— Čís. 5917—
Čís. 5917.
Mezinárodní doprava železniční.
Škoda, způsobená shořením dopravovaného zboží jiskřením, byla spoluzaviněna jak odesílatelem, jenž zabalil zboží do proutěných košů slámou, jež vyčnívala zpod víka košů, a že takto zabalené zboží naložil do vozu, jenž nebyl zcela uzavřeným, tak dráhou, jež zařadila tento vůz jako druhý za lokomotivu.
Předpis §u 31 čís. 1 mez. úml. žel. o pojetí úmluvy o přepravě na otevřeném voze železničním do nákladního listu nemá význam pouze průvodní, nýbrž jest hmotněprávní podmínkou, by byla dráha sproštěna z ručení. Stačí jakákoliv forma, jen když jest ujednání z nákladního listu poznatelno. Stačí, že odesílatel naložil na otevřený vůz a že v nákladním listu jest poznamenáno, že bylo naloženo odesílatelem. k bezvadnému — Čís. 5917—
603
naložení náleží i naložení do bezvadného vozu. Náklad vozu, jenž nemá plných bočních stěn, třebas měl střechu, není chráněn před jiskřením.
(Rozh. ze dne 6. dubna 1926, Rv II 661/25.)
Žalobkyni byl zaslán z Maďarska vagon ovoce, naloženého v koších. Za dopravy v Československu vagon shořel, byv zapálen jiskrou z lokomotivy. Žalobní nárok proti dráze o náhradu škody neuznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu, odvolací soud uznal žalobní nárok důvodem po právu. Důvody: Pokud Se týká právního posouzení věci, jest přisvědčí ti názoru odvolatelově, že soud prvé stolice neposoudil věc správně. Chtěla-li se železnice odvolati na ustanovení čl. 31 čís. 1 mezinárodní úmluvy (§ 86 čís. 1 žel. dopr. ř.), náleželo jí dokázati, že tu jsou veškeré předpoklady tohoto zákonného ustanovení. Podle nich musí úmluva s odesílatelem ohledně přepravy v otevřeném vozu býti pojata do nákladního listu. Jak však z tohoto vysvítá, se tak nestalo. Že odesílatel si skutečně objednal otevřený vůz, je nerozhodné, nebyla-li dotyčná úmluva také pojata do nákladního listu. Železnice tudíž není oprávněna odvolati se na ustanovení čl. 31 čís. 1 mez. úmluvy (§ 86 čís. 1 žel. dopr. ř.) a ručí za povstalou škodu dle čl. 30 mez. úmluvy (§ 84 žel. dopr. ř.). Žalovaný erár se ovšem také odvolal na ustanovení čl. 30 mezinárodní úmluvy (§ 84 žel. dopr. ř.), podle něhož železnice neručí za škodu, způsobenou příkazem odesílatelovým a shledává takový příkaz v tom, že odesílatel žádal o přistavení otevřeného vozu. Avšak žádost odesílatelovu, by zboží bylo přepraveno ve voze krytém neb otevřeném, nelze považovali za příkaz ve smyslu čl. 30 mez. úmluvy (§ 84 žel. dopr. ř.), poněvadž železnice jest povinna takové žádosti vyhověti jen tehdy, stala-li se úmluva v tomto směru a nikoliv na základě jednostranné žádosti. Nebylo tedy dále zapotřebí zabývati se otázkou, zda lze spatřovati zavinění dráhy v tom, že zařadila sporný vůz jako druhý za lokomotivu.
Nejvyšší soud změnil napadený rozsudek v ten rozum, že zažalovaný nárok polovicí jest, polovicí pak není důvodem po právu.

Důvody:
Vytýkajíc napadenému rozsudku nesprávné posouzení věci po stránce právní, uplatňuje žalovaná strana dovolací důvod čís. 4 §u 503 c. ř. s. Dovolání jest částečně odůvodněno. Z nesporného přednesu stran a zjištění nižších soudů plyne, že škodu, jejíž náhradu žalující firma požaduje/zavinily obě strany. Odesílatel zboží tím, že je zabalil do proutěných košů slámou, jež zpod víka košů vyčnívala, a že zboží, vydané takovým balením nebezpečí ohně, naložil do vozu, v jehož pobočních stěnách byly mezi deskami ponechány otvory, takže jiskry z komína lokomotivy mohly zaletěti dovnitř vozu a zapáliti; žalovaná dráha tím, že zařadila tento vůz, ač byla snadná zápalnost jeho obsahu poznatelná, jako druhý vůz za lokomotivu a tím vydala jej zvýšenou měrou nebezpečí ohně. Jak odesílatel, tak zřízenci dráhy, za něž dráha ručí (§ 5 žel. dopr. ř.), — Čís. 5917—
musili si býti při povinné pozornosti vědomi, že způsobují, po případě stupňují nebezpečí, požáru, ač je mohli odvrátiti neb aspoň snížiti, odesílatel tím, že by byl zasílané ovoce balil látkou nehořlavou, neb zabaliv je již slámou, byl je buď naložil do krytého vozu s plnými bočnými stěnami nebo jiným opatřením je před jiskrami lokomotivy zabezpečil, dráha tím, že by byla vůz zařadila dále od lokomotivy. Obě strany dopustily se takto zavinění, a musí, jelikož se jejich podíl na škodě nedá určití, nésti ji podle §u 1304 obč. zák. rovným dílem. Toto na všeobecných pravidlech o závazcích k náhradě škody spočívající právní posouzení sporu srovnává se úplně s předpisy mezinárodní úmluvy železniční o nákladní dopravě, jakož i se souhlasnými předpisy železničního dopravního řádu. Podle čl. 30 m. ú. neručí dráha za škodu, která povstala vinou strany, podle čl. 31 m. ú. neručí bez ohledu na to, dopustil-li se odesílatel zavinění či nedopustil, za škody, jež vznikly z přepravy na otevřeném voze nebo z toho, že odesílatel zboží naložil vadně, škodu musí v těchto případech nésti strana. Naproti tomu plyne ze všeobecného předpisu čl. 30 m. ú., podle něhož dráha ručí za každou škodu, jež nevznikla z důvodů v čl. 30 a 31 přesně vypočtených, že ručí jmenovitě za všechny škody, jež sama zavinila, a výslovně tak ustanovuje poslední odstavec §u 86 žel. dopr. ř. Odvolací soud nezabýval se otázkou zavinění dráhy, první soud je popřel neprávem. Pokud vycházel při tom z předpokladu, že vůz byl zařaděn na pátém místě za lokomotivou, jest v rozporu se srovnalým skutkovým přednesem stran, jímž byl vázán. Pokud usuzuje, že dráha neporušila čl. 54 vlastních dopravních předpisů tím, že zařadila vůz blízko za lokomotivou, dlužno mu sice přisvědčiti, neboť vůz nebyl naložen slámou, nýbrž ovocem, jež není hořlavinou, a zmíněný předpis týká se jen vozů naložených hořlavinami, přece však mohli zřízenci dráhy při obyčejné pozornosti mezerami v bočních stěnách vozu viděti, že ovoce jest baleno slámou, a musili si býlí při své znalosti dopravních poměrů vědomi, že blízké zařádění vozu za jiskřící lokomotivu způsobuje, po případě zvyšuje nebezpečí ohně. O částečném zavinění dráhy dle §§ 1297 a 1299 obč. zák. nelze pochybovati. Žalující strana vylučuje jakékoliv zavinění a ručení odesílatele tvrdíc, že vůz, na němž bylo ovoce naloženo, měl střechu, nebyl tedy vozem otevřeným a že se čl. 31 čís. 1 m. ú. (§ 86 čís. 1 žel. dopr. ř.) na něj nevztahuje. Otázka, zda vůz jest vozem otevřeným ve smyslu těchto předpisů, jest otázkou právní, neboť jde o výklad předpisů zákonných, proto nebylo třeba o ní slyšeti znalce. Nelze ji řešiti pro každý jednotlivý druh vozů jednotně pro všechny případy, nýbrž vždy jenom vzhledem k určitému nebezpečí, jemuž má býti stavbou vozu čeleno. V tomto případě jde o ochranu před jiskřením lokomotivy, a tu jest zřejmo, že náklad vozu, jenž nemá plných bočních stěn, třebas měl střechu, není před jiskřením dostatečně chráněn. Nižší soudy uznaly proto správně, že zboží bylo naloženo na voze otevřeném. Odvolací soud vyloučil přes to platnost čl. 31 čís. 1 m. ú., poněvadž tento vyžaduje, by zboží bylo přepravováno na otevřeném voze buď podle ustanovení tarifu neb podle úmluvy s odesílatelem, jež však musí býti pojata do nákladního listu, takového tarifního ustanovení a takové úmluvy však v tomto případě prý nebylo. Neprávem sice namítá žalovaná strana v dovolání, že předpis o pojetí úmluvy do nákladního listu má význam jenom průvodní, a že dostačí, dokáže-li se úmluva i jiným způsobem, neboť podle doslovu mezinárodní úmluvy i železničního dopravního řádu jest pojetí úmluvy do nákladního listu hmotněprávní podmínkou, by dráha byla sproštěna ručení, leč nelze souhlasiti s odvolacím soudem v tom, že v tomto případě úmluva ta do nákladního listu pojata nebyla. Ani mezinárodní úmluva, ani železniční dopravní řád neustanovují formy, ve které má býti ujednání o přepravě na otevřeném voze do nákladního listu zapsáno, dostačí proto jakákoliv forma, jenom když jest toto ujednání z nákladního listu poznatelno. Tak tomu jest ve všech případech, když odesílatel sám na otevřený vůz naložil, a na nákladním listu bylo, jako v tomto případě, poznamenáno, že nakládal odesílatel. Tím jest jeho souhlas s přepravou na otevřeném voze prokázán, a sice nákladním listem samým, takže jest podmínce čl. 31 čís. 1 m. ú. vyhověno. Správnosti tohoto názoru nasvědčuje srovnání tohoto předpisu s dalším předpisem čís. 3 čl. 31 m. ú., podle něhož neručí dráha za škodu vzniklou z vadného naložení, nakládal-li odesílatel sám. K bezvadnému naložení náleží i naložení do bezvadného vozu, tím že bylo zboží balené slámou naloženo bez jakýchkoliv bezpečnostních opatření do vozu, přístupného jiskrám lokomotivy, stalo se naložení vadným a dráha neručí za škodu jím způsobenou, nýbrž jen za škodu, jíž sama zavinila. Jelikož škoda v tomto případě tedy vznikla jednak přepravou na otevřeném voze a vadným naložením, jednak zaviněním dráhy, dlužno ji i podle mezinárodní omluvy rozděliti mezi obě strany.