vyvlastněné pozemky dobrovolně nabízela, 70 Kč za 1 čtv. sáh, jest cenou pozemků stavebních, třeba že jevila se nízkou a stavu věci ne úplně odpovídající, a nabídka ta jest důkazem, ze stěžovatelka byla si vědoma, že jde o pozemky stavební, neboť cena pozemků těch jako pozemků zelmědělských činila by dle znaleckého posudku pouze 2 Kč 70 h za 1 m2. Zkrátka má-li vyvlastňovaný obdržeti »přiměřené· odškodnění«, jak to káže § 365 obč. zák., musí, jak praví § 4 vyvl. zák. žel., obdržeti náhradu za všecky majetkové újmy vyvlastnením mu způsobené t. j. musí na tom majetkově býti stejně po vyvlastnění jako před vyvlastněním, takže jen předmět majetku se změnil, ježto místo pozemku nastoupily peníze. Раk-li však tomu tak, jest zjevno, že vyvlastněný musí obdržeti tolik, co by obdržel, kdyby sporné pozemky prodával z volné ruky, a to zase posouditi možno jen z cen v té době v okolí placených, proto, jak již .shora podotčeno, právem znalci opřeli se o vyšetřené prodejní ceny. Že je to správné, dokazuje i § 16 písm. a) odhadního řádu exekučního, jenž stanoví, že hodnota prodejová rozhodna jest při nezastavěných pozemcích, kterých dle jich polohy zužitkovati jest za staveniště — tedy »dle jich polohy« a nikoli dle regulačního plánu — při čemž dle §u 17 hleděti jest k obvyklým v té krajině cenám prodejním, zjištěným z konkrétních případů, což právě zde se stalo. Odhadní řád pak spočívá na poznatcích získaných ze zkušenosti nabyté drahnou praxí, takže zásad jeho beze všeho možno užiti pravidelně i v řízeních, pro něž platnost jeho stanovena nebyla. V tomto případě ovšem možno zásady shora v §u 16 písm. a) a §u 17 uložené užiti přímo — nikoli tedy snad pouze obdobné — protože řízení soudní k cíli určení přiměřeného odškodnění za vyvlastněné pozemky dle zákona o vyvlastnění k účelům železničním jest beze sporu řízením ve věcech nesporných, v němž dle §u 272 nesp. říz. odhad má se konati podle předpisů procesního, nyní exekučního t. j. odhadního řádu. Za »dobrovolný« odhad, o němž tento § mluví, sluší totiž pokládali a pokládá se v praxi také skutečně každý odhad prováděný v řízení nesporném, třebas se konal jen na návrh jedné strany, jako na př. k cíli vyměření poplatků převodních nebo dávky z přírůstku hodnoty a pod., tedy také k cíli stanovení náhrady za vyvlastněné pozemky. Ovšem i při tomto právním stavu věci jest každý odhad a každé určení ceny jakékoli, tedy také prodejové, více méně arbitráží, t. j. uznáním poctivého muže, takže vždycky jest možno proti výsledku brojiti, ať je číslice jakákoli, avšak právě proto lze takovou arbitráž měniti jen tehdy, když jde o zřejmé přestoupení hranic, v nichž se slušná a spravedlivá arbitráž pohybovati může. Mimo to dlužno se držeti zásady, že je-li věc pochybná, vždy dlužno míti spíše zřetel na vyvlastněného, jemuž se majetek proti jeho vůli bere, než na vyvlastňujícího, jenž jej od něho ve svůj prospěch žádá. Posuzuje-li se věc z těchto směrodatných hledisek, nelze říci, že se vyvlastňující straně křivda stala, když cena určena byla podle znaleckého posudku, jenž všem těm hlediskům v podstatě vyhovuje, vyšetřiv prodejové ceny v okolí. Místního ohledání soudem rekursním třeba nebylo, když prvý soudce znalce komisionelně na sporné pozemky uvedl a oni je tam ohledali, a nelze v opomenutí místního ohledání soudem rekursním spatřovati, jak stěžovatelka míní, zmatečnost, správně řečeno vadnost (neúplnost) řízení.