— Čís. 6124 —
Čís. 6124.
Proti přiřčení převodního poplatku v přednostním pořadí není dlužník oprávněn si stěžovati, byl-li převodní poplatek knihovně zajištěn. Promlčení přednostního práva převodního poplatku přetrhuje se též záznamem zástavního práva.
(Rozh. ze dne 16. června 1926, R I 481/26.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost, nepřikázal soud prvé stolice eráru převodní poplatek ve výsadním pořadí. Rekursní soud přikázal převodní poplatek eráru ve výsadním pořadí.
Nejvyšší soud dovolací rekurs dlužníků odmítl, dovolacímu rekursu vymáhající věřitelky nevyhověl.
Důvody:
Podle § 234 ex. ř. přísluší povinnému rekurs do rozvrhového usnesesení toliko v objemu práva k odporu. Právo k odporu přiznává § 213 ex. ř. účastníku rozvrhu, je-li rozvrhem ve svých zájmech dotčen. Toho u povinných v tomto případě není. Převodní poplatek, proti jehož přiřčení v přednostním pořadí povinní brojí, jest nesporně po právu a ježto jest v pozemkové knize na prodané nemovitosti zajištěn, ručilo by nejvyšší podání za něj bez ohledu na přednostní pořadí. Povinní nemají tudíž zájmu na tom, v kterém pořadí převodní poplatek dojde k ukojení Dle toho nejsou povinní rozvrhem, pokud jde o převodní poplatek, ve svých zájmech dotčeni, jejich rekurs není po zákonu přípustným a bylo jej odmítnouti.
Dovolací rekurs vymáhající věřitelky proti přiznání převodního poplatku v přednostním pořadí není opodstatněn. Vymáhající věřitelka dovozuje proti rekursnímu soudu, že přednostní právo převodního poplatku zaniklo promlčením, ježto od splatnosti poplatku, t. j. od 15. dubna 1922 — Čís. 6124 —
999
do příklepu dne 30. května 1925 uplynuly více než tři roky a že promlčení nebylo, jak za to má, prý nesprávně, rekursní soud, přetrženo záznamem převodního poplatku 23. února 1923, ježto záznam ten účinku přetrhujícího promlčení poplatku nemá. Mimo to dovozuje také vymáhající věřitelka, že převodní poplatek neměl býti v přednostním pořadí ani proto přiřknut, že nebyl v řízení před dražbou, jak stanoví § 172 druhý odstavec ex. ř., ohlášen. Než rekurentce k těmto vývodům přisvčdčiti nelze. Co se toho týče, že převodní poplatek nebyl ohlášen před dražbou (§ 172 druhý odstavec ex. ř.), nebylo tohoto ohlášení třeba, protože převodní poplatek byl v pozemkové knize před dražbou zajištěn záznamem práva zástavního a v takovém případě § 172 druhý odstavec ex. ř. ohlašování daní, veřejných dávek a poplatků před dražbou nepředpisuje. Ohledně nastalého1 prý promlčení přednostního práva převodního poplatku a ohledně rekursnim soudem přijatého, rekurentkou popíraného přetržení tohoto promlčení, sejde na tom, zdali záznam práva zástavního, pro převodní poplatek vydobytý na prodané nemovitosti dne 23. února 1923, jest takovým prostředkem, jemuž článek III. odst. 14. nař. min. fin. ze dne 3. května 1850 čís. 181 ř, zák. zachovaného článkem III. uv. zák. k ex. ř. v platnosti, přiznává účinek přetrhující promlčení přednostního práva u převodního poplatku. Podle dotyčného ustanovení uvedeného ministerského nařízení přetrhuje se promlčení přednostního práva u převodního poplatku, užije-li se k jeho vymáhání zákonných prostředků. Rekurentka upírá záznamu práva zástavního k zajištění převodního poplatku povahu takového zákonného prostředku, kterým, když se ho k vymožení poplatku použije, nastane přetržení promlčení, leč neprávem. Záznam práva zástavního pro převodní poplatek slouží k zajištění tohoto poplatku a má jím býti zabezpečeno jeho dobytí. Jest to podle čl. XXVII. uvoz. zák. k ex. řádu exekuce ku zajištění a jeho účinek, ježto ku spravení záznamu není stanovena lhůta, neliší se od účinku exekučního práva zástavního. Co «e toho týče, že jest zákonným prostředkem k vymáhání poplatku a že se jím promlčení přednostního· práva převodního poplatku přetrhuje, o tom pochybnosti není (plenissimární rozh. býv. nejvýš, soudu ve Vídni ze dne 11. března 1902, pres. čís. 376 z roku 1901, jud. č. 153 Gl. U. n, ř. 1802), Již z těchto důvodů dlužno záznamu zástavního práva pro převodní poplatek přiznati účinek promlčení přednosti tohoto poplatku přetrhující. Kromě toho plyne též z min. nařízení ze dne 3. května 1850, čís. 181 ř. zák., a z min. nařízení ze dne 21. června 1901, čís. 75 ř. zák., že záznam převodního poplatku v pozemkové knize jest také zákonným prostředkem k vydobytí poplatku a tudíž prostředkem, kterým se promlčení přednosti poplatku toho přetrhuje. Ministerské nařízení ze dne 3. května 1850, čís. 185 v odst. 14. čl. III. stanovivší, že se promlčení přednostního poplatku přetrhuje použitím zákonných prostředků k vymožení poplatku, předpisuje, že po splatnosti převodního poplatku jest poplatek, nebylo-li dosaženo jeho zaplacení, vyznačiti ve veřejných knihách. Podle §u 32 min. nař. ze dne 21. června 1901, čís. 75 ř. zák. ukládá se úřadům, jímž se jest starati o exekuční vydobytí převodních poplatků, by po uplynutí třicetidenní lhůty k jejich zaplacení ihned zakročily o knihovní zajištění poplatků. V těchto předpisech míněn jest zřejmě záznam práva zástavního pro převodní poplatek jako prostředek k jeho vymožení a tudíž prostředek promlčení přednosti přetrhující. Rekurentka dovolává se pro své opačné stanovisko uvedeného již judikátu býv. nejvyššího soudu ve Vídni č. 153, leč neprávem. Toto rozhodnutí nevylučuje záznam práva zástavního k zajištění převodního poplatku ze zákonných prostředků, jimiž se promlčení přednosti zmíněného poplatku, bylo-li jich použito, přetrhuje. Naopak podle důvodů dlužno souditi, že toto rozhodnutí řadí i záznam práva zástavního pro převodní poplatek k prostředkům, jimiž se promlčení přednosti převodního poplatku přetrhuje (srovnej též sb. n. čís. 5314). Rekursní soud pokládal podle toho právem promlčení přednosti převodního poplatku následkem záznamu ze dne 23. února 1923 za přetržené a protože od tohoto dne do dne příklepu, t. j. 30. května 1925, promlčecí lhůta 3 let neuplynula, přiřkl z nejvyššího podání převodní poplatek v přednostním pořadí právem.