— Čís. 5770 —
297
Čís. 5770.
Propachtovatel, jenž jest i propachtovatelem i vlastníkem propachtované věci, jest oprávněn domáhati se na pachtýři vrácení věci jak žalobou z poměru pachtovního, tak žalobou vlastnickou. Je-li jen vlastníkem, nikoli též propachtovatelem, přísluší mu pouze žaloba vlastnická. Pokud dlužno ze stylisace žaloby souditi na to, že jde o žalobu vlastnickou, nepodléhající kratším lhůtám §u 575 c. ř. s.
(Rozh. ze, dne 17. února 1926, R I 100/26.)
V řízení o žalobě o vydání pozemku odmítl odvolací soud odvolání jako opožděné, ježto bylo podáno až po osmidenní lhůtě §u 575 c. ř. s.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc odvolacímu soudu, by pomina důvod, pro který odvolání jako opožděné odmítl, odvolání podle zákona vyřídil. — Čís. 5770 —
Důvody:
Propachtovatel má, když mu pachtýř po uplynutí doby pachtovní předmět pachtu zadržuje, především ovšem žalobu obligační z pachtovní smlouvy na vrácení věci (§ 1109 obč. zák.), a pouhý propachtovatel, t. j. osoba, která nemůže tvrditi žádného jiného práva k věci, než právě to, které z obligačního smluvního poměru pachtovního vůči pachtýři vyplývá, musí se s touto žalobou také spokojiti. Jestli však propachtovatel zároveň vlastníkem propachtované věci nebo má na ni jiné právo věcné, na př. požívací neb užívací, které ho k nároku na vydání věci opravňuje, má vedle oné smluvně obligační žaloby ještě také žalobu vlastnickou nebo jinak věcnou jeho věcnému právu odpovídající, zkrátka žalobu petitorní. I tady se věc vyvine zcela dle řádu práva, neboť žalovaný pachtýř, má-li ještě právo pachtovní, t. j. právo věc z důvodu pachtovní smlouvy dále držeti, odrazí i tuto věcnou žalobu námitkou práva pachtovního, a nemá-li už tohoto práva, na př. doba pachtovní už uplynula a on má pachtovní věc už neprávem, musí ovšem i věcné žalobě podlehnouti, ale tím se mu zajisté neděje křivda, neboť podlehl by i ve sporu proti žalobě z pachtu. Procesuálně to má ovšem význam: zvolí-li žalobce žalobu z pachtu, dostane se mu řízení rychlejšího, v němž i lhůty k podání opravných prostředků i lhůta pariční jsou kratší, a umožní si takto dřívější dosažení držby. Zvolí-li však žalobu věcnou, nastává ovšem řízení řádné s dalšími lhůtami. To jest ale jeho věcí a nemůže se mu v tom brániti. Pakliže konečně (třetí případ) žalobce má sice věcné právo, ale není ani propachtovatelem ani jeho právním nástupcem, takže žaloby z pachtovní smlouvy na vrácení věci užiti nemůže, nemá ovšem volby a nezbývá mu, než spokojiti se s žalobou věcnou. Je tedy zkoumati, zda žaloba souzené rozepře jest věcnou či z pachtovní smlouvy. Udává, že žalovaný měl sice sporný pozemek v pachtu, avšak že pacht ten již pominul a on drží věc už bezprávně. Toho by sice samo o sobě dalo se užiti jak pro žalobu pachtovní, tak pro věcnou, avšak žaloba pokračuje v ten rozum a tím teprv udává důvod práva žalobcova, na nějž dá se nazírati jako na důvod žaloby věcné, že sporný pozemek byl od vlastníka jeho (vlastně od jeho zástupce) žalobci odevzdán. Neopírá se tedy žaloba o smlouvu pachtovní, t. j. právo propachtovatele, nýbrž o vlastnickou držbu, ačkoliv by se, раk-li právě vlastník byl také propachtovatelem, i na smlouvu pachtovní odvolávati mohla, раk-li by zároveň tvrdila, že v pachtovní poměr vlastníkův žalobce při převzetí sporného pozemku vstoupil a tak se jeho právním nástupcem v pachtovním poměru stal. Žaloba spokojila se však s právním nástupnictvím do vlastnické držby. Žalobní prosba žádá, by žalovaný byl odsouzen žalobci sporný pozemek vydati a všech vlastnických činů ohledně něho se zdržeti. Je to tedy patrně žaloba vlastnická, připojující k vindikaci ještě i zápůrčí žalobu. Na tu se však § 575 c. ř. s. nevztahuje, nežádáť se, by smlouva pachtovní byla za zrušenou neb pominuvší uznána, a aby proto věc žalobci vydána byla, jak by dle §u 574 c. ř. s. musilo býti, kdyby se opírala o propachtovní právo, nýbrž žádá, aby věc vydána byla vlastníku, a pravíc, že pachtovní právo žalovaného pominulo, anticipuje tím jen repliku na případnou námitku žalovaného, že mu přísluší proti předchůdci žalobce v držení sporného pozemku právo pachtovní, které by snad dle mínění jeho (žalovaného) mělo působiti i proti žalobci jako právnímu nástupci propachtovatelovu v držbě pozemku toho. Neprávem tedy odvolací soud pokládal odvolání za opožděné, když podáno teprv čtrnáctý den, a bylo o rekursu žalující strany tak uznati, jak se stalo.