— Čís. 6009 —
771
Čís. 6009.
Byla-li fideikomisární substituce ohledně nemovitostí nařízena v prvé řadě zůstavitelovu synovi ve prospěch jeho manželských dětí, žijících v době substitučního nařízení, v druhé řadě pak těmto dětem pro případ, že by zemřely bez potomku, ve prospěch jiných dětí zůstavitelových nebo dětí těchto, žijících v době substitučního nápadu, nemovitost přešla — Čís. 6009 —
po smrti zůstavitelově přímo na děti syna jeho a čekateli staly se děti jiných dětí zůstavitelových, působí substituční oprávnění těchto čekatelů i pro další stupeň a to i tehdy, kdyby se tito čekatelé nedožili sami substitučního nápadu.
(Rozh. ze dne 6. května 1926, R I 249/26.)
Josef W. starší odkázal v dovětku svůj dům svému synu Josefu W-ovi, kterého zavázal, by dům ten v dobrém stavu zanechal svým manželským dětem, které, dokud matka jejich žije, mají pouze právo užívací a teprve po její smrti nabudou neobmezeného vlastnictví. Poslední pořízení obsahovalo pak dále ustanovení, že dům dotyčný po smrti těchto vnuků zůstavitelových, kdyby zemřeli bez potomků, připadnouti má dětem zůstavitelovým Gustavu W-ovi a Marii L-ové, nebo jejich dětem, kdyby syn zůstavitelův Josef W. již nežil. Pozůstalost Josefa W. st. odevzdána byla odcvzdací listinou ze dne 19. února 1900 dětem jeho Gustavu W-ovi, Marii L-ové, Hermíně S-ové a dětem Josefa W-a, zemřevšího dne 1. července 1899, jako zákonným dědicům, kteří pak uzavřeli dne 2. srpna 1899 dohodu dědickou, která ohledně substitučního odkazu má ustanovení, že polovina domu připadá jako odkaz vnukům zůstavitelovým Josefu a Marii W-ovým stejným dílem mimo jiné s tím obmezením, že tato polovina domu, kdyby zemřeli bez potomků, připádnouti má Gustavu W-ovi a Marii L-ové, nebo kdyby již nežili, jejich dětem v době nápadu substitučního žijícím. Dům byl dne 25. ledna 1921 prodán a jako substituční podstata Josefa W-a st. uloženo do soudní úschovy u zemské banky v Praze za 32000 Kč 4% komunálních úpisů zemské banky české, za 30.000 4% zástavních listů hypoteční banky moravské a vkladní knížka zemské banky na 71 Kč 10 h. Gustav W. zemřel dne 28. července 1923, dětí nezanechav, Marie L-ová zemřela 24. ledna 1917, zanechavši 2 děti Jana L-а, jenž je 511etý, ženat, a Annu U-ovou, nyní 49letou, vdanou. Fiduciáři Josef W., 37letý, ženatý a Marie W-ová, 351etá, svobodná, byli bezdětní. Návrh Josefa a Marie W-ových, Anny U-ové a Jana L-а, by byl substituční závazek zrušen a vydána substituční podstata Josefa W-a staršího, soud prvé stolice zamítl. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Ustanovení posledního pořízení Josefa W-a st. dlužno pokládati za substituční odkaz a to také ve prospěch dětí Jana L-а a Anny U-ové. V době zřízení substituce byli jak oba fiduciàri Josef W. a Marie W-ová, tak i Jan L. a Anna U-ová již na živu. Naskytá se tedy právní otázka, zda substituce zřízená Josefem W-ou st. ve prospěch dětí Jana L-а a Anny U-ové jest vzhledem k tomu, že původní odkaz prodejem nemovitostí změnil se ve jmění movité, platná se zřetelem na předpis §§ 611, 612, 652 obč. zák. V nesporném řízení není soudce povolán, by řešil tuto právní otázku; tu lze dle §u 2 čís. 7 nesp. říz. vyříditi jen řádným sporem mezi těmi, kdož domáhají se zrušení substitučního závazku a vydání substituční podstaty, a opatrovníkem, kterého by bylo zříditi potomstvu Jana L-а a Anny U-ové. Před rozřešením této sporné otázky jest žádost o uvolnění substituční podstaty, s nímž souhlasí pouze — Čís. 6009 —
773
svéprávní čekatelé v čas úmrtí zůstavitelova na živu byvší, v zákone: (§ 2 čís. 4 a § 158 nesp. říz.) neodůvodněna. Zde rozhoduje vůle zůstavitelova (§ 914 obč. zák.) a hledíc k předpisům §§ 216, 233, 270, 274, 282 obč. zák., nelze v nesporném řízení, dokud právní otázka není vyřízena, dáti svolení k takovému opatření, jež by mohlo býti na úkor právu osob dosud nenarozených.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jak z pozůstalostního spisu po Josefu W-ovi st. bylo zjištěno, byla nařízena fideikomisární substituce v první řadě zůstavitelovu synovi Josefu W-ovi ve prospěch jeho manželských dětí, v druhé řadě pak těmto jeho dětem pro případ, že by zemřely bez potomků, ve prospěch Gustava W-a a Marie L-ové nebo jejich dětí, žijících v době substitučního nápadu. První případ substituce již nastal a jsou v této době fiduciáry Josef W. a Marie W-ová a čekateli pro případ druhé substituce Jan L. a Anna U-ová, děti Maric L-ové, poněvadž Gustav W. již zemřel bezdětný. Rekursní soud nadhazuje otázku, zda je substituce ve prospěch dětí Jana L-а a Anny U-ové platnou vzhledem k tomu, že původní odkaz substituční nemovitosti byl později jejím prodejem změněn ve jmění movité a se zřením k předpisům §u 611 a 612 obč. zák. míní, že jest to otázka, kterouž by bylo řešiti jen ve sporu o zrušení substitučního závazku a vydání substituční podstaty, dokud však se tak nestalo, že v řízení nesporném rozhoduje vůle zůstavitelova a že vzhledem k této jeho vůli nelze dáti svolení k takovému opatření, poněvadž by bylo na úkor práv osob posud nezrozených. Vykládá tedy rekursní soud tuto zůstavitelovu vůli v tomto řízení v ten smysl, že nařízená substituce zní také ve prospěch dalšího potomstva nynějších čekatelů. Naproti tomu stěžovatelé míní, žě substituce jest vzhledem k ustanovení §u 681 obč. zák. obmezena na Jana L-а a Annu U-ovou, že se tedy nevztahuje již na jejich případné potomky a když tito poslední, svéprávní substituti dali souhlas k uvolnění substituční podstaty, že není důvodu, aby se žádosti stěžovatelů nevyhovělo. Z toho, co až dosud bylo zjištěno, vychází na jevo, že zůstavitel předně nařídil, aby dům byl po Josefu W-ovi v dobrém stavu zachován jeho manželským dětem, pak ale, kdyby tito zůstavitelovi vnuci zemřeli bez potomků, dalším dětem zůstavitelovým Gustavu W-ovi a Marii L-ové nebo jejich dětem v době substitučního nápadu žijícím. Z toho jest patrna vůle zůstavitelova při nařízení druhé substituce, by substituční podstata byla zachována, nastane-li druhý případ substituce, dále v rodině pro potomky Marie L-ové, kteří budou ještě v té době živi. Mimo to dle §u 615 druhý odstavec obč. zák. přechází právo fideikomisárního dědice, nedá-li se jiná vůle zůstavitelova předpokládati, na jeho dědice i tehdy, nedožil-li se substitučního případu. Že vůli zůstavitelovu nelze vykládati proti tomu, nýbrž naopak, že zní ve prospěch dalšího potomstva, bylo již řečeno. Stěžovatelé nesprávně se dovolávají předpisu §u 681 obč. zák., jehož pro tento případ nelze použiti. Působí tedy substituční právo nynějších čekatelů i pro další stupeň, i když se nynější čekatelé sami substitučního případu nedožijí. Není potřeba zmiňovati se o pochybnosti nebo spornosti otázky, zda substituce jest platnou pro další potomstvo Jana L-а a Anny U-ové se zřetelem na §§ 611 a 612 obč. zák. a s ohledem na přeměnu nemovitého odkazu v peněžní podstatu. Až posud nastal teprve první případ substituce na děti zůstavitelova syna Josefa W-a, které však v době nařízení substituce byly součastníky zůstavitelovými. Obmezení substituční dle §u 613 obč. zák. neposuzuje se dle nařízeného počtu substitucí, nýbrž dle počtu skutečně nastalých případů substitučního dědictví (poslední věta §u 612 obč. zák.). Poněvadž tedy případné potomstvo nynějších čekatelů přichází v úvahu, nerozhoduje pro uvolnění substituční podstaty pouze souhlas nynějších substitutů a právem byla žádost stěžovatelů na vydání podstaty zamítnuta, poněvadž by se jednalo zřejmě proti zájmům tohoto posud nezrozeného, ale vždy ještě možného potomstva (§ 158 nesp. říz.) a proti nařízení zůstavitelovu.