— Čís. 6091 —
Čís. 6091.
Ustanovením třetího odstavce §u 62 vyrovnacího řádu platného na Slovensku a Podkarpatské Rusi není vyloučena žaloba nazaplacení nedoplatku splátek podle vyrovnání dospělých do dne, kdy byl vynesen rozsudek prvého soudu, vzhledem k tomu, že dlužník uznal pohledávku a platil proto vyrovnací splátky penízem nižším, nežli pohledávka (a tudíž splátky) skutečně činila.
(Rozh. ze dne 2. června 1926, Rv I 34/26.)
K návrhu Armina T-а bylo usnesením sedrie v Bratislavi ze dne 26. listopadu 1923 zahájeno o jeho jmění mimokonkursní nucené vyrovnací řízení. K vyrovnání ohlásila žalobkyně pohledávku 146341 Kč 29 h s úroky vzrostlou na 147072 Kč 81 h. Přihlášenou pohledávku uznal žalovaný Armin T. penízem 48068 Kč. Žalobkyni bylo přiznáno hlasovací právo ohledně celé přihlášené pohledávky. Vyrovnání bylo uzavřeno a potvrzeno v tom smyslu, že věřitelé mají obdržeti 38% svých pohledávek. Žalobou, zadanou dne 6. února 1925 na krajském soudě v Chebu, domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení 146.341 Kč 29 h. Procesní soud prvé stolice přiznal žalobkyni kromě jiných položek, — Čís. 6091 —
931
zde v úvahu nepřicházejících, peníz 13158 Kč 78 h, k němuž dospěl tím, že vyrovnání měla býti položena za základ pohledávka žalobkyně 110518 Kč, nikoliv 48068 Kč, jež žalovaný uznal, následkem čehož byla i vyrovnací kvóta vyšší a splátky dosud dospělé činily více o přisouzený peníz. Odvolací soud zamítl žalobu i ohledně 13158 Kč 78 h, maje za to, že žalobkyně může uplatňovati proti žalovanému pohledávku již na základe vyrovnacího usnesení, tabely a zjišťovacího rozsudku, jestliže by snad splátky nedodržel.
Nejvyšší soud obnovil co do 13158 Kč 78 h rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dovolací důvod §u 503 čís. 4 c. ř. s. jest oprávněn. Co do 13158 Kč 78 h bylo žalobě vyhovčti. Opačný názor odvolacího soudu neodpovídá zákonu. Rozsudek soudu druhé stolice spočívá na mylném názoru, že věřitel může žalovati jen na zjištění a nikoli na zaplacení své pohledávky, pokud jde o pohledávku neuznanou dlužníkem ve vyrovnacím řízení. Názor tento není oprávněn předpisem §u 62 vyr. řádu slov. (srv. Řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí ve vydání Voskově, Praha. 1926, str. 425). Odstavec třetí tohoto §u poskytuje věřiteli právo zahájiti spor podle §u 130 bez podmínky tam ustanovené, tím však není vyloučena žaloba na zaplacení splátek podle vyrovnání dospělých do dne, kdy vynesen byl rozsudek soudu prvé stolice (§ 406 c. ř. s.). Odvolací soud praví mylně, že žalobní žádost o zaplacení 13158 Kč 78 h musila býti zamítnuta, ježto žalobkyně podle vyrovnacího řádu slov. může uplatňovati pohledávku proti žalovanému již na základě vyrovnacího usnesení, tabely a zjišťovacího rozsudku, jestliže snad splátky nedodržel. To lze říci jedině o splátkách ještě nedospělých v čas rozsudku, bylo-li žalováno na zaplacení pohledávky. Žalovaný jako dlužník uznal dluh svůj ve vyrovnacím řízení jen částkou 48068 Kč, a zaplatil až do dne 27. února 1925, t. j. dne, kdy řízení před soudem první stolice bylo skončena, tři lhůty po 7%, úhrnem 10050 Kč. Podle zjištění i odvolacího soudu dluhoval však žalovaný žalobkyni nikoli 48068 Kč, nýbrž 110518 Kč, a měl proto zaplatiti třikráte po 7736 Kč 26 h, tudíž o 13158 Kč 78 h více, než skutečně zaplatil. Ohledně této částky je nárok žalobní na zaplacení oprávněn, neboť jde tu o částky dospělé v čase vynesení rozsudku. Uvedenou spornou částku nemůže žalobkyně uplatňovati na základě dokladů uvedených v §u 62 vyr. ř. sl., ježto jde o pohledávku popřenou dlužníkem. Pokud tento uznal svůj dluh, také jej zapravil ve smluvených lhůtách. Co do neuznané částky je žalobní nárok oprávněn bez ohledu na to, že zní na placení a ne na zjištění, neboť není třeba zjišťovacího rozsudku pro částky již splatné v čase rozsudku vyneseného o žalobě na placení. Po této stránce je dovolání, uplatňující jedině důvod §u 503 čís. 4 c. ř. s., oprávněno bez ohledu na to, že samo kladlo hlavní důraz na stav, jenž tu byl v čase podání žaloby. S tímto důvodem o sobě nebylo by vystačilo, postačí však, že dovolatelka popřela správnost názoru, podle něhož měla žaloba znějící na placení i ohledně přisouzené částky změněna býti v žalobu zjišťovací.
Citace:
č. 6091. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 958-959.