— Čís. 5980 —
Čís. 5980.
Ustanovení §u 228 ex. ř. týká se jen záznamu, ohledně nichž má místo spravovací řízení podle §u 42—44 knih. zák., netýká se však záznamů podle §u 41 písm. b) knih. zák.
Na záznamy zástavního práva, vydobyté exekucí k zajištění, nutno pohlížeti jako na práva pod odkládací výminkou (§ 221 ex. ř.). I po zahájení úpadkového řízení jest přípustná přeměna záznamu zástavního práva ve vklad.
(Rozh. ze dne 28. dubna 1926, R I 305/26.)
K zajištění pohledávky Růženy H-ové bylo na nemovitosti Anny N-ové dne 22. října 1923 zaznamenáno zástavní právo. O jmění Anny N-ové bylo dne 23. října 1923 zahájeno vyrovnávací řízení, jež bylo zastaveno dne 23. února 1924. Dne 10. dubna 1924 byl na jmění Anny N-ové vyhlášen úpadek. V rozvrhovacím řízení výtěžku za exekučně prodanou nemovitost Anny N-ové byla soudem prvé stolice Růženě H-ové v knihovním pořadí přiřknuta pohledávka, pro niž bylo na prodané nemovitosti zaznamenáno zástavní právo dne 22. října 1923. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Především poukazuje se na to, že hypotekární věřitelka Ružena H-ová ve všech podáních až do vydání napadeného usnesení nikdy netvrdila, že její pohledávka se stala vykonatelnou, nýbrž že zmiňuje se jen o zaznamenané pohledávce. Tím se ovšem sama vystavila nebezpečí, že dle §u 228 ex. ř. nebude vzat zřetel na její pohledávku. Avšak, ježto Růžena H-ová přihlásila pohledávku k stání o rozdělení nejvyššího podání, bylo povinností soudu, by zkoumal, zda tato přihláška jest odůvodněna čili nic. V tomto ohledu zjistil soud na základě výtahu z knih pozemkových, že pohledávka Růženy H-ové byla zaznamenána na základě rozsudku pro zmeškání ze dne 6. října 1923. V tomto případě není zapotřebí žádného řízení ku spravení záznamu, nýbrž spravení záznamu stane se tím, že rozsudek pro zmeškání nabude moci práva tím, že lhůta k plnění uplynula a odvolání nebylo podáno. Ustanoveni §u 228 ex. ř. ohledně důkazu, že řízeni o spraveni záznamu bylo zahájeno, neb že lhůta k zahájení tohoto řízení neuplynula, nejsou v tomto případě dána. To dokazuje též poznámka u §u 228 ex. ř. ve vydání Manzově. V této poznámce je výslovně citován jen § 41 písm. c) knihovního zákona a ne též § 41 písm. b) tohoto zákona. Pro projednávaný případ by přišel v úvahu § 41 písm. b) zmíněného zákona, je to onen §, který není citován v poznámce a na který dle znění zákona se nevztahuje ustanovení §u 228 ex. ř. Bylo tudíž věcí prvního soudu, aby zjistil, zda rozsudek pro zmeškání nabyl moci práva. To mezitím učinila Růžena H-ová tím, že předložila potvrzení okresního soudu v T., dle kterého se stal rozsudek pro zmeškání dnem 25. října 1925 vykonatelným.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Rekurent má mylně za to, že když Růžena H-ová nevykázala nejpozději při rozvrhovém roku vykonatelnost své pohledávky, pro kterou si vydobyla exekucí k zajištění záznam práva zástavního na prodané nemovitosti, nemělo býti po rozumu §u 228 ex. ř. k jejímu zástavnímu právu pouze zaznamenanému přihlíženo a pohledávka neměla jí býti z nejvyššího podání přikázána. Ustanovení §u 228 ex. ř. nelze vztahovati na případ záznamu práva zástavního, dobytého exekucí k zajištění. Podle §u 228 ex. ř. nemá se přihlížeti ke knihovním záznamům, není-li nejpozději při posledním rozvrhovém roku prokázáno, že bylo řízení o spravení záznamu již zahájeno nebo že lhůta ke spravení záznamu ještě neuplynula. Podle toho, že v §u 228 ex. ř. mluví se o lhůtě ke spravení záznamu, týká se tento § záznamů, ohledně kterých má místo spravovací řízení podle §§ 42 až 44 knih. zák., a netýká se záznamů podle §u 41 písm. b) knih. zák., u kterých tohoto řízení není a které jsou spraveny tím, že podán je průkaz o tom, že zaznamenaný nález stal se vykonatelným. Takovými záznamy podle §u 41 písm. b) knih. zák. jsou záznamy, dobyté exekucí k zajištění a o takový záznam dle u pohledávky Růženy H-ové. Na záznamy práva zástavního, vydobyté exekucí k zajištění, ježto se na ně § 228 ex. ř. nevztahuje, nutno pohlížeti jako na práva s odkládací výminkou (§ 221 ex. ř.), tedy neprokázáno-li, že titul, o který se opírají, nabyl právní moci, jest pohledávku záznamem práva zástavního zajištěnou přikázati s tím, že peníz bude vydán, bude-li a až bude prokázána vykonatelnost titulu. Nižší soudy pohledávku Růženy H-ové z nejvyššího podání přikázaly dle toho správně, a stížnost do tohoto přikázání není odůvodněna. Jest mylným názor rekurentův, že, když ve lhůtě, na kterou byla exekuce k zajištění záznamem práva zástavního povolena (§ 376 ex. ř.), nebylo zástavní právo vloženo, zaznamenané právo zástavní zaniklo. I kdyby lhůta, na kterou byla zajišťovací exekuce povolena, byla uplynula, nezaniklo zaznamenané zástavní právo, neboť povinná zavčas, to jest, než vykonatelnost zajištěné pohledávky nastala, o jeho zrušení nezakročila (§ 377 ex. ř.). Tvrdí-li rekurent, že přeměna záznamu zástavního práva ve vklad není již možná, pokud se týče že není již možno podati průkaz o vykonatelnosti pohledávky, protože zahájeno bylo úpadkové řízení a ona přeměna není již podle §u 10 konk. ř. přípustná, jest na omylu, neboť podle ustanovení tohoto §u nelze po zahájení úpadkového řízení toliko nabýti soudcovského zástavního práva, ale změna podmíněného zástavního práva v nepodmíněné, tedy změna záznamu ve vklad jest přípustná, pokud se týče průkaz o vykonatelnosti pohledávky pouze zaznamenané možno podati i po zahájení úpadku.